„Začít s podnikáním už na ,vejšce‘ je to nejlepší, co může člověk udělat,“ říká Zdeněk Tejkl, devatenáctiletý student Národohospodářské fakulty VŠE, kde se věnuje oboru Ekonomie. Že je to nesmysl? Rozhodně ne! Jen záleží na tom, s jakými cíli kdo na vysokou jde.
Protože zatímco řada lidí doufá, že si s její pomocí jen o pár let prodlouží mládí, aby studia ještě ve druháku zanechali a našli si práci, jiní na ni vstupují s tím, že se zde skutečně přiučí něčemu užitečnému, co následně budou moci využít v praxi. Třeba tak, že si založí vlastní firmu.
Zdeněk Tejkl spadá nepochybně do druhé skupiny. A přestože, jak sám přiznává, oním typickým studentským životem, na který většina s oblibou vzpomíná ještě 30 let po promoci, rozhodně nežije, litovat nemusí. Už teď má totiž našlápnuto k perspektivní kariéře.
Seriál Od píky sleduje, jak se daří začínajícím podnikatelům se zajímavým byznysovým příběhem či nápadem na nový produkt nebo službu.
Máte-li pro nás nějaký námět či víte o někom z vašeho okolí, kdo některou z těchto podmínek splňuje, budeme moc rádi, pokud se nám ozvete. Vaše náměty prosím posílejte na email redakce@euro.cz.
Za vše může jeho začínající firma Siberlogy, která se zabývá výrobou unikátních ortopedických vložek z 3D tiskárny a s níž nyní slaví první úspěchy. Ač se totiž jedná o projekt, který se nachází teprve v pověstných plenkách, má za sebou vítězství v soutěži Startup VŠE 2024, jež Tejklovi a jeho kolegům vyneslo stipendium ve výši 100 tisíc korun. Za něj hodlají nakoupit další vybavení, konkrétně především 3D scanner, pomocí kterého pak budou schopni vyrábět, totiž tisknout vložky de facto na míru. Jak že se celý tento nápad vlastně vůbec zrodil?
„Na začátku všeho byla láska k 3D tisku jako takovému, respektive k technologiím obecně. Původně jsme si ještě s kolegou spoluzakladatelem Ondřejem Kratochvílem mysleli, že budeme tisknout rovnou celé boty. Což je však technologicky velmi náročný obor, takže když jsme se na jednom validačním kempu od projektu Start it pro začínající firmy potkali s jedním ortopedem, poradil nám, že tato oblast by pro nás mohla být mnohem vhodnější a že zároveň naskýtá i více problémů k řešení,“ prozrazuje mladý student.
3D tiskárny nakoupili ze svého
Jak již bylo nastíněno, Siberlogy je teprve na samém začátku své cesty, čistě z technologického úhlu pohledu už nicméně pár mílových kroků zdolala. Tejkl a spol. mají aktuálně k dispozici již čtvrtou verzi prototypu jejich vložky a průběžně pracují na variantě číslo pět. Což je o to obdivuhodnější, vezme-li člověk v potaz, že aktivně se projektu věnují přibližně jen rok.
„Dělá na tom celkem pět lidí. Já zastávám funkci CEO a beru si na starost zejména management, plánování a komunikaci s médii, kolega spoluzakladatel je expertem na 3D modeling. To znamená, že je zodpovědný za vývoj a přípravu všech modelů vložek, které tiskneme. Dále máme dva grafiky – markeťáky, kteří nám připravující různé propagační materiály, prezentace a aktuálně i náš web, a ještě jednoho dalšího kolegu, který má na starost samotný 3D tisk,“ přibližuje Tejkl.
V současnosti mají v Siberlogy k dispozici čtyři vlastní 3D tiskárny, jejichž pořízení si hradili ze svého. Částečně i proto, že ty komerční nestojí zase až tolik – většinou kolem 20 tisíc. Má-li však firma začít fungovat skutečně naplno, je všem jasné, že bude zapotřebí disponovat kvalitnějším hardwarem, který zkrátí výrobní proces z dosavadních 53 hodin na pouhý jeden den.
„Ještě větší finanční zátěž pak představují 3D scannery, které rovněž budeme muset nakoupit, abychom mohli naši výrobu rozšířit. Ty stojí řádově 100 až 150 tisíc korun, přičemž ty, s nimiž pracujeme teď, jsou jen vypůjčené,“ přiznává šéf startupu.
Na milimetr přesně
Hlavní výhodou vložek od nově vznikající „studentské“ firmy má být jejich přizpůsobivost. Protože zatímco u těch klasických lze měnit maximálně velikost a tloušťku, v případě Siberlogy se bude dát upravit až šest různých parametrů. Vnitřní strukturou vložky počínaje, jejím povrchem konče. Veškeré tyto úpravy navíc podle Tejkla půjde udělat s milimetrovou přesností, což je u standardně vyráběných vložek takřka nemožné.
Firma hodlá spolupracovat přímo s ortopedy, takže každou vložku bude vyrábět podle přesně daného specifického postupu, aby zákazníkovi nijak neublížila: „Máme několik prototypů, které se používají pro řešení různých zdravotních neduhů – některé budou určeny pro léčbu plochých noh, jiné zase na patní ostruhy a tak dále. Obecně se ale všechny upraví dle potřeb konkrétního zákazníka. Ten si nejdřív na 3D scanneru nechá udělat model svého chodidla a následně se pomocí baropodometru upraví i samotná vložka.“
Další výhodou pak má být i fakt, že vložky jsou určené pro většinu typů bot. „V tom je právě krása toho 3D tisku, protože sám zákazník si může určit, pro jaký druh bot si je nechá vyrobit. Díky naší technologii bychom měli být schopni jeho boty oskenovat a navrhnout vložky tak, aby do nich pasovaly,“ dušuje se Tejkl s tím, že co se ceny týče, vyjdou zhruba na dva tisíce. „Podstatné každopádně je, že když si objednáváte vložky na míru na základě doporučení ortopeda, tak vám je z 80 procent proplácí pojišťovna, takže vás reálně přijdou na nějaké čtyři stovky,“ zdůrazňuje hned vzápětí.
Každý by si to měl vyzkoušet
Pakliže se Tejklovi a jeho týmu podaří vypořádat se s veškerou nezbytnou byrokracií a dotáhnout do konce technickou dokumentaci, měly by být vložky Siberlogy na trhu k dostání v řádu jednoho roku. Tou dobou bude dokončovat teprve čtvrtý ze šesti semestrů, které ho v rámci jeho bakalářského studia čekají.
„Já úplně nevedu takový ten klasický vysokoškolský život, jaký zažila asi většina lidí. Ale určitě toho nelituju. Myslím si, že s podnikáním by měl na vysoké začít každý, protože ať se stane cokoliv, tak člověk má v tomto věku neustále nějaké zázemí, se kterým může počítat, a nikdy nemůže spadnout až na dno. Díky tomu tak má zároveň i větší prostor pro nějaké experimentování a současně se ani nemusí tolik strachovat o peníze. Ty se totiž, když je vám dvacet, obnovují mnohem snáze než třeba ve čtyřiceti – chci říct, že kdybych teď přišel o všechny své úspory, zabere mi jen pár měsíců, než je zase našetřím nazpět, ale v pozdějším věku, když už jich mám víc, se mi to vlastně už vůbec nikdy podařit nemusí. A v tom je ono kouzlo podnikání během studia,“ zamýšlí se Tejkl, jehož firmu nyní čeká několik náročných, leč o to zajímavějších měsíců.
Během nich si chce spolu s kolegy nechat patentovat výrobní proces, včetně samotného scanningu, který převádí údaje o zákazníkově chodidle na finální model vložky, a dokončit její další, v pořadí již pátý prototyp. „Také bychom se rádi zaměřili na to, aby vložky lépe odváděly pot. Protože i když jsou oproti těm standardním chemicky odolné, tak musíme zajistit, aby noha nezapáchala. A kromě toho se ještě musíme zamyslet nad byznysovou stránkou věci. Hlásíme se aktuálně do několika inkubátorů, kam bychom se snad mohli dostat, a pravděpodobně příští rok stihneme i jedno investiční kolo,“ dodává závěrem.
