Gazprom ve střední Asii úspěšně kope hrob projektu evropského plynovodu
Rusko vyhrálo válku s Gruzií a minulý týden minimálně jednu bitvu i s Evropskou unií. Jak potrestáme Rusy? Zněla smrtelně vážně otázka před mimořádným summitem unie, který nakonec skončil tak, jak s jistotou předpověděl premiér Vladimir Putin: bližší košile než kabát. V rozhodování evropské elity, jež je v zahraničně-politických otázkách značně rozpolcená, převážily ekonomické zájmy. Ale nedivme se Bruselu a nesuďme unijní politiky za to, že couvli. I Spojené státy, které mají na Kavkaze mnohem větší geopolitické zájmy, se zmohly jen na tvrdá slova. Suma sumárum: Západ je zatím jednotný pouze v rétorice.
Přesto se dá konstatovat, že krize zřejmě vyvolá v rámci Evropské unie diskusi například o tom, jak výrazněji snižovat energetickou závislost na Rusku (jestli je to vůbec možné). A to si musí vážně uvědomit i Moskva.
Politická situace, která vznikla po gruzínsko-ruském konfliktu, znovu otevírá otázku, zda v případě sankcí ze strany USA a Evropské unie nezareaguje Rusko omezením dodávek energetických surovin. Evropská unie totiž potřebuje energetické zdroje z Ruska, hlavně ropu a zemní plyn, proto nemá odvahu přijímat žádné ekonomické či administrativní sankce vůči Rusku. Navíc „ruská“ politika zemí EU právě kvůli energetické závislosti není jednotná, zejména proto, že Německo, Itálie a Francie mají s Ruskem mimořádně dobré energetické vztahy.
STRAŠÁK JMÉNEM ZÁVISLOST
Evropa ze zemí bývalého Sovětského svazu dováží téměř polovinu celkové spotřeby ropy. Diverzifikace zdrojů ohledně zemního plynu je snad ještě horší, protože Evropa jen z Ruska dováží 40 procent své spotřeby. Východní země EU jsou na tom ještě hůře, některé jsou na ruské ropě a plynu závislé až skoro stoprocentně. Česká republika z Ruska dováží 75 procent své spotřeby zemního plynu (zbytek připadá na Norsko), v případě ropy je to „pouze“ 72 procent.
Evropská unie proto hledá projekty pro postavení plynovodu, který nepovede přes území kontrolované Moskvou. Takovým snem je například Bruselem silně preferovaný projekt Nabucco. Rusko ale vede jednání se zeměmi střední Asie o odběru jejich plynu za výhodnou cenu, což znamená, že plynovod Nabucco nemusí být postaven, protože nebude čím ho naplnit.
Minulý týden Putin navštívil Taškent a oznámil, že Rusko a Uzbekistán postaví nový plynovod s tím účelem, aby středoasijské země mohly vyvážet svůj plyn do Evropy (samozřejmě přes Rusko). Uzbecký prezident Islam Karimov prohlásil, že kapacita nového plynovodu by mohla dosáhnout roční kapacity až 30 miliard kubíků zemního plynu nejen z Uzbekistánu, ale i z Turkmenistánu. Kromě nového plynovodu se plánuje i rozšíření již stávajícího potrubí, jež bylo vybudováno v roce 1974. Tím pádem by se vývoz plynu ze střední Asie do Ruska zdvojnásobil až na 90 miliard kubíků ročně.
LÁKAVÁ NABÍDKA
Ruský Gazprom navíc už v červenci letošního roku nabídl Turkmenistánu i Ázerbájdžánu, že od těchto dvou států koupí za téměř evropské ceny veškerý jejich plyn, co jsou schopny vytěžit. Kromě tří zmíněných zemí podobnou nabídku dostal i Kazachstán, jenž se po rusko-gruzínském konfliktu okamžitě postavil na stranu Moskvy.
Pokud vlády těchto zemí na tuto velkorysou nabídku přistoupí, Rusko získá právo nad zemním plynem v regionu. V této souvislosti ruský deník Nězavisimaja Gazeta napsal, že Gazprom tímto tahem prakticky vykopal hrob evropského projektu Nabucco. Otázka je, zda s ohledem na tento vývoj vztahů mezi Ruskem a zeměmi střední Asie mělo vůbec smysl svolávat summit zemí a firem zainteresovaných v projektu Nabucco, která se má konat koncem ledna příštího roku v Budapešti. Nakonec bude záležet na tom, komu na plyn bohaté středoasijské země svoji surovinu prodají. V současnosti vyvážejí zhruba v ceně za 160 dolarů za tisíc kubíků. Rusové údajně navrhují, že jsou ochotni vyjednávat o ceně, která se může pohybovat na úrovni evropské, která dnes činí asi 460 dolarů. Nabídnou architekti projektu Nabucco více?
Na druhé straně Rusko Evropskou unii také nutně potřebuje, vždyť 55 procent jeho celkového vývozu směřuje do Evropy. Drtivou většinu svého plynu a velkou část ropy vyváží k nám. Větší plynovody do Číny, Japonska či Indie neexistují, zato příslušné projekty ano, jenže jsou extrémně nákladné. Rusové, na rozdíl od nás, jsou však natolik chytří, že tuto svou – také téměř existenční závislost na Evropské unii – nedávají nijak najevo. Moskva ale má výhodu v tom, že Evropa je slabá, není schopná hájit svoje zájmy na úrovni, která odpovídá její ekonomické síle, nevytváří globální procesy, pouze na ně reaguje. Pravda, někdy i s důkladnou rozvahou, čehož důkazem je nyní reakce unie na kavkazský konflikt.
