Čína
Mráz po zádech přeběhl mnoha obyvatelům planety Země po zprávě, že NATO 7. května omylem vystřelilo tři rakety na čínskou ambasádu v Bělehradu, které zabily tři a zranily dalších dvacet Číňanů. Ostrá čínská reakce jako by upozornila, že v globálním světě už nemůže být žádný válečný konflikt čistě lokální.
Po uplynulém týdnu lze nicméně říci, že bezprostředně žádná světová katastrofa nehrozí. V době redakční uzávěrky této stránky oznámily tiskové agentury, že USA a Čína se v noci na pátek 14. května dohodly, že jejich prezidenti Bill Clinton a Ťiang Ce-min spolu budou poprvé od bombardování čínského velvyslanectví v Bělehradu telefonicky hovořit. Čína se tomu do té doby vyhýbala.
Agentury označily zprávu za signál možného uvolňování vzniklého napětí. Čína týž den oznámila, že občanům států NATO nehrozí na jejím území žádné nebezpečí, což po agresivních demonstracích před americkým velvyslanectvím v Pekingu za shovívavé asis tence policie rovněž přináší úlevu. Den po nešťastném útoku americký velvyslanec James Sasser v Pekingu ze svého potlučeného úřadu prohlásil: „Není pochyb, že jsme rukojmími. Není ale vyloučeno, že velmi ostrá čínská reakce je tak trochu i kan álkem pro odvedení domácích vášní, které by mohly propuknout 4. června, na nějž připadá desáté výročí krvavého masakru svobodomyslných studentů na pekingském náměstí Tchien-an-men.
I když neštěstí na čínském velvyslanectví v Bělehradu ohrozilo zejména poslední návrh skupiny osmi mocností včetně Ruska (G8) na mírové urovnání situace v Jugoslávii, k němuž je souhlas Číny jako člena Rady bezpečnosti OSN nutný, okamžitě se ukázaly i konkrétní hospodářské souvislosti.
Ve středu 12. května přiletěl do Pekingu německý kancléř Gerhard Schröder. Nešlo však o původně uvažovanou čtyřdenní, nýbrž o jednodenní návštěvu. Její charakter navíc nebyl oficiální a se silným hospodářským podtextem, jak se to plánova lo, nýbrž výsostně politický a podle diplomatického protokolu jen pracovní. Němečtí podnikatelé zůstali doma, podpis řady dvoustranných hospodářských dohod byl odložen. Do Šanghaje, kde měl původně navštívit závod Volkswagenu a podnik na výrobu mobilních telefonů firmy Siemens, se Schröder nepodíval.
Německý kancléř se Číňanům jednak hluboce omluvil za celé NATO, jednak jim přislíbil intenzivní podporu při vstupu do Světové obchodní organizace (WTO), zejména pokud jde o dosavadní kritický postoj Spojených států. „Můžeme a chceme hrát jisto u roli (v této záležitosti), řekl Schröder a hned také zdůraznil, že Německo, jehož ekonomika závisí do značné míry na exportu, si „horoucně přeje , aby Čína mohla vstoupit do WTO ještě letos.
Američané, ale nejenom oni, Číně vyčítají například obchodní bariéry pro přístup zahraničních firem na různé sektory trhu a celkovou uzavřenost ekonomiky. „Čínská cla zůstávají vysoká a restriktivní licenční, investiční a distribuční prak tiky ztěžují vývozcům průnik na čínské velkoobchodní a maloobchodní trhy, uvádí se mimo jiné v dubnové výroční zprávě Úřadu obchodního zmocněnce prezidenta USA. Vstup Číny do WTO by prospěl nepochybně jak světu, tak i Číně, kde by mohl po dpořit tržní síly.
Podle Spolkového statistického úřadu se německý obchod s Čínou loni rozrostl, přestože ve druhém pololetí stagnoval. Německý obchodní deficit vůči Číně se v roce 1998 zvýšil na 11,07 miliardy z předloňských 10,91 miliardy marek. Německý e xport do Číny - zejména strojní a elektrická zařízení - loni stoupl o dvanáct procent na 11,9 miliardy marek. Dovoz z Číny byl dvakrát tak velký a vzrostl o 6,6 procenta na 22,97 miliardy marek. Němci z Číny dovážejí hlavně textil, oděvy, kožené zboží a elektrické spotřebiče.
Důsledkům útoku NATO na čínskou ambasádu v Bělehradu bude muset čelit i český ministr zahraničí Jan Kavan, který by měl v rámci své oznámené asijské cesty dorazit do Pekingu 20. května. „Jedním z hlavních úkolů cesty do Asie je j ednat o otázkách spojených s podporou vzájemné ekonomické spolupráce a umístění našich produktů a technologií na trzích těchto zemí, uvedl Kavan v materiálu, který u příležitosti jeho cesty do Japonska, Jižní Koreje, Číny a Mongolska vydal Svaz průmyslu a dopravy ČR. „S výjimkou Mongolska má ČR s těmito zeměmi silně nepříznivou obchodní bilanci. Ačkoli obrat obchodu s Čínou, Japonskem a Korejskou republikou představuje jen 2,4 procenta celkového obratu českého zahraničního obchodu, tyto tři země se v roce 1998 podílely téměř 43 procenty na deficitu zahraničního obchodu ČR, uvedl Kavan.
Česko-čínské vztahy komplikuje už dlouhou dobu kritický postoj Prahy k nedodržování lidských práv v Číně a k čínské okupaci Tibetu, jakož i vstřícný postoj ČR k Tchaj-wanu. Nyní se k tomu přidalo naše členství v Sev eroatlantické alianci, jejíž rakety zabily tři Číňany.
Podle poslední statistiky Světové banky je Čína po přepočtu svého hrubého domácího produktu na základě parity kupní síly tamní měny („reálným kursem ) druhou největší světovou ekonomikou po USA. V roce 1997 činil takto vyjádřený čínský HDP 3,8 bili onu dolarů, zatímco v případě Spojených států to bylo 7,8, v Japonsku „jen 3,1 bilionu dolarů. K tomu je ale třeba dodat, že přepočty podle parity kupní síly většinou mladé a rozvojové ekonomiky oproti normálnímu postupu nadhodnocují, protože kursy jejich národních měn jsou často vůči dolaru podhodnoceny.
