Nabíječky elektroaut se vyrábějí i v Česku. Dobíjení musí být hlavně komfortní, zdůrazňují zakladatelé Olife Energy

Spoluzakladatelé společnosti Olife Energy Miroslav Vejman a Petr Martinec jsou nadšenými průkopníky elektromobility. Jezdit začínali už kolem roku 2012, kdy byl v České republice elektromobil spíše vzácností. Miroslav má za sebou dokonce vlastní přestavbu původně benzínové Mazdy na elektropohon.

„V té době bylo ježdění elektromobilem doopravdy jen pro nadšence. Dobíjecí stojany skoro žádné, a když už, tak často s různě ‚vybastlenými‘ konektory. Doma se nabíjení zase řešilo prodlužovačkou z okna a člověk k tomu pořád nahazoval padající jističe. Jednoduše hrůza. Po nějakých zkušenostech jsme si prostě řekli: Dost! Rozhodli jsme se začít vyvíjet řešení, která budou uživatelům elektromobilů poskytovat odpovídající komfort,“ říká k začátkům firmy Olife Energy její ředitel Miroslav Vejman.

Pro svůj záměr našli perfektního společníka. Investorem se stal bývalý generální ředitel Českých drah Petr Žaluda. Ten poskytl potřebné finanční prostředky do začátku, stejně jako zpětnou vazbu k nápadu a podněty k tomu, jaké problémy „ze života elektromobilisty“ vlastně řešit. Výsledkem byla koncem roku 2017 první stojanová nabíjecí stanice Olife Energy. Na svoji dobu měla špičkovou techniku a velmi komfortní obsluhu.

https://autobible.euro.cz/nabijecka-u-kazdeho-garazoveho-stani-nove-bytove-domy-je-maji-mit-povinne/

„Elektromobilita je téma, které vyvolává vášně. Motoristy stále rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Došlo nám, že pro mnoho lidí je právě hned ta zkušenost zcela určující, a u našich stanic proto nesměla zklamat,“ říká technický ředitel Olife Energy Petr Martinec. „Soustředili jsme se zejména na to, aby se v našem podání stalo nabíjení elektromobilu zážitkem bez technických problémů. Proto dbáme kromě kvalitních technologií například i na design stanic.“

Časem se ukázalo, že sázka na kvalitu a uživatelskou zkušenost se vyplatila. Čeští early adopters z řad koncových zákazníků, ale i firem, které se odvážily do vod elektromobility, totiž nechtěli řešení nejlevnější, ale taková, která bez problémů fungovala. V Olifu tedy vyvinuli i menší nabíjecí stanice, nástěnný wallbox a dvojitý doublebox. Firemní portfolio pak doplnili rychlonabíječkou na stejnosměrný proud, jaké se používají třeba na dálničních odpočívadlech. Ta dokáže podle provedení nabíjet výkonem až 150 kW.

Pro představu – elektrická Škoda Enyaq podporuje maximální rychlost nabíjení 125 kW za hodinu, Tesla Model 3 Performance dosáhla v testu magazínu fDrive nabíjecího výkonu 147 kW. Výrazněji rychlejší stojany zatím dokáže využít jen minimum aut, například Audi e-tron GT a Porsche Taycan nebo jiná technicky příbuzná dvojice, Hyundai Ioniq 5 a Kia EV6.

Dotace jen velkým hráčům

„Elektromobilita u nás dostává paradoxně nejvíc zabrat ze strany úřadů,“ zamýšlí se Miroslav Vejman nad současnou situací v ČR. „V České republice totiž dominuje prostředí řízené ministerstvem dopravy a jeho dotacemi, které ale pobírají zase takřka výhradně velcí hráči na poli energetiky. Tím je podle mě trh prostě pokřivený a vývoj se tím zbytečně zpomaluje. Soustředili jsme se tedy na vyvinutí řešení nezávislého právě na velkých dodavatelích.“ Výsledkem je softwarové řízení, které umožňuje nabíjet velké množství elektrických aut jak v nových stavbách, tak v dodatečně budovaných nabíjecích stanicích bez nutnosti posilování elektrické sítě, výměny jističů nebo montování nových vysokonapěťových přípojek.

Externí řídicí systém umožňuje nabíjet větší množství elektromobilů bez nákladné rekonstrukce lokální infrastruktury. Zdroj: Olife Energy

Softwarové řízení nabíjení elektroaut je pro budoucnost infrastruktury nezbytné. Nejde jen o to, zda energie bude dostupná, ale také o její hospodárné využívání. Systém od Olife Energy využívá k řízení toků energie údaje ze samotných nabíjecích stanic i z elektroměrů. Správce soustavy má kromě podrobného monitoringu k dispozici také nástroje, kterými lze toky energie optimalizovat na míru dané nabíjecí infrastruktury. „Obchodní cestující, který potřebuje zpravidla rychle opustit pobočku, bude mít tedy k dispozici pro svůj elektromobil rychlejší nabíjení než například zaměstnanec, jemuž je nabíjení poskytováno jako benefit po celých osm hodin pracovní doby,“ vysvětluje Petr Martinec.

S nabíječkami od Olifu se lze vedle veřejných nabíjecích míst setkat v areálech firem jako Moneta, ČEPS, Řízení letového provozu ČR, Česká pošta nebo německý Weidmueller. Od dokončení fáze vývoje roste Olife Energy každým rokem o 50 %. Průběžně stoupá i počet zaměstnanců, z původních pěti stálých členů je nyní přibližně na trojnásobku. Stejně tak dochází k rozšiřování výrobních kapacit. K montážnímu závodu v Ostravě přibyla tento rok ještě jedna linka v Pardubicích.

https://autobible.euro.cz/reportaz-jak-funguje-nejrychlejsi-nabijecka-elektroaut/

Firma se teď hodně soustředí na západní trhy, kde je o její řešení poměrně velký zájem a legislativní prostředí je například v Německu mnohem přátelštější než u nás: „Už v současné době jdou stejně tři čtvrtiny naší produkce do zahraničí,“ doplňuje Martinec na závěr. „Do konce tohoto roku bychom také rádi představili vůbec nejrychlejší nabíječku, kterou zatím kdo v ČR vyrobil.“