Na vlastní vidle

Neočekávaně se projevily důsledky zneužití policisty Jana Kubice v politickém boji

Poslední dny jsou gargantuovsky překrmeny tématikou, v jejímž centru se zmítá hříšná inkarnace původně ctihodné ideje zákonodárného sboru. Příznačný je použitý slovník, který má podstatně blíže ke galerce než ke galeriím. Kalné vody jsou však prosvěcovány, když někteří novináři objevují zapomenuté kouzlo údivu nad tím, jak politici hbitě zneužívají všech prostor a jevů, kterým jsme se za poslední dobu již přestali divit.
S překvapením zjišťujeme, že si politici k prosazení svých záměrů vypomáhají těžko uvěřitelnými způsoby. Zprvu bylo překvapením, že údiv nad tímto jevem začal panovat teprve ve chvíli, kdy začal ve větším měřítku masírovat až druhou velkou stranu našeho politického života. Po těžko vyvratitelných náznacích připravovaného politicky motivovaného vydírání vypluly na světlo další zveřejněné policejní odposlechy, nasvědčující zase dokonanému propojení podsvětí s politikou. Překvapení nebylo prosto škodolibosti, protože mrskající důtky, vhánějící vedoucí politickou sílu do „soutěsky smrti“, jsou v rukách džina, kterého původně vypustila tatáž vedoucí politická síla.

Stále živý

Po zveřejnění zle proslulé, před parlamentním výborem pronesené zprávy bývalého ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho o pronikání organizovaného zločinu do státní správy, týdeník EURO (EURO 24/2006) napsal: „Jedním z nejzávažnějších kiksů zprávy je jednostrannost vybraných poznatků, které se důsledně týkají pouze některých politických stran… Zde Kubice cosi velevýznamného zamlčel a vystavil si vizitku své nestrannosti, profesionality a politické angažovanosti.“
Zanedlouho, když začaly pronikat zvěsti o Kubiceho odvolání, se týdeník EURO (EURO 39/2006) ptal: „Nebylo by férovější říct na rovinu: Kubiceho odvoláme, aby za pár dní nezačal vyrábět materiály i na nás?“ Některým exponentům strany, která z Kubiceho extempore tehdy profitovala, se zřejmě totiž přetrhlo spaní, když si uvědomili, co by mohl provést jim.

Jak dostat džina zpět?

A na jaře dalšího roku se již Kubiceho útvar začal rozkližovat. Jakýsi Luděk Žákovec, údajně jeden z nejlepších Kubiceho operativců, který rozpracovával zločinného Tomáše Pitra, odešel do civilu pracovat k témuž. Týdeník EURO zajímalo (EURO 16/2007), čímpak asi Žákovec Pitra přesvědčil? To musel být pořádný „výjem“ dat z policejních databází! A máme už jednu možnost, kudy asi utíkaly policejní informace, které se nyní vrátily, takřka v nejnepříhodnější chvíli. I když, po pravdě řečeno, žádná chvíle není příhodná pro návrat takto vypuštěných informací. Džinovi se prostě zpátky do flašky nechce. A když přijde, pak nečekaně. Variace na lidové pořekadlo tuto situaci zná: „Pane, vypadáte, jako by vám přilétly včely.“
Počátkem tohoto roku si týdeník EURO (EURO 1/2008) všiml, že BIS ve své výroční zprávě (pohříchu ještě za rok 2006) podobně jako Kubice konstatuje sílící tlak skupin organizovaného zločinu na struktury státní správy a naznačuje, že některé pokusy byly úspěšné. Ze zprávy BIS však nelze vytušit ani náznak tvrzení, že by se tento problém měl týkat pouze jedné politické strany. Snad jediným možným způsobem tím bylo potvrzeno, že Kubice toho sdělil parlamentnímu výboru sotva polovinu.

Smíme doufat?

V prosinci 2007 přiletělo do Prahy vedení Lukoilu. Oficiálních výstupů o průběhu jejich návštěvy se ovšem nikdo nedočkal. Proč? Nemáme se za co stydět, jsme členy EU i NATO, mohli bychom na rovinu jednat s Východem i Západem! Úporně se začalo vtírat podezření z korupce! Nepůjde část profitu ze sjednaného byznysu na stranické či osobní účty? Vzpomněli jsme si: že by Kubice měl přece jen v něčem pravdu, jenom byl totálně popletený a barvoslepý?
Soudný člověk ví, nebo alespoň tuší, že takové - z hlediska práva řekněme „asymetrické“ - hrátky s využíváním výhod „vládní pozice“ jsou více než ošidné. Důsledky zneužití policisty Kubiceho v politickém boji začaly být zjevné v době, kdy to už mnozí neočekávali. Nezúčastněný pozorovatel má z devastujících účinků tohoto „opakování historie na vlastní kůži“ vlastně trochu i radost. Čím budou větší, tím vzrůstá i šance, že si z nich vezmou alespoň někteří politici poučení, a nebudou s celým národem zas a znovu nabíhat na vlastní vidle nebo opakovat cestu různými soutěskami smrti jen pro svou natvrdlost. Protože spoléhat v nápravu jejich mravů, to už by byl asi příliš velký idealismus.