Dvojí syrský vývoz – terorismus a uprchlíci – rozděluje Evropu v nejméně vhodný čas
Prominuto budiž každému, kdo by se domníval, že Brusel padl ještě dříve, než svůj boj s islamistickým terorem vůbec začal. „Metro nejezdí. Tramvaje jezdí jen nad zemí. Autobusové linky nejezdí,“ hlásaly na počátku minulého týdne tamní informační panely namísto obvyklých jízdních řádů. Obyvatelé města, v němž sídlí evropské i transatlantické mocenské struktury, zalezli tváří v tvář nebezpečí teroristického útoku do děr v naději, že výbuch trefí někoho jiného.
Prapor kapitulace nesl premiér Charles Michel, jenž o víkendu nařídil zavřít všechny obchody, školy i většinu hromadné dopravy. „Bruselu hrozí reálné a bezprostřední nebezpečí,“ řekl. Měl na mysli nebezpečí útoku podobného tomu, jenž 13. listopadu v Paříži pozabíjel na 130 lidí. Muž, který předtím po řadu měsíců pod nosem bruselských úřadů pařížský útok plánoval, byl mezitím neznámo kde. Salah Abdeslam, na jehož existenci a úmysly (k nimž měl patřit i útok v Bruselu) upozornili Belgičany až jejich francouzští kolegové, patrně krátce po útocích z francouzské metropole utíkal. Na začátku minulého týdne našli popeláři na jihopařížském předměstí Montrouge vestu, jakou používají sebevražední atentátníci. Bylo to kousek od místa, kde předtím už policie našla Abdeslamův telefon. Belgické úřady neměly ponětí, jestli se nejhledanější islamistický terorista dneška vrátil do svého bruselského domova, odjel do Sýrie, zůstal ve Francii nebo udělal cokoli jiného.
Tváří v tvář nejistotě sáhl premiér Michel ke zmíněným krokům, které bruselský život zcela ochromily. Po čtyřech dnech poloexistence opatření částečně uvolnil; trochu překvapivě nechal například otevřít právě školy s odůvodněním, že „nebyly na seznamu ohrožených cílů“. Takový stav měl trvat až do 30. listopadu, aniž by bylo zjevné, jaký má právě ono datum pro nebezpečí teroristického útoku význam.
Strašlivý, reálný a ve styku
Mezitím islamistický teror působil po celém světě. V Tunisku zabil sebevražedný útočník třináct lidí. Australané zavedli novou stupnici hodnocení nebezpečí útoku a rovnou vyhlásili vysoký stupeň ohrožení, protože „útok je reálný“, jak napsal tamní list Sydney Morning Herald. Američané zase dostali od administrativy prezidenta Baracka Obamy doporučení, aby moc necestovali do zahraničí (platnost doporučení skončí z neznámých důvodů 24. února). Němci zatkli v Berlíně dva lidi „ve styku s islamistickým hnutím“, kteří podle mluvčí tamní policie v německé metropoli „plánovali strašlivý útok“.
V atmosféře obav z teroru mluvili evropští politici stále dramatičtějšími tóny o jiném produktu islamismu – uprchlické krizi. Oficiální čísla mluví o tři čtvrtě milionu podaných žádostí o azyl (viz graf), ale neoficiálně úřady připouštějí, že lidí putujících převážně z Blízkého východu do Evropy je podstatně více. Jen Němci odhadují na dva miliony takových osob; Británie, která ani není součástí schengenského prostoru, jich letos zaregistrovala 363 tisíc.
Nervozita povážlivě stoupala. Francouzský premiér Manuel Valls stran nezvladatelné uprchlické vlny prohlásil, že Evropa už další migranty prostě přijímat nemůže. Na adresu německé kancléřky Angely Merkelové připomněl v listu Le Monde, že „my jsme si tohle nevymysleli“. Stejný hlas zazněl překvapivě i z Německa, když eurokomisař Günther Oettinger přiznal, že „německý systém je pro migranty magnetem“. A také nová polská vláda řekla, že nebude respektovat systém uprchlických kvót, podle něhož měla letos přijmout 4500 lidí.
Stále více evropských zemí se v různé míře uchyluje k uzavírání hranic – od Maďarska přes Rakousko, Německo, Belgii a Francii až po Dánsko a Švédsko. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker poprvé přiznal, že „schengenský systém je napůl v kómatu“, a varoval, že bez volného pohybu osob nemá žádný smysl existence společné evropské měny. V týž den řekl šéf německé federální policie Hans Georg Maassen, že jeho organizace ví o 7900 islamistických extremistech – a o skutečnosti, že další do Německa přicházejí s proudem uprchlíků a instrukcemi od Islámského státu.
Marné čekání na reakci
Spočítat dopad této dvojí krize na evropskou ekonomiku v tuto chvíli nelze. Z Bruselu však například hlásila tamní asociace hoteliérů, že za minulý týden na poslední chvíli odřeklo pobyty 40 procent zákazníků. Francouzi mezitím odhadují bezprostřední ztrátu v důsledku 13. listopadu na dvě miliardy eur. To je jen 0,1 procenta HDP; pro ekonomiku, jejíž růst se pohybuje kolem nuly, to však znamená další přítěž.
Na jediném místě, kde lze tuto dvojí krizi účinně řešit, se Evropané teprve k akci odhodlávají. Parlamenty v Británii a Francii měly zatím na programu jen schvalování žádosti svých exekutiv o zintenzivnění vojenské účasti v syrské válce. Z druhé strany Atlantiku přišla nicneříkající zpráva o tom, že ministr zahraničí USA John Kerry „chce akcelerovat“ vídeňské rozhovory o příměří, které směřují k tomu, aby všichni účastníci tamního konfliktu přijali status quo a soustředili svoji sílu na boj proti Islámskému státu.
To by vyhovovalo především syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi, jehož režim by přežil. Takový výsledek by vyhovoval i Rusku, jehož dvouměsíční aktivní účast ve válce dala rozhovorům vzniknout, a Íránu. Naopak nevyhovuje tureckému prezidentu Erdoganovi, jenž si především přeje dvě věci: odstavit Asada od moci a předejít vzniku samostatného kurdského státu (právě syrští Kurdové přitom ovládají severosyrskou provincii Rodžava při tureckých hranicích).
Je tedy představitelné, že se Erdogan rozhodl za každou cenu průběh vídeňských jednání narušit i za cenu ohrožení spojenectví své země se zbytkem NATO. To by vysvětlovalo, proč Turci minulé úterý zdánlivě bezdůvodně sestřelili ruské letadlo (viz mapa). Na odpověď Evropy, jež je
syrskou válkou ohrožena hned několikrát, se dosud čeká. l
Turci a Rusové v číslech
Ruský premiér Dmitrij Medveděv pohrozil Ankaře ekonomickou odvetou za sestřelení letadla.
Jaké páky Rusové na Turky mají?
• Společné investiční projekty (navrhovaná infrastruktura spojující obě země, jaderná elektrárna Akkuyu, kterou Rusové stavějí).
• Turecko dováží z Ruska 55 % své spotřeby
zemního plynu a 30 % ropy.
• Ruská státní cestovní agentura Rosturism doporučila pozastavení veškerých ruských zájezdů do Turecka a ministerstvo vnitra doporučilo nejezdit tam vůbec; v roce 2013 navštívilo Turecko 5 mil. ruských turistů.
• Cestovní ruch vygeneroval loni Turecku
96 mld. USD.
• Celkem turistický ruch v Turecku zaměstnává
2,1 mil. lidí.
• Ruský ministr zemědělství Alexandr Tkačov se nechal slyšet, že jeho země „posílí kontroly dovážených zemědělských výrobků a potravin z Turecka“.
• Z Turecka Rusko dováží 20 % své spotřeby
zeleniny.
• 5,9 mld. USD loni čítal turecký export do Ruska.
• 25,2 mld. USD činil v loňském roce ruský
export do Turecka.
• 100 mld. USD zmínil v září turecký prezident Erdogan jako optimální objem vzájemného obchodu v roce 2023.
• Přibližně 4 mil. USD stojí denně ruská
vojenská podpora Bašáru Asadovi.
• 12 000 USD stojí hodina provozu ruských letounů nasazených v Sýrii.
• 300 USD za hodinu stojí provoz ruských vrtulníků nasazených v Sýrii.
• Těsně pod 1 mil. USD utratí Rusové v Sýrii
denně za munici.
Zdroj: IHS Jane‘s, The Guardian, The Wall Sreet Journal
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker poprvé přiznal, že „schengenský systém je napůl v kómatu“, a varoval, že bez volného pohybu osob nemá žádný smysl existence společné evropské měny.
Ruské letadlo v Turecku. Turci sestřelili v úterý 24. listopadu ruské letadlo pod formální záminkou narušení svého vzdušného prostoru. Místo, kde posádka tureckého letounu F-16 sestřelila ruský stíhací bombardér Su-24 po sedmnácti vteřinách přeletu nad tureckým územím. Zdroj: turecké ministerstvo obrany, Business Insider Oficiální počet žadatelů o azyl v E vropě
Celkem podaných žádostí (do konce srpna 2015, některé údaje pocházejí ze září) 715 755
Počet žádostí o azyl
Zdroj: Eurostat, BBC
Počet žádostí o azyl na 100 000 obyvatel
Zdroj: Eurostat, BBC
O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz
