Na vládě se netyká

22. 10. 2004

Centrální registr bankovních kont je domluven s guvernérem ČNB, říká ministr vnitra

FRANTIŠEK BUBLAN (53), Po dvou letech studia na Vysoké škole zemědělské v Brně přestoupil v roce 1971 na Cyrilometodějskou fakultu Univerzity Karlovy v Litoměřicích. Dokončil ji v roce 1976 a působil dva roky jako duchovní na jižní Moravě, v Mikulově a v Břeclavi. Po podpisu Charty 77 mu ale komunistický režim další dráhu duchovního zakázal. V letech 1979 až 1990 pracoval jako řidič, nejprve v podniku Potraviny Brno, později řídil sanitní vozy v tišnovské nemocnici. V roce 1991 nastoupil do brněnské expozitury nově vzniklé civilní kontrarozvědky (nejprve se jmenovala Federální informační služba, později Bezpečnostní informační služba). Bublan se v BIS vypracoval, v roce 1997 byl jmenován vrchním ředitelem pro operativní akce v pražské centrále služby. Na jaře 2001 ho odstupující šéf civilní rozvědky (Úřad pro zahraniční styky a informace - ÚZSI) Petr Zeman doporučil vládě za svého nástupce. Bublan pak řídil ÚZSI až do svého jmenování ministrem vnitra ve vládě Stanislava Grosse. Je ženatý, má tři děti. Není členem žádné politické strany, do vlády ho navrhla ČSSD. EURO: Se současným premiérem Stanislavem Grossem, který z vás udělal ministra vnitra, spolupracujete poměrně dlouho. Od roku 2001 jste byl jako šéf civilní rozvědky jeho přímým podřízeným. Po 11. září jste se velmi často scházeli na zasedání nejrůznějších krizových štábů. Pohádali jste se někdy? BUBLAN: Že bychom se přímo pohádali, to určitě ne.

EURO: Takže si ve všem rozumíte? Nemáte na něco zásadního rozdílné názory? BUBLAN: Nikdy jsme se nepohádali, i když jsme možná měli někdy na něco rozdílné názory. Ale sporných věcí asi nebylo mnoho. Znáte, jak to chodí, jednou si něco prosadil on, jindy zase já. Žádné velké rozepře ale mezi námi nebyly. Protože zpočátku oblasti zpravodajských služeb ještě tolik nerozuměl, tak možná dal více na moji radu, moji představu… Ale velmi rychle se zapracoval a později už si prosazoval své názory.

EURO: Tykáte si? BUBLAN: Tykáme si.

EURO: I při jednání vlády? BUBLAN: Na vládě si nikdo netyká.

EURO: Krátce po svém jmenování ministrem vnitra jste řekl, že vás to překvapilo. Proč? Čekal jste, že si Gross vybere někoho jiného? BUBLAN: Samozřejmě. Já přece nejsem v „socdem“.

EURO: Kdo byl vaším favoritem? BUBLAN: Tehdy se mluvilo o panu poslanci Iblovi. Opravdu jsem si myslel, že to bude spíše stranická záležitost. Nebo že se bude premiér snažit najít někoho z vnitra. Když si pak vybral mně, byl jsem překvapený. Už proto, že jsem svou budoucnost viděl jinak, třeba někde jinde…

EURO: Jinde? Úplně mimo tajné služby? Chtěl jste skončit? BUBLAN: Byl jsem v rozvědce třetím rokem a měl jsem takovou představu, že v ní budu tak maximálně pět let a pak že půjdu dělat něco jiného. Třeba i v rámci rozvědky, ale nechtěl jsem tak dlouho dělat ředitele. To není dobře.

EURO: Ještě k tomu Grossovu výběru: nenapadlo vás, že si třeba vybere někoho schopnějšího? BUBLAN: Zcela určitě jsem si myslel, že to bude politická záležitost… Mohl to třeba být i někdo schopnější…

EURO: Nebo loajálnější? Oddanější? BUBLAN: Výběr měl být předmětem koaličních debat. Když se vláda sestavovala, nikdo nevěděl, jak budou rozdány karty.

EURO: Prohlásil jste, že když při vyšetřování některých případů chybí politická vůle, nic se vyšetřit nedá. Týká se to také případu zmanipulovaných bezpečnostních prověrek? Vyšetřovatelům, kteří se tím jím zabývají, zákon neumožňuje nahlédnout do bezpečnostních spisů podezřelých osob. To může jen Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). BUBLAN: Problém vidím v tom: Máme NBÚ, a to by měl být v této republice velmi vážený a všemi uznávaný úřad, na který je spolehnutí a není už třeba hledat nějaké další odvolací orgány. Ono to tak ale bohužel není. Existuje nějaký odvolací orgán při Nejvyšším státním zastupitelství. Ten řeší jednotlivé kauzy neudělených prověrek nebo dlouhotrvajících prověrek a podobně. Ale na to, aby někdo prověřil činnost NBÚ jako takovou, na to není žádný mechanismus, žádný kontrolní orgán, na to není nikdo.
Když má policie šetřit, jestli nedocházelo ke korupčnímu jednání nebo k falšování prověrek, má velmi ztíženou pozici. Bez toho, aby nehlédla do bezpečnostních spisů, to snad ani není možné. I když se dá postupovat i jinak. Vezměte si třeba firmy. I ty potřebují bezpečnostní prověrku, třeba kvůli obchodu s vojenským materiálem. Dá se určitě zjistit, kdy firma podala žádost o prověrku, kdy jí byla udělena nebo neudělena, jak dlouho trvala, zda nedošlo k tomu, že jiná firma, která podala žádost o prověření později, nebyla prověřena dříve… Z toho se dá také hodně vyvodit.

EURO: Takové vyšetřování probíhá? BUBLAN: To policie samozřejmě může.

EURO: Ptám se, jestli to dělá? BUBLAN: Ano, dělá.

EURO: V souvislosti se trestním oznámením na manipulaci s prověrkami? BUBLAN: Ano. Dá se to uchopit třeba za to pořadí, ale možností je víc. Věřím tomu, že policie je flexibilní a invenční a najde si způsob, jak na to.

EURO: Na prověrky osob se vás ptám i proto, že některé žádosti o prověření posílal NBÚ místo na civilní nebo vojenskou kontrarozvědku i do civilní rozvědky. Alespoň v době, než jste jí začal šéfovat. BUBLAN: To posílal i za mně.

EURO: I za vás? BUBLAN: Ano. Většinou se to týkalo našich diplomatů nebo lidí, kteří měli nějakou vazbu na zahraničí.

EURO: Ale já mluvím o vlastním zpravodajském šetření. BUBLAN: To bylo vlastní šetření. Každá služba ho dělá v rámci své působnosti. Kontrarozvědka prověřuje z vnitřního pohledu, rozvědka prověřuje vazby na zahraničí. Obě služby mohou pravoat na jedné osobě. To není problém.

EURO: Ono to v zákoně o ochraně utajovaných skutečností zřejmě není přesně formulováno. BUBLAN: To není.

EURO: Logika ale říká, že by mělo jít o zpravodajské prověření informací, které žadatel o prověrku poskytl NBÚ. Prověření měla provádět kontrarozvědka. O rozvědce nebyla nikde řeč. BUBLAN: Rozvědka to dělala vyloženě na žádost NBÚ. Mně přišel přípis z NBÚ, že žádá o činnostní šetření té a té osoby. Zjistili jsme, že ten člověk byl pět let v Bagdádu. Tak jsme do Bagdádu museli vyjet a přímo na místě, na zastupitelském úřadě, získat potřebné informace. Stejně tak i kontrarozvědka. A nakonec si z toho NBÚ udělal nějaký celek. Je ale fakt, že rozvědka - alespoň za mého působení – nikdy bezpečnostní dotazník „nevedla“. To jste asi měl na mysli. Vést dotazník jsme dle zákona mohli jen u vlastních příslušníků. Vím ale, že v minulosti docházelo k tomu, že rozvědka vedla dotazník lidem zvenku. Tenkrát to bylo po nějakých dohodách ještě s ministrem Jaroslavem Baštou. Některé služby totiž byly vůči svým bývalým lidem podjaté. Chápu například, že pan Kadlec (Tomáš Kadlec, bývalý zaměstnanec BIS, pozdější ředitel NBÚ- pozn. red.) by měl problémy s prověrkou přímo na BIS, když tam předtím pracoval a neodešel zrovna v dobrém. Ale dělaly se i jiné věci, ředitelé se třeba nechávali prověřit svou vlastní službou. To asi nebylo nejlepší řešení.

EURO: Kdo dělal prověrku vám? BUBLAN: Když jsem byl na rozvědce, tak BIS. Byl by nesmysl, aby mě moji podřízení prověřovali a potom mně nesli výsledek.

EURO: Zprávu BIS z roku 2001 o zmanipulovaných prověrkách, o kterou se teď začínají zajímat politici, znáte? BUBLAN: Neznám.

EURO: Nechcete se s ní seznámit? BUBLAN: Ani ne.

EURO: Často mluvíte o tom, že tajné služby a policie špatně spolupracují. Kritizoval jste nedokonalou výměnu informací. Jak ten systém chcete zlepšit? BUBLAN: To je problém většiny zemí, které mají více služeb. Koordinace a spolupráce není ideální. Po událostech z 11. září se to začalo zlepšovat. I v Česku. Nejdříve jsme se snažili změnit zákony, zákon o zpravodajských službách, vytvořit koordinační útvar, jako je to třeba v Británii nebo v Německu. Dokonce jsme si mysleli, že by to mohl být státní tajemník nebo někdo, kdo by měl pod sebou všechny služby, u koho by se scházely informace. Vláda by pak dostávala ucelenou informaci. Zatím jsme vytvořili takovou společnou zpravodajskou skupinu, která se schází v různých intervalech. Když je zle, tak třeba obden, jindy například jednou za měsíc. Výstupy od ní dostávají všichni siloví ministři. Teď už jde jenom o to dát tomu oficiální rámec. Zatím je činnost skupiny upravena pouze rozhodnutím Výboru pro zpravodajskou činnost.

EURO: Souhlasil byste s tím, aby civilní rozvědka, která nyní spadá pod vás jako ministra vnitra, přešla pod ministra zahraničí? Řada expertů soudí, že by to bylo praktičtější a efektivnější. A vnitro by dostalo BIS. BUBLAN: S tím bych moc nesouhlasil. Ministerstvo zahraničních věcí nemá rozvědku nikde na světě. Kromě Velké Británie. Tam je to dáno historicky.

EURO: I v Československu mělo před druhou světovou válkou ministerstvo zahraničí vlastní zpravodajskou sekci. BUBLAN: Rozvědka je součástí bezpečnostní komunity. Lidé, kteří v ní pracují, jsou ve služebním poměru. Těžko by se hledala kompatibilita s ostatními zaměstnanci ministerstva zahraničí. Vzniklo by strašně moc problémů. Rozvědka je na vnitro navázaná od začátku 90. let, obě instituce mají mnoho společného majetku. I když se klidně ztotožním s tím, aby se ministr zahraničních věcí více podílel na úkolování rozvědky. Nebo aby na ni měl větší politický a kompetenční dosah. V praxi to tak už stejně je. Když jsem byl šéfem rozvědky, tak jsem s ministrem vnitra komunikoval třeba jednou do měsíce, ovšem s ministrem zahraničí každý týden. Takže proč by rozvědka nemohla být fakticky zavěšena pod ministrem vnitra a kompetenčně odpovídat ministrovi zahraničí? V tom bych problém neviděl.

EURO: Co stát potřebuje vědět o svých občanech, aby mohl účinně bojovat proti terorismu a organizovanému zločinu? Přišel jste třeba s nápadem zřídit centrální registr bankovních kont. BUBLAN: Nejde o to, aby stát věděl všechno o svých občanech, ale o to, aby se stát mohl účinně zeptat. Policie má takovou pravomoc už dnes. Když má podezření, může se zeptat v kterékoli bance a dostane odpověď. Ale ten nešťastný registr byl o tom, aby policejní cesta ke konkrétnímu účtu byla co nejrychlejší a co nejbezpečnější. Když má policie nějaké podezření, musí nejprve napsat čtyřicet žádostí na všechny bankovní instituce v této zemi. Rozeslat je. V bankách jdou žádosti k adresátovi přes podatelnu, přes deset dalších lidí. Oni to prověří - dle zákona musí - a pak pošlou odpověď. To trvá tak měsíc. V průběhu tak dlouhé doby existuje mnoho rizik, že informace unikne. Už se nám to stalo. Člověk, o kterého jsme se zajímali, okamžitě svůj bankovní účet zrušil a peníze poslal někam jinam.
Už jsem o tom dvakrát jednal s guvernérem centrální banky Zdeňkem Tůmou. Dospěli jsme k závěru, a byl to spíše jeho nápad, že by bylo neefektivní a drahé vytvářet nějakou centrální vanu účtů. Že bude jednodušší zřídit jedno místo, odkud bude možné se dotázat do všech bank elektronickou cestou. Už na tom pracují specialisté, je to téměř domluvená věc. Na to nepotřebujeme žádné nové zákony, to je provozní záležitost.

EURO: Jak to myslíte, jedno místo? BUBLAN: Bylo by to na finančně analytickém odboru ministerstva financí, kam by zkrátka bylo možné přijít se žádostí podepsanou soudcem a požádat o prověření.

EURO: Banky ale určitě budou vyžadovat záruky, že se policie dostane vždy jen k tomu kontu, o jehož prověření žádá, a ne dál. BUBLAN: Ano. Tu budou mít. Vůbec totiž vůbec nebudou tu svoji databázi účtů otvírat. Pouze odpoví na jeden konkrétní dotaz.

EURO: To znamená, že v bance bude muset sedět nějaký úředník, který sám prohledá bankovní databázi účtů? BUBLAN: Ano. Ale to nebude problém, banky jsou na to připravené.

EURO: Žádná propojená databáze, žádný společný server? BUBLAN: Ne. Tazatel celou banku neuvidí. Pošle strukturovaný dotaz, elektronicky, a odpovědný člověk v bance dotaz vyřídí a zašle zpátky odpověď.

EURO: Letos v létě, po výbuchu bomby před kasinem v ulici Na příkopě, jste řekl, že stát by měl zpřísnit pravidla při vydávání licencí. Že prý se stává, že o povolení vlastnit kasino žádají nastrčení lidé s kapitálem neznámého původu. Už jste pravidla se zpřísnila? BUBLAN: I v minulosti jsme věděli o tom, že kasina jsou většinou zapsána na nastrčené mladé holky kolem dvacítky, bezúhonné, s čistým rejstříkem. Každá z nich dala milion a kasino bylo jejich. Ale nikdo s tím nic nedělal. Nebyla cesta, jak tomu zamezit. Teď pracujeme na změně. Možná bude trochu těžké jí prosadit, protože se ještě bude muset přesně specifikovat rizikovost tohoto druhu podnikání. Ale myslím, že nějakou cestu najdeme. Bude prostě nutné provádět hlubší prověrky žadatelů o licenci. Zapojit do toho i policii a kontrarozvědku…