Peter Sloterdijk je šedesátiletý filozof, profesor estetiky a filozofie v Karlsruhe a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V současné době je v německy mluvící Evropě v tomto oboru asi nejvíce viditelnou a slyšitelnou osobnosti. Tak jako svého času vedl Marcel Reich Ranicki, papež německé literární kritiky, na veřejnoprávním kanálu ZDF pořad s názvem Literární kvartet, tak od roku 2002 Sloterdijk spolu s Rüdigerem Safranskim moderuje Filozofický kvartet, v němž se setkávají filozofové z celého světa.
Způsob jeho psaní a myšlení je velice rychle rozeznatelný, protože neustále zaplétá do tradičních myšlenkových schémat aktuality, jako jsou třeba mistrovství světa ve fotbale či útoky teroristů. Díky tomuto postupu dosahuje nejen přitažlivosti a vyvádí filozofii z univerzitních kabinetů, ale dochází i k nečekaným závěrům. Pomocí této metody činí viditelným pozadí a ukazuje na nečekané souvislosti.
Ve své poslední eseji Zorn und Zeit, Hněv a čas, se pokusil hněv etablovat jako důležitý politický faktor, který ovlivňuje celé naše dějiny až po dnešek, v němž nás ohrožuje terorismus. I Ilias začíná slovem hněv, který byl vždy ctěn, protože právě on produkuje hrdiny.
Peter Sloterdijk si v textu klade několik základních otázek, například: Proč se relativně brzy právě hněv stává tím, co naše společnost připouští jen ve velice omezených situacích? Jak a kdy se ve společnosti etabloval boží hněv jako první pojem, který vyjadřoval spravedlnost a vyrovnání? Jakými mechanismy se daří revolucionářům v nejnovější době představovat světu jako správci světového hněvu? Jakými cestami se navrátil hněv do naší společnosti na začátku XXI. století?
Peter Sloterdijk říká: „Velká politika je jen o vyvažování. Učit se věci vybalancovávat znamená nevyhnout se žádnému nutnému boji, ale nevyprovokovávat žádné nadbytečné boje. A taky to znamená neprohrát závod o zničení světa a vzdorovat snahám naši společnost zcela demoralizovat.“
Sloterdijkova teorie označuje Sovětský svaz za rozhněvané strašidlo. Zhroutil se v tom okamžiku, kdy ztratil kapacitu někoho ohrožovat, kdy jeho hněv přestal být přesvědčivý, kdy přestal fungovat jako strašidlo. My můžeme dodat, že dnes už Rusko může jen utahovat kohoutky s naftou a plynem, ale za nimi vyrůstá skutečná mocnost: Čína. Proto nejdůležitější červený telefon v blížících se měsících – jak bylo právě ohlášeno - povede z Washingtonu do Pekingu.
