Všeobjímajícnost. Nic jiného se k dnešnímu svátku zamilovaných snad ani nedá napsat. Valentýn je všude. Zamilovaný kýč se na nás řine z televize, rádia, z novin, časopisů. Stejně jako loni lze po ulicích očekávat zástupy mužů všeho věku s pugety v rukou a čokoládičkami v krabicích tvaru srdce. Samozřejmě ne toho reálného, ale schematického, což je ostatně příznačné pro tento svátek.
Možná teď čekáte další zhrzenecký výlev někoho, kdo svátek neuznává, označuje jej za anglo-americký import a za vynález obchodníků, jak si zvýšit tržby v prvním kvartálu po Vánocích. Rád vás zklamu. Nic takového. Raději si tu otiskneme v hrubém překladu dva milostné dopisy, jež před Valentýnem možná dostala většina z nás do antispamových košů. A bylo by škoda, kdyby zapadly.
První napsala již v pondělí odpoledne Olga a uvedla jej sympatickým titulkem Jak je, kámo? „Jste nakreslili svou pozornost na stránkách známých. Doufám, že, jak jsem se tě ráda. Jak se vám zdám na fotografii? Pěkná? :) Ale v životě jsem ještě pěknější! A jsem veselá, společenská a nadýchaná! Líbí se mi jít na sport, číst knihy, poslouchat hudbu. Miluji zimu a léto. Nemám ráda jaro a břečku.“
Asi měl e-mail velký úspěch u chudáků, kteří na Valentýna již nic neočekávali. Proto v úterý dopoledne kontrovala Jelena se svým dopisem Jsem pro vás zajímavá. „Viděla jsem vaše informace a rozhodla se vám napsat. Já jsem Jelena a píšu vám z Ruska z měst v Moskvě. Doufám, doufám, že jsem udělala správnou volbu, a můžeme najít mnoho společného mezi sebou a můžeme vytvořit rodinu. I jsem 25 let, růst 178. Nikdy jsem nebyla v manželství a nemám žádné děti. Sním o velké a silné lásce. Myslím, že vás to také napadlo. Doufám, že naše sny se stanou skutečností. Také pravděpodobně budeme ztělesňovat je v platnosti.“
Zvláště poslední věta je krásná. Není v tom poetickém prefabrikátu pro masy něco dokonale valentýnského?
Čtěte také:
