(reakce na hlavní téma v Profitu č. 6/2007) Děkuji za praktické rady, jak lépe jednat s úřady a jak se bránit špatným rozhodnutím. Jenže v praxi jsou použitelné spíše pro středně velké firmy a hlavně ve větších městech.
(reakce na hlavní téma v Profitu č. 6/2007)
Děkuji za praktické rady, jak lépe jednat s úřady a jak se bránit špatným rozhodnutím. Jenže v praxi jsou použitelné spíše pro středně velké firmy a hlavně ve větších městech. Zaplakala jsem, jaký je rozdíl mezi teorií a tím, co si skutečně můžu dovolit.
Já jsem malá živnostnice, přitom podnikání je pro mne vším, a kdybych o něj přišla, tak nemám co dělat. Vyznám se jen ve svém oboru a jiný zaměstnavatel - než já sama - tu už není. Nehodlám a ani nemůžu se přestěhovat z našeho města (10 tisíc obyvatel).
Prakticky všichni se tu známe. Bojovat s úředníky také znamená znepřátelit si konkrétního člověka, ale i celou jeho rodinu a všechny jeho kamarády - to může být třeba i desetina města. Navíc i kdyby úřad prokázal chybu konkrétnímu člověku, tak jej těžko vyhodí, protože nemá dost zájemců na jeho místo. A abych se bránila odkazem na podjatost? Opět jen teorie. Na příslušném odboru totiž rozhoduje jenom jediný člověk, nejsme velké město.
