Chaos ve zdravotnictví nezadržitelně vítězí
Ministryně zdravotnictví Milada Emmerová má zřejmě na rozdíl od šéfů zdravotních pojišťoven jasno. Platí její rozhodnutí, že je třeba zvýšit platby různým léčebnám o třináct procent. Vyhláška, která stanovuje, co je to řádná a kvalitní péče a kolik na to léčebny musí zaměstnávat lidí, je dobrá akorát tak jako podložka pod nohu viklajícího se stolu. Závěry z ostré diskuse mezi zástupci ministerstva, léčeben a pojišťoven v minulém týdnu o tom svědčí dosti jasně. Paní ministryně dokonce neváhala vyhrožovat odvoláváním ředitelů a zavedením nucené správy, pokud se pojišťovny neztotožní s její právní interpretací současné situace.
Je však třeba vzít v úvahu, že ona nemá odpovědnost za hospodaření zdravotních pojišťoven. A pokud by někdy orgány činné v trestním řízení došly k opačnému právnímu názoru - tedy že nejprve je třeba posoudit, zda poskytovaná péče vyhovuje zákony a vyhláškami daným standardům, a pak je teprve možné platit - tak to bude někdo zcela jiný, kdo by šel bručet.
Český kriminál je jistě fešácký ve srovnání třeba s thajským, přesto se nelze divit Jiřině Musílkové, šéfce Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), že dá přednost odvolání z funkce před pobytem v luxusním nápravném zařízení.
Milada Emmerová ve svém spravedlivém rozhořčení nad neochotou pojišťováků položit na oltář socialistického zdravotnictví byť jen jeden jediný rok nepodmíněně nakonec dospěla k zajímavému a konstruktivnímu závěru. Nucená správa nad zdravotními pojišťovnami, pokud možno všemi, by prý nebyla od věci. A prospěla by zejména té největší, tedy Všeobecné zdravotní.
Není to špatný nápad. VZP je bez rezervních fondů a v hlubokém prodlení s platbami. Nucený správce, jehož zásadním úkolem je obnovit finanční stabilitu svěřené instituce, by jako první krok musel nařídit revizi všech smluv a závazků vůči zdravotním zařízením. Přísně zkontrolovat, zda všechny platby, vyplácené nyní pouze na základě údajů nemocnic a dalších zdravotnických zařízení, jsou oprávněné a zda nedochází k neoprávněné fakturaci. V důsledku toho by se zřejmě razantně snížily výdaje VZP a začala by řada soudních sporů o to, za co se má opravdu ze zdravotního pojištění platit, a náleží-li odměna i lékaři, který několik měsíců léčí zlomenou nohu jako utržený vaz v koleni, což je mimochodem ověřená zkušenost z praxe jedné pražské fakultní nemocnice.
Dalším krokem nuceného správce by byly žaloby a žádosti o předběžné opatření, které by zastavily platby dle lékových vyhlášek přijatých za podivných okolností a za pochybností o jejich slučitelnosti s právním řádem České republiky a Evropské unie. Prostě nucený správce by musel dodržovat platné zákony daleko důsledněji než standardní vedení pojišťovny, což by bylo jen dobře.
Poslední konflikt tak jen dále dokresluje nemohoucnost současné vlády ve zdravotnictví, kde je zásadním problémem trvalý růst ničím neomezované poptávky po zdravotních službách a zcela benevolentně financované nabídky zdravotnických zařízení.
Současné vedení resortu není schopné tuto záležitost řešit a za dohledu premiéra Paroubka pouze dokázalo nařízením vyšších platů ve státem kontrolovaných nemocnicích uvést systém financování na cestu k definitivnímu kolapsu, za nímž snad konečně čeká rozumná reforma. Obzvláště pozoruhodné jsou dnes v této souvislosti poslední výroky ministryně Emmerové a její kroky zvyšující výdaje ze systému bez ohledu na vývoj příjmů, když slavná a několik let připravovaná koncepce zdravotnictví je založena právě na povinně vyrovnaném hospodaření pojišťoven. To ovšem není žádné novum, protože je to zaneseno i v platném zákonu o VZP. Dokud však o platbách rozhoduje někdo jiný než ten, kdo má odpovědnost za příjmy, není možné samozřejmě uvést systém alespoň do minimální rovnováhy.
Že tato ministryně nebude schopna reformovat resort tak, jak je potřeba, je jasné už dlouho. Bohužel poslední události ukazují, že má potíže i s tím, udržet zdravotnictví v chodu. Místo nastolení alespoň elementárního pořádku se podařilo dramaticky vyostřit vztahy mezi lékaři, nemocnicemi a pojišťovnami. Další konflikty jsou tudíž velmi pravděpodobné. Přitom je možná ona konfliktní vyhláška o počtech lékařů a sester v léčebnách chybná, možná lze kvalitní péči poskytovat za jiných podmínek. Možná také existují prostředky pro zvýšení plateb. Naprostý legislativní chaos a organizační neschopnost ministerstva však brání nalezení jakéhokoli rozumného východiska. Premiér Paroubek nedávno usoudil, že vedení ODS není schopno řídit ani dvorek se slepicemi. Co je schopna řídit Milada Emmerová, však neřekl. Možná tříkolku. Ale pro jistotu jen na dopravním hřišti.
