Již déle než rok se ODS a ČSSD připravují na vyřešení českého politického patu. Rozuzlení má prý přinést změna volebního systému. Mozky velkých stran si spočítaly, jaký volební systém by jim přinesl nejvíce poslaneckých mandátů, a ten nyní hodlají silou opoziční smlouvy prosadit.
Pokud by lidé hlasovali podle změněného systému stejně jako při minulých volbách, znamenalo by to nadpoloviční většinu poslaneckých křesel pro ČSSD a vyřazení Unie svobody ze hry. Strany, které by si změnu systému odhlasovaly, by podle těchto propočtů velmi vydělaly, ostatní partaje by byly bity. Jenže proč by lidé měli hlasovat stejně a pro stejné politické strany? A pokud i po změně volebního systému vyjdou volby patově, budou se politici zase věnovat vymýšlení nového, tentokrát již zaručeně funkčního modelu?
Problém naší politické scény netkví ve špatném volebním systému, a pouhá jeho změna proto také nemůže přinést řešení. Řečeno ekonomickou terminologií: problém je na nabídkové straně. Nabízené zboží je tak nekvalitní, že o ně občané ztrácejí zájem. Změna v přepočítávání volebních lístků může pouze dočasně zmírnit symptomy naší nemoci, ale nemůže organismus uzdravit. Podle sociologických průzkumů všem demokratickým politickým stranám v České republice ubývá voličů. Tím, že ubývá všem, poměr mezi stranami zůstává jakž takž zachován, a to vytváří iluzi stále stejného množství voličstva. Voliči přicházejí pouze ke komunistům, a tak jejich procentuální výsledek roste dramaticky. Podle posledních průzkumů již předstihli ČSSD a chlubí se více než dvaceti procenty volebních preferencí. Tento fakt, který mimochodem patovost politické scény bude pouze posilovat, je výsledkem zoufalé politiky stran Klause, Zemana, Rumla a Kasala.
Žádná z těchto stran nemá lídra, který by předstoupil před veřejnost s jasnou vizí a návrhem strategie, jak se k danému cíli přibližovat. Z touhy stát se středoevropským tygrem jsme již vyrostli. Stačilo by být slušnou evropskou zemí. Tedy tvrdě pracovat na přípravách na možný vstup do Evropské unie. Posílit vysoké školství. Podporovat rozvoj internetu a počítačovou gramotnost dětí již na základní škole. Neházet byznysu klacky pod nohy. Osekat nabobtnalou státní byrokracii. A slušně a otevřeně komunikovat a chovat se. Pokud začne některá politická strana v těchto oblastech systematicky pracovat a vykašle se na politikaření a moralizování, najde jistě hodně voličů, kteří jí dají mandát vládnout i bez změny volebního systému. To jsou totiž věci, po kterých je u voličů poptávka.
Co dělá v tomto směru současná vláda? Harmonizace české legislativy s právem Evropské unie se jí hodí pouze tehdy, když ospravedlňuje nějaké nepopulární opatření, jakým bylo třeba zvýšení spotřebních daní. Počty státních úředníků na sociálnědemokratických hradech narůstají takovou rychlostí, že premiér Zeman se stydí přiznat, kolik má jen poradců. Manažeři v podnicích se státním vlivem nejsou vyměňováni podle dosažených výsledků, ale podle podivných kritérií a osobních vazeb. Posledním příkladem je prezident Českých aerolinií Antonín Jakubše, který představuje další zářez na pažbě odstřelovače Peltráma. Odvolání vrchního ředitele Ústředního finančního a daňového ředitelství Jana Knížka a jeho nahrazování lidmi, kteří ve státní správě, natož na berních úřadech nikdy nepracovali, státnímu rozpočtu moc nepomůže. A o příkladech buranského chování ministerského předsedy je zbytečné se rozepisovat.
Kdy naposledy nějaký politik, vládní či opoziční, věnoval pozornost problémům, kterými kvůli jejich závažnosti žije západní svět? Například blížící se příchod roku 2000 a s ním spojený počítačový problém. Nebo dramaticky se rozvíjející elektronický obchod na internetu.
Na českém trhu politických reprezentantů se nyní nabídka s poptávkou nekonečně míjejí.