Na tenkém ledě

Výzvu biskupa Václava Malého mnozí pochopili jako oficiální stanovisko katolické církve

Na rozdíl od Slovenska či Polska u nás církve do předvolebních kampaní autoritativně nezasahují. Před sněmovními volbami 2006 byl sice čten v katolických kostelech pastýřský list a před loňskými volbami do Evropského parlamentu se ozval kardinál Miloslav Vlk, ale byly to jen náznaky. Biskup Václav Malý byl minulé úterý mnohem odvážnější, když jako předseda rady Institutia et pax (Spravedlnost a mír) zveřejnil dokument Koho volit. Dluh vůči sobě nebo jiným. Rada působí při České biskupské konferenci, na jejíchž webových stránkách byla výzva zveřejněna. Mnozí ji pochopili jako oficiální stanovisko katolické církve.
Dokument, výzva či chcete-li otevřený list vychází z premisy, že „každý odpovědný volič si musí klást otázku: Na základě jakých argumentů věnuji svůj hlas té či oné politické straně? Které téma je pro naši budoucnost, o níž se bude během několika týdnů spolurozhodovat, klíčové?“ Pokračuje konstatováním, že „křesťanský volič při svém rozhodování přirozeně bere v úvahu soulad vůdčí ideologie politických stran se svým přesvědčením“, což však v situaci, „kdy není většina politického spektra vyhraněně protikřesťanská“, činí významnými i témata na první pohled jen „sekulární“. To je případ neúnosného tempa zadlužování ČR, jež „považujeme za hlavní téma letošních voleb“. Největší levicová ani největší pravicová strana jej prý uspokojivě neřeší, a proto se „dá předpokládat, že více než jindy bude pozornost voličů zaměřena na menší politické strany“ a „pozorný volič možná nalezne odpovědnou dlouhodobou vizi i v programu jiných stran“.
To je však „návod k použití“. Doporučení křesťanům, aby nevolili ČSSD a ODS a přeorientovali se na „menší“ a „jiné“ strany. Jednou z „menších“, vezmeme-li v úvahu sem tam křesťanský témbr jejího programu, je asi míněna TOP 09. A onou „jinou“ stranou mohou být Liškovi zelení. Naopak to téměř jistě nebudou Johnovi „véčkaři“ ani zemanovská Strana práv občanů-zemanovců, byť snižování státního dluhu mají též ve svých programech. Z čeho tak soudíme? Inu dokument signoval a nejspíše je jeho autorem biskup Malý, předseda rady Institutia et pax, bývalý chartista, občanský aktivista, ochránce lidských práv, přítel prvního polistopadového prezidenta a člen „klubu havlistických aktivistů“, pletoucí si církev s politickou stranou, jak se svým pověstným ideologickým bystrozrakem odhalil hradní vicekancléř Petr Hájek.
Jinak je však pravdou, že se biskup Malý pustil na tenký led. Však se také od něho odtáhl jak dosluhující předseda České biskupské konference arcibiskup Jan Graubner, tak od května jeho nástupce v této funkci arcibiskup Dominik Duka. Prý šlo o soukromé stanovisko Malého, jež s ostatními biskupy neprojednal. Zajímavé! Z oficiálních webových stránek biskupské konference totiž nezmizelo, pouze bylo nad něj umístěno Graubnerovo vyjádření. Dělá to dojem, jako by se katolická církev chtěla od biskupa Malého distancovat jen v míře nezbytně nutné, neohrožující do budoucna její zájmy. Bez rukaviček jí je připomněl šéf ČSSD Jiří Paroubek popuzený „doporučením voličům“ biskupa Malého. Vyslovil názor, že si církev přeje pravicovou vládu, jež by dokončila církevní restituce připravené Topolánkovým kabinetem. Protože prý však ODS vyhrát volby už nemůže, jedinou cestou k takové vládě a církevním restitucím je podpora menších pravicových stran. Paroubek však zašel ještě dál. A v osobním dopise požádal arcibiskupa Duku, aby katolická církev odmítla staré pojetí církevního majetku, rozuměj, aby slevila ze svých restitučních nároků. To by případně mohla biskupská konference, nikoli však její předseda, jímž arcibiskup Duka minulý týden ještě nebyl. A proto se Duka s pověstí diplomata Paroubkovi elegantně vysmekl.
Církevní restituce si ostatně nepřeje nejen ČSSD a KSČM, nýbrž ani ODS, byť by dle jejího místopředsedy Petra Gandaloviče byla ochotná jednat o úspornější variantě, než je ta topolánkovská za 270 miliard korun. Hledání jiné varianty, než na které se před dvěma lety dohodla vláda se zástupci všech církví, by však znamenalo začít jednat od nuly. A nějaký jiný kompromis, byl-li by nalezen, pak prosadit v příští sněmovně. To je nepravděpodobné zejména za situace, nebudou-li lidovci vládní stranou, jejíž loajalitu si bude třeba pojistit. Ostatně kampak asi náleží ve schématu biskupa Malého KDU-ČSL? Ke dvěma velkým stranám nikoli. A ať už patří k „menším“ anebo k „jiným“, pro stranu považující se u nás za jedinou autenticky křesťanskou a z devíti desetin tvořenou katolíky je trapné, že ji biskup Malý ani jen náznakem voličům nedoporučil.