Vízová politika
Máme zavádět vízovou povinnost po vzoru Evropské unie, nebo se máme řídit pouze vlastními národními zájmy a víza zavést jen pro koho sami uznáme za vhodné? Kabinet se nemůže rozhodnout, a jak je jeho nechvalným zvykem, celou záležitost raději odložil.
Všechny členské státy Evropské unie jsou od letošního roku vázány takzvanými Schengenskými dohodami o ochraně vnějších hranic unie, které předpokládají shodný postup v zavádění vízových povinností. Česká republika, ač usiluje o členství v unii, se ještě v řadě případů nepřizpůsobila. A zřejmě se v blízké době ani nepřizpůsobí.
Sociálnědemokratická vláda se v listopadu loňského roku vyslovila pro modernizaci vízového styku, tedy pro Schengenské dohody, ale už za dva měsíce poté si tak jistá nebyla. Podle časového harmonogramu se měla vízovou politikou zabývat v lednu, sporný bod však odložila. Prý bude výhodnější jej projednat až po návštěvě premiéra Zemana v Rumunsku a Bulharsku a po květnové vrcholné schůzce představitelů zemí visegrádské skupiny.
Koncepci vízové politiky připravila Zemanovu kabinetu již předchozí vláda. Tošovského ministři navrhli, aby se Česká republika řídila evropskými pravidly, a sepsali seznam devíti zemí, se kterými bychom tudíž měli zrušit nynější bezvízový styk. Jsou to Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Turkmenistán, Ukrajina, Bulharsko a Rumunsko. Právě poslední dva státy dělají dnešním ministrům těžkou hlavu. V Bulharsku i Rumunsku jsou přece velmi proevropsky orientované vlády a s oběma státy máme tradičně dobré vztahy. A navíc ještě nejsme, a možná ještě dlouho nebudeme, členy Evropské unie. Tak proč hned zavírat hranice? Na druhé straně ovšem stojí nekompromisní názor ministra vnitra: jsou to střediska organizovaného zločinu a nelegální migrace, zavedení víz je nutné.
Ve vládě tak proti sobě stojí ministr zahraničí Jan Kavan, prosazující udržení dobrých vztahů s Rumunskem a Bulharskem, a ministr vnitra Jiří Grulich, hájící především bezpečnostní zájmy republiky. Jejich koordinátor, vicepremiér pro zahraniční a bezpečnostní politiku Egon Lánský sice tvrdí, že se pokusí najít kompromisní řešení, z jeho výroků je však jasné, že straní Kavanovi. „My nejsme ničím zavázáni, abychom dnes akceptovali a prosadili schengenská kritéria, pokud nejsme právoplatnými členy Evropské unie. Já jsem v tomto okamžiku přesvědčen, že je pro nás důležitější nezavádět vízovou povinnost s těmi dvěma balkánskými státy a také s některými jinými státy. Toto musíme v každém jednotlivém případě zvlášť zvažovat, říká Lánský. Podle něj se nyní ke Kavanovi přiklonil i sám premiér Miloš Zeman. Ten sice dříve zastával spíše tvrdší linii, po své nedávné návštěvě Bulharska a Rumunska však prý své názory pozměnil.
Exministr vnitra, autor koncepce vízové politiky Tošovského vlády Cyril Svoboda považuje tento postoj za špatný. Zájmem Bulharska a Rumunska by totiž nemělo být přesvědčovat nás, abychom nezaváděli víza, ale přesvědčit Evropskou unii, aby je vyškrtla z černé listiny. „My směřujeme do Evropské unie, ostatní zájmy musí jít stranou. Naše vůle plnit závazky navíc může být motivující pro ty ostatní, dodává Svoboda.
Úředníci ministerstva vnitra však varují před negováním bezpečnostního rozměru sporu o vízovou politiku. Podle nich totiž v prvé řadě nejde o to, zda se máme, či nemáme řídit Schengenskými dohodami. „Zapomíná se, že především potřebujeme řešit problémy, které s těmi zeměmi máme. Kanada s námi nezavedla vízový styk, protože by chtěla do Evropské unie, ale protože tím chtěla řešit problém, který s námi měla, připomíná Grulichův náměstek Jaroslav Kopřiva. Kromě toho, že se migranti zapojují do trestné činnosti, rozšiřují řady žebráků a jsou také zdrojem černé pracovní síly.
Různé názory na zavádění vízových povinností podle evropských kritérií však nemají jen ministři současné vlády. Liší se i postoje členů bývalého kabinetu premiéra Tošovského. Například exministr obrany Michal Lobkowicz na Schengenských dohodách netrvá. „Nejsme členem Schengenu a to znamená, že máme ve vízovém režimu svobodu. Nepochybně je pravda, že bychom této svobody měli umět využívat, míní Lobkowicz. Dodává, že zavedení vízového styku stejně příliv ilegálních migrantů a s nimi spojenou kriminalitu neřeší. Takoví lidé přecházejí většinou přes zelenou hranici a sháněním víz se nezatěžují. „Zavedeme-li vízový režim, tak tím v uvozovkách potrestáme tu slušnou komunitu, to znamená podnikatele, vědce, naše krajany, tvrdí Lobkowicz. Jediným spravedlivým řešením tak podle něj je pouze zvýšená ostraha státních hranic. Stejné argumenty používá i Lánský: „Ti lidé, kteří jsou nám nepohodlní, nechodí přes normální přechody, a pokud ano, tak je to ten druh, který si vždy vízum sežene, když bude potřeba.
Podobná tvrzení však považuje ministerstvo vnitra za lichá. Organizovaný zločin je obchod, a jeho aktéři proto nutně usilují o co nejvyšší zisk. Čím více bariér je jim administrativně kladeno, tím méně je pro ně dané území efektivní. „Mafie pracuje na principu nejslabšího článku řetězu. Nechceme být tím nejslabším článkem, zdůrazňuje náměstek Kopřiva.
Vnitro ale zpochybňuje i čistě zahraničněpolitický pohled ministerstva zahraničí. Svým postojem totiž může Kavanův resort rozhněvat sousedy - Rakousko a Německo - pro které je náš bezvízový styk se zeměmi jižní a východní Evropy reálným problémem. Česká republika je totiž pro většinu běženců jen přestupnou, nikoli cílovou zemí, a od nás pak davy migrantů míří právě na rakouské a německé hranice.
Exministr vnitra Cyril Svoboda tvrdí: „Dříve se mluvilo málo proevropsky, ale dělaly se konkrétní kroky. Dnes se proevropsky mluví hodně, ale nedělá se nic. Podle odborníků máme právě teď příležitost dát jasně najevo, že do Evropy chceme. Přílišná váhavost by totiž mohla úsilí České republiky vstoupit do evropského společenství zdiskreditovat.
