POJÍZDNÉ PEKAŘSTVÍ Na náves malé obce v Českém ráji přivezl svérázný mužík svou tříkolkou pečivo. Přicházejí místní ženy, kupují čerstvé koblihy, prodavač s každou prohodí pár veselých vět. Ne všichni zákazníci ale tuší, že za bodrou tváří oblíbeného muže se skrývá velký lidský příběh o vině a pokání.
POJÍZDNÉ PEKAŘSTVÍ Na náves malé obce v Českém ráji přivezl svérázný mužík svou tříkolkou pečivo. Přicházejí místní ženy, kupují čerstvé koblihy, prodavač s každou prohodí pár veselých vět. Ne všichni zákazníci ale tuší, že za bodrou tváří oblíbeného muže se skrývá velký lidský příběh o vině a pokání.
Robert Hanuš alias Robin měl v devadesátých letech koňský povoz. Vozil turisty po Praze a vedlo se mu dobře. Pak ale do jeho života přišla nemoc, která způsobila tragédii. Ta nemoc se jmenovala gamblerství. „Začal jsem chodit do kasín. Prohrál jsem spoustu peněz, zadlužil se u mnoha lidí. Ztratil jsem všechno. Nakonec se mě zřekla i rodina,“ vzpomíná Robin. Kvůli dluhům byl nakonec i souzen pro podvod. Dostal podmínku.
Tím mohl příběh skončit. Robin zůstal sám - neměl nic než dluhy, byl na dně. Ze své závislosti na hazardu se léčil na psychiatrii.
Ale rozhodl se, že zkusí svou vinu odčinit. A protože neztratil podnikavost a měl dobrý nápad, vrátil se do života.
NEJDŘÍV ŠLAPACÍ, TEĎ MOTOROVOU
Štěstí zkusil v Českém ráji. Spolu s přítelem Vlastimilem Švejdou začal na šlapacích tříkolkách objíždět turistické lokality. Výletníkům nabízel chlazené nápoje a přidával také informace o místní přírodě či pamětihodnostech.
Díky příznivému ohlasu se rozhodl činnost rozšířit. Šlapací tříkolku vyměnil za motorovou, která uveze víc nákladu. „Mám ji přes čtvrt roku. Stála asi 150 tisíc, získat mi ji pomohl ředitel pivovaru Svijany František Horák. Teď ji budeme postupně splácet,“ plánuje Robin. Tříkolkou rozváží hlavně pečivo, které mu dodává pekárna v Turnově. Pojízdný obchod nabízí zboží nejen turistům, ale především obyvatelům místních vesnic. „Jsme rádi, že k nám začal jezdit. Nemáme tu žádný obchod a on přiveze čerstvé pečivo až před dům,“ pochvaluje si například starostka obce Jinolice Radka Víchová. „Víme, jakou má minulost. Ale nevadí nám to, máme ho rádi,“ dodává obyvatelka obce Jitka Plůchová.
Robin si chce distribucí pečiva a také chlazeného piva vydělávat nejen na živobytí, ale i na pozvolné splácení svých dluhů. „Pořád mě trápí, co jsem udělal. Chci ukázat hlavně své rodině, že se snažím to napravit,“ vysvětluje.
K ROHLÍKU POTLACH ZDARMA
Osobitý prodejce pečiva není zajímavý jen svým životním příběhem, ale i přístupem k zákazníkům. S každým totiž přátelsky promluví, poptá se, co nového. „Všichni víme, jak je to nepříjemné, když se na vás třeba v hospodě tváří číšník jako kakabus. Mně nejde jen o to prodat zboží a vydělat peníze. Chci, aby si lidé mohli také popovídat a zasmát se,“ říká Robin.
Svérázný kolorit prodeje navozuje nejen jeho žoviální vystupování, ale i příslušné rekvizity. Už samo červené vozítko je k nepřehlédnutí. Při prodeji má na sobě Robin čistě bílou kombinézu a na hlavě kšiltovku. Zákazníky svolává vyzváněním velkého zvonce. Vystačí s málem. „Toto je můj obchod,“ říká, když staví na silnici rozkládací stůl. „A toto je má kancelář,“ říká, když z tříkolky vyndává umělohmotnou nůši, ve které je kalkulačka, tužka a několik papírů.
CHCI ZPÁTKY RESPEKT SVÝCH SYNŮ
Robinovi se zatím daří - mnohdy pečivo ani nevystačí pro všechny zájemce. Obchodník ovšem nepracuje jako osoba samostatně výdělečně činná. „Živnostenský list bych zatím nedostal, protože jsem v podmínce. Se svým nápadem jsem musel obejít asi 14 pekáren. Nakonec jsme se dohodli s pekárnou Mikula, která mi dodává zboží. Pracuji pro ni zatím jako běžný zaměstnanec,“ vysvětluje Hanuš. „Jsme s ním v podstatě spokojeni, seká latinu,“ říká majitel pekárny Jiří Mikula.
Pokud bude prodej pečiva vynášet, má Robin plány na další rozšíření své aktivity. „Výhledově bych si chtěl pořídit další dvě či tři podobné tříkolky. Jedna by mohla být třeba s pípou a prodávat turistům točené pivo.“
Robin říká, že mu podnikání v Českém Ráji pomohlo dostat se ze životní krize. Přesto jeho hlavní přání zůstává zatím nenaplněné. „Mám dva syny. Mým největším přáním je, aby sem za mnou jednou přijeli, viděli, že poctivě pracuji a zase si mě začali vážit,“ uzavírá.
**HURÁ, JEDE ROBIN KOBLÍŽEK!
Když se objeví na návsi, je to jakoby přijela dobrá nálada. Robert Hanuš alias Robin Koblížek rozloží své zboží, hlasitě zazvoní na velký zvonec a z okolních stavení se hned začnou trousit lidé. Už když přicházejí, usmívají se. „Ještě že sem jezdíte,“ chválí Robina urostlý muž středních let. „Když jste tu, je to jediná chvíle, kdy se sejde celá vesnice. Nemáme tu jinak ani pořádnou hospodu, kde bychom se mohli setkat,“ říká. Jeho sousedka ale připomíná, že kvůli pojízdnému krámku vznikla i malá roztržka. „Lidé z horní části obce se zlobili, že jim všechno pečivo vykoupíme. Tak jsme se dohodli. Tříkolka přijede v liché týdny nejdříve k nám a pak k nim. A v sudé týdny to bude zase naopak. Tak je to spravedlivé.“ Robin lidem nabízí kromě běžného pečiva i různé sladkosti. „Třeba tahle plněná kobliha, to je vážně energetická bomba. A pak se divte, že když mě lidé vidí, říkají: hele, jede John Kalorie,“ vysvětluje obchodník další svoji přezdívku. Hlouček lidí kolem něj spokojeně švitoří. I když už mají nakoupeno, všichni ještě chvíli postojí, ochutnají koupené sladkosti a popovídají se sousedy i s Robinem. „Vypadá stejně jako František Ringo Čech. A je s ním zrovna taková sranda. Máme ho tu rádi,“ uzavírá jedna ze starousedlic.
