NEPENĚŽNÍ ODMĚNY A SOCIÁLNÍ JISTOTY Zaměstnání je jednoznačně výhodnější z pohledu různých sociálních dávek. Oproti podnikatelům lze získat také různé nepeněžní výhody, například stravenky. Zaměstnanec odvádí na sociální a důchodové pojištění, ze kterého se hradí například nemocenská, pouze osm procent své hrubé mzdy.
NEPENĚŽNÍ ODMĚNY A SOCIÁLNÍ JISTOTY Zaměstnání je jednoznačně výhodnější z pohledu různých sociálních dávek. Oproti podnikatelům lze získat také různé nepeněžní výhody, například stravenky. Zaměstnanec odvádí na sociální a důchodové pojištění, ze kterého se hradí například nemocenská, pouze osm procent své hrubé mzdy. Zaměstnavatel k tomu doplácí dalších 26 procent pracovníkovy mzdy. V případě nemoci se pak zaměstnanec může těšit na zhruba 60 procent platu (podle délky nemoci). NIŽŠÍ DŮCHOD I NEMOCENSKÁ Osoba samostatně výdělečně činná, tedy podnikatel, platí dávky sociálního pojištění z takzvaného vyměřovacího základu, který činí 45 procent jeho průměrného měsíčního příjmu po odpočtu výdajů, přičemž se vychází z údajů za předchozí kalendářní rok. Záloha na pojistné pak činí 29,6 procenta měsíčního vyměřovacího základu, pojistné na nemocenské pojištění dělá 4,4 procenta tohoto základu. A protože se podnikatelé snaží platit co nejnižší pojištění (minimem pro letošní rok je 1192 korun na sociální pojištění a 178 na nemocenské pojištění), projeví se to pak třeba na výši důchodových dávek. Výrazně nižší příjmy náleží podnikateli také v případě pracovní neschopnosti -pokud si platí jen minimální pojistné, pohybují se denní nemocenské dávky v řádu desetikorun. Podobně konstruované je i zdravotní pojištění. Zaměstnanec platí měsíčně 4,5 procenta své hrubé mzdy, zaměstnavatel za něj zaplatí dalších devět procent. Pro podnikatele činí minimální výše pojistného pro letošní rok 1071 korun za měsíc, vyměřovací základ představuje 45 procent příjmů z podnikání po odpočtu daňově uznatelných výdajů (příští rok se tento podíl zvýší na 50 procent). BEZ DOVOLENÉ A BEZ STRAVENEK**
Podnikatel se musí obejít i bez nefinančních zaměstnaneckých výhod, takzvaných benefitů. Ty se obvykle rozdělují do kategorií vzdělávání, zdravotní péče, finančních produktů či volného času. Mají pozitivní vliv na celkové klima na pracovišti a podporují image podniku. (Podrobně jsme o nich psali v Profitu č. 14/2005).
Pro poskytování zaměstnaneckých výhod (takzvaných benefitů) mají zaměstnavatelé dva hlavní důvody: Snahu udržet si kvalitní zaměstnance, o které je velký zájem na trhu práce. A přesvědčení, že spokojenost zaměstnanců vede k jejich větší motivaci a pocitu sounáležitosti s firmou. Vedle toho mají benefity i další přednost: Pro zaměstnavatele i zaměstnance jsou výhodné díky tomu, že jde o nepeněžní odměnu, ze které se často neodvádí daň z příjmu ani odvody na sociální a zdravotní pojištění.
Jedná se zejména o stravenky, poskytnutí mobilního telefonu nebo možnost využívání služebního vozu pro soukromé účely. Další možností jsou třeba týden dovolené navíc nebo placení penzijního připojištění zaměstnavatelem. Rozšířené jsou také permanentky do sportovních zařízení či volné vstupenky na kulturní představení. Zaměstnanci dostávají i různé dary při pracovních a životních jubileích a někdy mohou nakupovat výrobky zaměstnavatele za zvýhodněnou cenu.
Pravdou však je, že podle průzkumů veřejného mínění zaměstnanci preferují spíše zvýšení svých platů než mimofinanční odměny.
Podnikatel samozřejmě podobné benefity nedostává. Nemůže počítat ani se čtyřmi týdny dovolené, na kterou mají zaměstnanci nárok ze zákona. Na případnou dovolenou si tedy musí vydělat ve zbytku roku.
