„Proletělo to tady kolem nás, asi 200 metrů daleko,“ líčí během příjezdu k dílně podnikatel Jan Herka, jeden ze šéfů truhlářské firmy Wuders. Jeho hala sídlí v Hodoníně, kudy se před více než dvěma měsíci prohnalo ničivé tornádo. Podnik bratří Herkových minulo skoro zázrakem.
„Hlavou mi běželo, abych to vyfotil! Neviděl jsem lepší fotku focenou na fotoaparát. Obletěla Evropu a dokonce ji sdílel i jeden milionový účet na Instagramu,“ doplňuje vyprávění Janovo téměř identické dvojče Dominik. Oba bratři byli zrovna v práci kvůli hlášené bouřce. Při silnějším dešti totiž do haly zatéká stropem, takže Herkovi ji museli zaplachtovat.
„Byl tu hluk, přestaly jezdit vlaky. Vyšel jsem ven a viděl obrovský vějíř. Přišlo mi, jako kdybych pod ním stál. Zvedala se obrovská síla větru, byl to hukot. Točili jsme to, brácha fotil. Mysleli jsme si, že to jen potrhá větve, a zalezli jsme do dílny. Hlavně jsme to chtěli vidět, z oken jsme točili, jak létají palety a železné konstrukce, papíry a polystyreny. Celá budova se třepala a nám došlo, že je fakt zle,“ pokračuje Jan. Nicméně ani jeden z nich si v té době neuměl představit skutečné dopady katastrofy.
Po chvíli se vypnula elektřina a tornádo odešlo směrem k městské části Bažantnice. Bratři zůstali ve fabrice do večera a druhý den zjistili, že měli kliku jako od blázince. Po obnovení signálu jim přišly zprávy, že okolní vesnice jsou na tom hodně špatně a odhadují se počty mrtvých. Těm, které tolik štěstí nepotkalo, se Herkovi rozhodli pomoci. Vyměnili sportovní oblečení za montérky a naplánovaný teambuilding za opravu střechy v Mikulčicích.
„Potom nás s bráchou napadlo, jak pomoct postiženým lidem darováním nábytku. Udělali jsme kampaň Pomoc pro Moravu – nábytek v hodnotě jednoho milionu. Z padesáti voucherů jsme rozdali už víc než polovinu,“ vypráví Jan. Dominik mezitím zdůrazňuje, že jako věřící lidé chtěli jít karmě naproti a něčím to štěstí vyvážit. „Pro nás jako střední firmu je to hodně peněz, ale tím, že víme, že spousta lidí to bude potřebovat do tří let, tak se to rozloží. Navíc víme, že děláme dobrou věc. Je to poděkování za to, že jsme to bezpečně přežili,“ vysvětluje Jan. Oba by prý měli špatné svědomí, kdyby nepomohli.
Dva roky bez výplaty
Jejich sousedé budou muset své firmy často budovat od nuly, což oni udělali před čtyřmi lety. Stejně jako Apple a jiné úspěšné společnosti začínali i Wuders v garáži. Na počátku byla dvojčata, která pracovala se svým otcem ve firmě svého strýce. Neměli tituly, znalosti ani obrovský kapitál. Ale byli nadšení do představy, že založí vlastní firmu. Nejdříve vytvořili e-shop s hračkami, což zkrachovalo, protože neměli v nabídce žádný vlastní originální produkt. Po neúspěchu získal Dominik v dalším zaměstnání nálepku snílka, ale došlo mu, že by chtěl zůstat u vystudovaného řemesla – u práce s kovy, jelikož byl strojním mechanikem. Jeho nápadu dali postupně konkrétní podobu Jan a Vašek, kteří vymysleli a rovnou i nakreslili první verze industriálního nábytku. Výpověď z práce dávali na apríla.
Začali vyrábět na zakázku předměty z masivu. Nejdříve od nich odebírali jen známí, ale postupně začali oslovovat lidi na internetu a objednávky se nabalovaly. „Samozřejmě s tím šly ruku v ruce těžké problémy, občas došly peníze. Dlouho jsme si nebrali výplatu. Po roce jsme se spojili s naším dalším společníkem, Václavem Staňkem z firmy Bagind a Vasky. Pomohl nás nasměrovat, takže některé věci jsme začali dělat jinak. Byl o rok firmy dál, takže nás podpořil a mohli jsme ho následovat. Byl naším vzorem a hodně jsme se doplňovali. Všichni jsme cítili, že on je víc orientovaný na online a my na výrobu a kreativu,“ vypráví Jan Herka.
Stůl na home office
Úspěch na sebe nenechal čekat dlouho. „V loňském roce jsme vyrostli o 1000 % a letos bychom měli mít dalších 300 % růstu a skončit pod nějakými 100 miliony obratu, což uvidíme, jestli se podaří, protože nám to hodně komplikuje materiál, jeho nedostatek a změny v dodávkách. Teď je to docela jízda,“ pokračuje Jan a s humorem prohlašuje, že miliarda brzy nebude problém. Však na nábytkářském trhu v Česku se ročně otočí miliard devětatřicet. Co však potíž představuje, je materiál. V době covidové neuvěřitelným tempem vzrostla poptávka po bydlení, a tak je nedostatek hliníku, železa i nekůrovcového dřeva.
Rodině Herkových pandemická situace nahrála. V době, kdy většina lidí přešla na home office, najednou sháněli pracovní stoly a když už koupili hezký stůl, nechtěli se dívat na ošklivou komodu. Jelikož nikam nechodili, mohli zároveň ušetřené peníze investovat do nového vybavení prostorů, v nichž několik měsíců trávili téměř všechen čas. Ve chvíli, kdy ostatní firmy vypínaly reklamy, protože stály obrovské peníze, Wuders je zapnuli naplno. Po prvním měsíci lockdownu se firma rozšířila na dvojnásobek a od té doby se veze na vlně popularity. Přestěhovala se z původní stopadesátimetrové dílny do haly o rozloze 1000 m2.
Jan Herka zároveň očekává, že bublina s nemovitostmi musí prasknout, a pak se změní celkový pohled mladých lidí na bydlení. Podle něj velké dvougenerační domy přestávají být trendy a naopak jedou modulární domy, kontejnery nebo tiny house. Lidé dle Janova názoru budou stavět menší prostory za menší peníze a zbytek úspor tak budou moci utratit za cestování nebo právě za kvalitní nábytek s příběhem.
Manifest produktu
V tom jim Herkovi vychází vstříc nejen tím, že se většina kusů z jejich dílny dá rozmontovat a odvézt výtahem a že velké rozpětí možných rozměrů stolů a jiného nábytku uspokojí mladý pár v malém bytě i velkou rodinu s láskou k hostinám. Všechny kusy industriálního nábytku se dělají na objednávku. Zákazník si může zvolit rozměry a odstín, pokud konkrétní výrobek není standardizován.
Zbytek výroby probíhá v souladu s filozofií Wuders. „Manifest produktu jasně stanovuje pravidla, která udržují naši značku v tom, co děláme, abychom se nerozcházeli v různých cestách, jak při vývoji, tak v myšlenkách,“ popisuje Herka. První položkou na něm je, že Wuders vyrábí obnovitelný nábytek, který vydrží desítky let. „Zákazník ví, že si kupuje hodnoty. Jde nám o prvotřídní kvalitu materiálu, bytelnosti i vzhledu,“ vysvětluje Jan. I tak se ale může stát, že po deseti letech bude povrch značně opotřebovaný, takže Wuders provádí údržbu nábytku. „Nabízíme zákazníkům, ať to potom přivezou a my to obrousíme, znovu naolejujeme, zatmelíme drobné prasklinky a bude to vypadat, jako když to dostali poprvé," tvrdí Jan.
„Vnímáme jako nejdůležitější, že materiál vydrží dlouho, chceme obnovit přístup, jaký měli lidé, když se dřív vyráběly kredence. Nechceme, aby nám konkurovaly značky s nábytkem, který za patnáct let skončí na skládce,“ vysvětluje. „Já si myslím i to, že stůl by měl mít svoji patinu a mělo by jít poznat, že se u něj žije a lidé se tam setkávají,“ dodává podnikatel. Dalšími body manifestu jsou zmiňovaná škálovatelnost a praktičnost nábytku.
Jednou budeš náš zaměstnanec, tati
Všechny kusy jsou vyrobené z dubu a spojuje je návrh v industriálním stylu, jehož autorem je starší bratr Vašek. Na černých nohách stolů zůstávají sváry a v budoucnu je v plánu kolekce stolů z nerovného dřeva. „Ze začátku nám lidi říkali, že to neumíme obrousit, ale pak jsme přiznávali, že u černé industriální kolekce je to náš záměr. Teď už jsme si všimli, že nás začaly kopírovat další firmy a do pár let to možná budou významní designéři přidávat do svých děl. Vypadá to hezky, je tam vidět ruční práce a stává se z toho trend,“ říká Dominik. Kromě návrháře Vaška ve firmě pracují ještě oba rodiče.
Když Jan s Dominikem opouštěli první zaměstnání, řekli tátovi, že až jednou vybudují firmu, on pro ně bude pracovat. Po následujícím roce a půl se to skutečně stalo. „Chtěli jsme, aby měl pohodu a hlavně jsme věděli, že je to výborný ukázkový zaměstnanec. Taťka je puntičkář, na všechno si dává pozor, takže jsme za něj rádi,“ říká Jan. „Byl to náš první zaměstnanec, ještě ve staré hale, kde už jsme seděli v kanceláři a taťka s pár brigádníky pracoval, což bylo zajímavé. Od září tu pracuje i maminka,“ doplňuje Dominik. Ta dělá ve skladu na expedici.
„Teď jsme byli ve fázi, kdy jsme tu pracovali každý den a nosili jsme si práci domů. Ve chvíli, kdy už jsme tu měli oba rodiče, jsme si řekli, že je nejvyšší čas, abychom zvedli kotvy, odstěhovali se a měli víc soukromí a času. Oba jsme se chtěli osamostatnit a posunout naši práci úplně někam jinam, začít přemýšlet a modus operandi přesunout na zaměstnance. My přemýšlíme o nových možnostech a o tom, kam chceme směřovat. Takže jsme se sbalili a do práce chodíme dvakrát nebo třikrát v týdnu plus schůzky. Nejsme tu osm hodin v kuse, ale někdy přijedeme domů a večer pracujeme odtud. Hledáme prostor pro kreativu,“ uzavírají bratři. Tím myslí mimo jiné i činnost v kapele Šroti, kde oba hrají od dětství. Kromě podnikatelského úspěchu nedávno vypustili do éteru nový singl První letní den, kde kombinují cimbálový nástroj s popem. Píseň hraje na rádiu Jih mimo jiné i během našeho rozhovoru.
