Na změnu doplatí všichni a nejvíce stát

Největší pohromou by bylo případné vázání státní podpory na čerpání úvěrů

Nešetrný zásah do systému stavebního spoření nebude mít žádné vítěze, jen poražené. Bude jimi bezmála pět milionů klientů. Mezi poraženými ale bude i stát, který ve finále může na zamýšlených změnách systému prodělat – vlivem nižších daňových výnosů. Plánované úspory výdajů státu se mají výrazně dotknout i stavebního spoření. To je na jednu stranu zcela legitimní, na stranu druhou je ale potřeba při změnách systému stavebního spoření postupovat obezřetně a velmi opatrně. Snadno se totiž může stát, že stát svými kroky nadělá více škody než užitku.

Pět na jednoho

Nad rámec koaličních dohod a vládních ujednání se navíc objevila úvaha, že stavební spoření by poskytovaly všechny banky. K tomu je třeba říci, že licence pro stavební spořitelnu, tedy licence, která umožňuje prodávat stavební spoření, nebyla nikdy limitována. Kterákoliv bankovní instituce mohla o tuto licenci zažádat, jinými slovy: neexistuje žádná často zmiňovaná diskriminace bank ani naopak zvýhodnění stavebních spořitelen. Pokud by byl uplatněn princip, že by stavební spoření mohly prodávat všechny bankovní instituce, předpokládáme, že naopak stavebním spořitelnám bude rozšířena licence, aby mohly nabízet všechny bankovní produkty a služby. Největší pohromou pro stavební spoření není zamýšlené snížení státní podpory na polovinu a pak následně na částku dva tisíce korun ročně, ale případné vázání státní podpory na čerpání úvěrů. Podmínka použití naspořených peněz pouze na bytové účely jde proti základnímu principu stavebního spoření. Experti se shodují, že právě takováto úprava by znamenala do několika let zánik stavebního spoření v Česku. Aby systém stavebního spoření fungoval, potřebuje takzvané přátelské klienty – účastníky, kteří jen spoří a nečerpají úvěr. Právě jejich úspory spořitelny používají na úvěrování ostatních klientů. Z propočtů vyplývá, že v českém systému stavebního spoření je potřeba přibližně pěti přátelských klientů na to, aby mohl být poskytnut jednomu klientovi jeden průměrný úvěr. Aby tento systém mohl dlouhodobě fungovat, musejí být oni přátelští klienti motivováni spořit. A toho je dosaženo jednak finanční prémií (státní podporou), za druhé pak volností v nakládání s úsporami (po uplynutí vázací doby).

Nezastupitelná role stavebního spoření

Konec stavebního spoření v Česku, po kterém někteří volají, by pocítili všichni, a to velmi tvrdě. Spořitelny totiž hrají zcela nezastupitelnou roli v poskytování menších a středních účelových půjček na bydlení určených na rekonstrukci, renovaci a další úpravy obydlí. Jde o částky v řádu desítek až stovek tisíc korun. Mnoho lidí si kupříkladu půjčuje okolo 150 až 200 tisíc korun a v tomto objemu nelze čerpat hypotéky. Úvěry ze stavebního spoření jsou navíc úročeny až do splatnosti neměnnou úrokovou sazbou. Tato sazba je přitom limitována zákonem, neboť rozdíl mezi úročením úvěrů a vkladů v rámci tarifu stavebního spoření nemůže překročit tři procenta. Jiné varianty úvěrů jsou zase za několikanásobně vyšší úroky, než jaké garantují stavební spořitelny. Výhodné úvěry za úroky tři až šest procent ročně spořitelny poskytují díky nastavenému systému spoření – šestileté vázací lhůtě úspor, státní podpoře a hlavně díky přátelským klientům. Pokud by klient řešil situaci využitím služeb poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, pak mu – a zvláště v případě nebankovních poskytovatelů – hrozí dluhová past v důsledku vysokých úrokových sazeb, krátké doby splatnosti a případně vysokých, v některých případech až drasticky vysokých sankčních poplatků.

Vzdělávací role

O obrovském zájmu lidí o úvěry ze stavebního spoření svědčí i statistiky. Za celou dobu své existence (od roku 1993) rozpůjčovaly stavební spořitelny již více než 500 miliard korun. Půjčky přitom poskytly přibližně dvěma milionům klientů. To znamená, že zhruba 40 procent všech půjček na bydlení v České republice tvoří právě úvěry ze stavebního spoření. V současnosti splácí půjčky stavebním spořitelnám asi milion lidí. Ti mají rozpůjčováno více než 280 miliard korun. Důležité je, že tři čtvrtiny peněz naspořených na stavebním spoření lidé podle aktuálního průzkumu využívají nebo hodlají využít pro zlepšení svého bydlení. Nezanedbatelnou skutečností také je, že stavební spoření učí lidí spořit a plánovat. A to je i z hlediska státu a společnosti významný faktor. Stavební spoření je proto zcela nezastupitelným pilířem financování bydlení v Česku. A hlavně je to velmi stabilní systém, kterému lidé maximálně důvěřují. To potvrdila i nedávná finanční a ekonomická krize. Bez stavebního spoření se přísun peněz do bytového fondu velmi výrazně omezí, a to již silně pocítí i sám stát, respektive státní rozpočet. Nemluvě už o tom, co to bude znamenat pro zanedbaný bytový fond v České republice. Většina půjček určená na financování modernizace a rekonstrukce bydlení pochází právě od stavebních spořitelen.

Úspora, a přesto ztráta

Snižovat náklady státního rozpočtu s konečným cílem dosáhnout jeho vyrovnaného stavu je správný záměr. Ušetřit jednorázovým opatřením nějakých šest miliard korun vypadá na první pohled také dobře. Omezit státní podporu stavebního spoření na polovinu k takovému snížení nákladů státu ale v konečném důsledku nemusí přinést očekávaný efekt. Stavební spoření totiž neznamená jen výdaje státu, ale i jeho příjmy. A to díky poskytnutým úvěrům. Jejich prostřednictvím získává stát daňové výnosy. Podle kvalifikovaných odhadů vynesou úvěry poskytnuté stavebními spořitelnami státu na daních asi 20 miliard korun ročně. Omezení státní podpory či její vázání na čerpání úvěru může výrazně poznamenat podmínky a celý systém stavebního spoření. Konkrétní dopad lze očekávat u stavebních spořitelen jak na straně vkladů, tak v úvěrech. Problém můžeme nazvat nedostatkem zdrojů pro financování. A na to ve finále doplatí i stát ve formě nižších daňových výnosů. Konečný účet pro stát může být z tohoto důvodu i záporný – může prodělat více, než kolik ušetří na státní podpoře.