Na válečné stezce

Vztahy Mirka Topolánka a Vlastimila Tlustého jsou napjaté už delší dobu

„To není hodno premiéra, říkám, že to není hodno předsedy ODS, říkám, že ODS je dnes takovými kroky tažena ke dnu,“ reagoval Vlastimil Tlustý v České televizi na premiérovu „trochu dovolenou, trochu výlet s kamarády a trochu jednání s ministry“ v Itálii. „Nepokládám ho za svého poslance,“ opáčil následujícího dne Mirek Topolánek. „Nepřeji si, abyste ho dále prezentovali za člověka, který hovoří za ODS,“ doporučil médiím. Nemaje monopol na informace, nebude mu vyhověno! Ostatně prozatím má Tlustý pravdu, tvrdí-li, že je „zrovna taková ODS jako on“, Topolánek. Dokud má totiž Tlustý podporu ve své „mateřské“ stranické organizaci, je na něho po stranické linii krátký i její „nejvyšší“. Leč všeho do času! Dopadnou-li totiž výsledky podzimních voleb pro ODS přijatelně a Topolánkovo postavení zůstane neotřeseno, na stranickém kongresu koncem roku nastanou Tlustému a jeho věrným krušné časy. Nejenže pro ně nebudou dosažitelné vyšší stranické funkce, ale v příštích volbách do sněmovny asi ani volitelná místa na kandidátkách. A to by mohl být jejich politický konec! Tlustému „neujely nervy“, ale u vědomí pošmourných vyhlídek se rozhodl hrát „vabank“.
Pravda, už loni v dubnu prohlásil, že Topolánek zrazuje volební program ODS, ale pak „ubral plyn“. Dne 21. srpna 2007 ve sněmovně nepotopil „Topolánkův batoh“, ačkoli tím vyhrožoval, a loajálně podržel vládu, když se ji ČSSD a KSČM pokusily třikrát vyslovit nedůvěru. Loajalita to však nebyla spontánní. Vzdorující Tlustý, Juraj Raninec, Jan Schwippel a další rebelové byli Topolánkovými lidmi tak dlouho „přesvědčování“, dokud neslíbili „držet krok“. Z pochodového rytmu však vypadli letos zjara, když z vládních výšin zaslechli, že příští rok neklesne daň z příjmu fyzických osob na 12,5 procenta, čímž souhlas se zákonem o státním rozpočtu na rok 2008 Tlustý a spol. podmínili. Ministr financí Miroslav Kalousek navrhl tuto daň sice s kompenzacemi, ale o něco vyšší, prý aby nebyly dotčeny obecní rozpočty. Zelení, hejtmani ODS a Topolánek mu vyjádřili podporu, ale Tlustý to považoval za další zradu, jež na něm byla spáchána. Ano, jen pět měsíců stál přece v čele vysněného ministerstva financí, aby byl ve druhé Topolánkově vládě nahrazen „lidovcem Kalouskem“. Topolánek nejenže o veledůležité ministerstvo připravil ODS, ale navíc Kalouskovým doporučením vlídně naslouchá, odchyluje se tím od jedinečné ekonomické maršrúty ODS, vytyčené v jejím volebním programu směle a nekompromisně právě Vlastimilem Tlustým.
Pro rigidní část členstva a sympatizantů ODS představuje arciť takováto zrada casus belli, aby se s Topolánkem nemuseli jen přetahovat, ale mohli s ním jaksepatří válčit. I kdyby si přitom bral Tlustý jako rukojmí všech 29 tisíc členů ODS, z čehož ho obvinil Topolánek, byla by to jen její věc. Topolánek a Tlustý měli bez větších škod na nestranické okolí napjaté vztahy už léta. Václav Klaus si nepřál v čele ODS „falešného a prázdného Topola“ a Tlustý byl od takřečeného sarajevského atentátu koncem roku 1997 Klausovým zbrojnošem a jako předseda poslaneckého klubu ODS jeho tykadlem. Topolánek se nemohl Tlustého zbavit, byť to dnes považuje za velkou chybu, ale musel ho opatrně a postupně zatlačovat z předscény, nechtěl-li popudit prezidenta Klause a jemu oddanou část ODS. Ostatně Tlustý byl užitečný! Uměl ledacos „zařídit“ v době „oposmlouvy“ s ČSSD, kolem prezidentské volby zkraje roku 2003 a jako brilantní parlamentní řečník byl trumfem ODS, když provozovala útočnou taktiku „konstruktivní opozice“ Špidlovy a Grossovy vlády. S „ekonomickým mozkem“ ODS Tlustým absolvoval Topolánek před volbami 2006 po republice „road show“, jež byla podběrákem na regionální „opinion makery“. Tlustý tvrdí, že z oné doby ho Topolánek nemá rád. Žárlí prý na Tlustého, že si nevylámal zuby na ekonomickém programu ODS, ačkoli právě s tím Topolánek počítal.
Nejen vlastní nepochybné zásluhy o ODS dal však Vlastimil Tlustý v sázku, jakmile souboj s předsedou vlastní strany povýšil na válku s předsedou vlády, ale i nesourodé koalice, jež půldruhého roku funguje především díky vzájemné loajalitě, toleranci a dobré vůli. Tlustý, Raninec a Schwippel zablokovali ve sněmovně projednávání zákona o „církevních restitucích“. Oznámili, že nepomohou přehlasovat prezidentovo veto antidiskriminačního zákona. Nezvednou prý ruce pro Langerovy návrhy zákonů o policii a tajných službách ani pro daňovou reformu, jestliže Kalousek neustoupí. Naopak by rádi nastartovali další rozvoj jaderné energetiky. O pád vlády, dušují se, však neusilují. Poslanec Raninec se prý nechal příliš strhnout, prohlásiv, že při těsném poměru sil by předčasné volby konané ještě letos situaci prospěly. Vyvolat je ústavním způsobem je sice u nás velmi obtížné, ale jestliže péčí Tlustého tria, opozice či jejich spojených sil nedokáže už vláda prosadit žádný kloudný zákon, mohou být jediným smysluplným východiskem. Třeba by je Tlustý a spol. v součinnosti s nějakými „dobrými dušemi“ v ČSSD vyválčili.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu