Jak by měl stát zamezit odpadové turistice z Německa?
Jak by měl stát zamezit odpadové turistice z Německa?
- zpřísnit kontroly na hranicích a tyto turisty nevpouštět do ČR 28,1 %
- udělovat vysoké pokuty 55,1 %
- dovoz odpadu povolit a zpoplatnit 16,8 %
Po vstupu do Evropské unie se v českém pohraničí výrazně zvýšil počet odpadků. Příčinou jsou zejména Němci, kteří jich do tuzemska přivážejí plné automobily . Například v Dubí se údajně nasbírají za měsíc tři tuny tohoto smetí. Stát na hranicích zavedl namátkové kontroly a odhalené odpadové turisty do Česka nevpouští. Je však takové opatření dostatečné?
Nadpoloviční většina respondentů Manažerského barometru se shodla na tom, že by dovozce smetí měla stihnout výrazná pokuta. Často ale tuto odpověď uváděli v kombinaci se zpřísněním kontrol. „Vysoká pokuta v každém případě při objevení smetí, a to spolu s následným vrácením cestujícího,“ zněla typická reakce.
Účastníci ankety kromě toho zdůrazňovali, že je potřebná značná tvrdost postihu. „Domnívám se, že pomoci může jedině radikální postup, tedy zpřísnění kontrol a zároveň udělování vysokých pokut. Možná by prospělo při německém smyslu pro pořádek umístění výzvy proti vývozu odpadků v novinách příhraničních měst, kde by se zároveň zveřejnily sankce, aby se nikdo nemohl vymlouvat, že to nevěděl a jede se svými odpadky jen tak na výlet,“ uvedl jeden odpovídající. Ředitelé také navrhovali, aby se vedly záznamy o opakování přestupku. „Ten, koho chytí, jak na našem území něco odhazuje, by měl být citelně finančně postižen a možná i postrašen nějakým černým puntíkem. Vozit do Česka to jejich svinstvo je fakt perverzní. Měla by se vést databáze přistižených a při opakovaném dovozu odpadků postihy dále přitvrzovat. Na hranicích je třeba kontrolovat víc než jen namátkově,“ domnívá se jeden z respondentů. Další manažer kromě nabízených odpovědí přidal jednu originální navíc: „Použít trest propadnutí věci užité k přestupku, to jest automobilu.“
Zpoplatnění dovozu odpadků do Česka se zdálo jako schůdné řešení pouze necelé šestině respondentů, a to zejména kvůli tomu, že by tuzemsko aspirovalo na titul smetiště Evropy. Jeden z ředitelů však nabídl jeho upravenou variantu: „Pokud by dovozce odpadů odmítl zaplatit vysokou pokutu, musel by ve vozidle odpadky vysypat, sepsat jednotlivě všechny jejich části a zapsaly by se mu do pasu s tím, že na výjezdu opět tyto odpadky vysype jako důkaz. Pokud by neprokázal zpětný vývoz odpadků, zakázal bych mu jakýkoli pobyt na území České republiky. Taková týdenní akce na hranicích by znamenala konec dovozů odpadků a možná by se obešla i bez té pokuty.“
Jakkoli je počínání některých německých sousedů zavrženíhodné, hledat řešení bychom měli zejména v systému, který jim je umožňuje, uvažovalo několik manažerů. „Omezit ukládání jen na povolených skládkách a udělovat vysoké pokuty za ukládání odpadu na místech mimo ně by mělo platit i pro naše občany. Jsem velmi skeptický, pokud jde o schopnost státu i místních úřadů vybírat jakékoliv pokuty, nejen za černé skládky. Dnes a denně vidím v místě bydliště hromady komunálního odpadu na místech pro tříděný odpad, ale jak se zdá, obecní úřad raději zaplatí více za úklid, než by se zdržoval ukládáním a vybíráním pokut. Co se týká německých občanů, stačilo by uplatnit k nim stejný přístup jako na občany místní, ale tento systém odpadové prevence u nás nefunguje,“ odpověděl jeden ředitel. Jeho dva kolegové reagovali v podobném duchu. „Tato otázka v podstatě není o tom, jak nedisciplinovaní a drzí jsou někteří turisté a jak s nimi naložit, ale o tom, jak jsme my neschopní zajistit si normální fungování státní správy a obcí. Turisté se jen chovají tak, jak jim dovolíme. Fundamentální řešení problému leží úplně mimo vámi navržené odpovědi,“ domnívá se první z nich. Druhý manažer prohlásil totéž jinými slovy: „Jak chce stát donutit německé občany, aby dodržovali tuzemské zákony, když to nedokáže ani u českých? Navíc převážení domácího odpadu německými turisty je zanedbatelné proti objemu odpadů (včetně průmyslových a jedovatých), které více či méně legálně dovážejí české společnosti. Přesto je potřeba proti tomuto nešvaru bojovat. Zcela jednoznačně platí, že každý člověk – a je jedno, zda českého, nebo německého občanství – se chová tak, jak mu to stát umožní. Tato kauza je jen dalším důkazem, že český stát nedokáže schválit potřebné a kvalitní zákony a poté si vynutit jejich dodržování.“
Pro řešení však z pohledu autora další reakce o to více platí obrácená logika: „Důsledný postup by řešil i problémy s českými občany, kteří jsou přesvědčeni, ze odpadky stačí odvézt do rozumné vzdálenosti od vlastního obydlí.“
Od jednoho z manažerů však přišlo i varování, že jednostranné kroky by mohly narušit vztahy se sousedními zeměmi. A pak bychom neměli být překvapeni protiopatřením. „Je potřeba postupovat delikátně, aby ostatní země Evropské unie nezavedly ohledně dovozu odpadů reciproční opatření. V takovém případě bychom asi do Bruselu nepropašovali většinu našich europoslanců.“
Odpovídalo 89 manažerů
