Od jara minulého roku jednala Citigroup o odprodeji své dceřiné společnosti Citicorp České spořitelně. Nakonec k pohlcení fondů Citi Investiční společností České spořitelny nedošlo a Citicorp skončila v likvidaci. Dlouholetému šéfovi Citicorpu Tomáši Strnadovi (35) se tak otevřely nové kariérní obzory. Jeden z nejdéle sloužících investičních bankéřů v České republice se rozhodl postavit se na vlastní nohy.
Nechtěl být gastarbaiterem.
Po celou třináctiletou profesionální kariéru pracoval Tomáš Strnad s cennými papíry ve velkých korporacích. Nejprve jako makléř a později vedoucí odboru obchodování s cennými papíry v České spořitelně, pak byl ředitelem oddělení správy otevřených podílových fondů ve Spořitelní investiční společnosti (dnešní Investiční společnost České spořitelny). SIS dal přednost před nástupem do asset managementu ženevské Bank Brussels Lambert (v současnosti patří do skupiny ING). „Ženeva je sice krásné místo pro život, ale velmi drahé, nechtěl jsem být gastarbaiterem žijícím od výplaty k výplatě,“ argumentuje Strnad, v té době čerstvý otec, proč svou pracovní smlouvu nakonec roztrhal a do švýcarské privátní banky nenastoupil. V roce 1998 převzal od Radovana Vávry, pozdějšího generálního ředitele Komerční banky a následně Union banky, pozici šéfa v investiční společnosti Citicorp. Když loni koncem jara začalo být jasné, že Citicorp jako samostatná společnost končí, začal Strnad řešit co dál. „Dostal jsem několik nabídek, spíše ze slušnosti jsem je vyslechl, žádná z nich mne ale neoslovila. Nakonec jsem se rozhodl vyzkoušet spolu s kolegy vlastní podnikání,“ říká Strnad.
Staří známí.
Partnery v nově založené společnosti Glisco se mu stali tři bývalí kolegové z Citigroup. Kamil Kolesa, dříve ve funkci CitiGold Executive zodpovědný za akvizici a servis klientů privátního bankovnictví CitiGold. Štěpán Lacina, který zastával v Citibank pozici ředitele divize privátního bankovnictví CitiGold a v rámci vstupu retailové části Citibank na trh v ČR byl zodpovědný za realizaci projektu CitiGold Wealth Management, a Tomáš Krsička. Ten v české pobočce největší finanční instituce světa působil jako hlavní portfolio manažer: pro významné firmy, především z finančního sektoru, a státní instituce, spravoval individuální účty zahrnující fixně úročené i akciové investice. Pátým akcionářem společnosti Glisco je dlouholetý švýcarský privátní bankéř Tomáš Matějovský působící v dozorčí radě firmy.
Z McDonald´s do banky.
Nová firma, sídlící v luxusních prostorách na Malé Straně v Praze, se zaměřuje na služby v oblasti privátního bankovnictví a správy majetku pro topsegment. „Klientem společnosti Glisco mohou být jak fyzické, tak právnické osoby, jejichž majetek určený ke správě dosahuje výše alespoň pět milionů korun nebo ekvivalent v jiné měně,“ píše se nekompromisně na internetových stránkách firmy. Strnad říká, že tato výše je stanovena proto, aby všichni klienti mohli dostat ten nejlepší servis. „Tradiční banky v posledních letech profesi privátního bankéře poněkud devalvovaly. Na těchto pozicích pracují ani ne pětadvacetiletí lidé, v jejichž profesním životopisu je jako předchozí zaměstnavatel třeba McDonald´s nebo jiná rychloobrátková firma. Podle našeho názoru chtějí ale opravdu bohatí lidé komunikovat s lidmi jiného věku i profesních zkušeností,“ vysvětluje svou strategii.
Určitě má šanci. I když jako správný bankéř o svých klientech nemluví, zahraniční statistiky uvádějí, že bohatým klientům, kteří mají v bankách individuální servis nespočívající zdaleka jen v uvaření kávy, záleží více než na jménu banky na osobnosti „svého“ bankéře. Zhruba třetina jich proto svého bankéře v případě, že z banky odejde, následuje.
Bez korporace, jak dlouho?
„Myslím, že Glisco je investičním poradcem švýcarského typu, který stojí na straně klienta a vyhledává pro něj nejlepší finanční řešení,“ tvrdí headhunter Jan Bubeník. „Strnadovi se podařilo okolo sebe shromáždit tým silný v komunikaci s klientem a v portfolio managementu. Sám je spolehlivý, konzervativní a důvěryhodný bankéř. V neposlední řadě jsou moji klienti potenciálně i jeho zájmovou cílovou skupinou,“ dodává Bubeník, proč přijal místo v dozorčí radě společnosti Glisco.
Firma má podle jeho slov dobré předpoklady k tomu, aby o její koupi za pár let projevila zájem některá z tradičních bank. „Na to teď nemyslíme. Práce nás ohromě baví, zatím nás ale rozjezd firmy stojí hromadu peněz. Časem bychom určitě rádi sami získali plnou bankovní licenci,“ odmítá s úsměvem úvahy o budoucím začlenění do velké korporace bankéř, který většinu volného času věnuje své rodině, psům a golfu.
