Nábytek s cejchem medvěda. Morales umí s kamenem, dřevem i kovem

Na medvěda ohánějícího se šavlí narazíte ve firmě Morales všude. Je to nejen její signatura, ale na paži ho má i majitel Aleš Morvay.

Symbol medvěda se zakřivenou tureckou šavlí pochází z erbu maďarského šlechtického rodu Morvayů. Sedmačtyřicetiletý Aleš Morvay sice neví, zda je právě s tímto rodem pokrevně příbuzný, mohutnou šelmu si ale nechal před 20 lety vytetovat na paži.

A dnes je také viditelná na každém díle rodinné firmy Morales Aussig. Ta vyrábí a renovuje mimo jiné nábytek podle vlastních návrhů, vytváří interiéry, rekonstruuje a renovuje historické stavby.

Svoboda nadevše

„Ke svatbě jsme v roce 1997 dostali od babičky dřevěnou kredenc se štítkem ,vyrobeno v Aussig 1936‘, vydržela bez opravy 80 let. My bychom také byli rádi, kdyby se naše výrobky předávaly dál třeba celé století,“ objasňuje zrod jména firmy Alešova manželka Petra.

Morales je přesmyčkou jména zakladatele firmy Aleše Morvaye, Aussig odkazuje k historickému názvu Ústí nad Labem, kde firma působí, a zároveň k fortelné předválečné tradici řemesel v této části Sudet.

Český veterán jde za snem. Se svým vynálezem startuje v USA

Na Alešových pažích ale není jen medvěd, kryjí je i jiné, zdánlivě nesourodé obrázky. A podobně působí i jeho tým: někdejší profesionální fotograf, bývalý zedník, paní účetní, co navrhuje a šije originální oděvy.

Sám majitel je absolvent strojní průmyslovky, dřívější reprezentant ve vodním pólu a nedostudovaný učitel tělocviku. Vysokou školu, která mu podle jeho slov nic nedávala, nedokončil. Sport však neopustil (mimo jiné je kajakářem a instruktorem aštanga jógy) a fyzickou průpravu zužitkovává při práci. Na volnou nohu se vydal už před dvaceti lety. Nedovedl si představit, že by se stal zaměstnancem.

Zákazníci z komunity

Jak přibývalo tetování na pažích Aleše Morvaye, tak se i postupně proměňovalo jeho podnikání. Dnes vede malou manufakturu. Současné zaměstnance zná více než dekádu, poznali se už dříve, když spolupracovali na některých projektech.

„Aleš měl kliku. Najít tady šikovné lidi, schopné samostatnosti, a navíc nezatížené exekucí, není snadné,“ říká Petra. Morvayovi přiznávají, že bez finančního zázemí z Petřina předchozího zaměstnání a dalších rodinných zdrojů by si na studio v pronajatých prostorách bývalé továrny netroufli. Stabilní podnikání v sociálně slabém Ústí nad Labem je složitější než jinde. Manufaktuře se dnes daří hlavně zásluhou komunity podobně zaměřených lidí.

Aleš Morvay od narození žije v části města, o kterou s Petrou a partou známých pečují. Založili sousedský spolek, organizují svépomocí komunitní festival a starají se o uživatelský komfort kdysi výstavné německé vilové čtvrti na úpatí zalesněného kopce.

Důvěra zákazníků se tak odvíjí i od jejich společensky prospěšných aktivit. Na nedostatek klientů si aktuálně nestěžují. I když třeba knihovna na míru je pro místní docela velký luxus. „Na Aleše“ si ale našetří - vědí, že dostanou unikátní kus z přírodních materiálů, citlivě laděný pro daný interiér.

„Myslím, že Aleš si svou pověst léta odmakává hlavně mimopracovně. Na festivalech, pomocí a podporou druhým. Důvěra, a tím i firma organicky roste s ním,“ pokračuje Petra. „Lidé, kteří se s námi aktivně účastní kulturních a ekologických projektů, bývají také těmi, kteří u nás ,nakupují‘. Řada našich zákazníků něco buduje vlastními silami a vědí, jak důležité je podpořit lokální výrobce. Neděláme marketing, Aleš jen vyrábí věci tak, jak nejlépe umí. Jemu to dává smysl a také práci dalším lidem,“ dodává.

Invence něco stojí

Nejnáročnější byl rok přechodu od živnosti ke společnosti s ručením omezeným před dvěma lety. Tehdy zažili výpadek platby za zakázku a zdržení výplat. „Dost draze jsem se tehdy poučil, že zakázky, do nichž se mi nechce, se nevyplatí,“ vysvětluje Aleš, u něhož s požadavkem na nábytek z překližky ve stylu nábytkářských řetězců nelze pochodit.

„Smůla je, že jsme někdy považováni za truhlářskou dílnu a zájemci nechtějí platit za invenci. Jsme v Ústí jedni z mála, kteří realizují vlastní návrhy. Charakteristická je pro nás revitalizace a trvanlivost, ne rychlá spotřeba a jendorázovost,“ míní Aleš.

Ukázka práce firmy Morales

Alešovy práce jsou odrazem místa, kde vznikají. Je to ambivalentní spojení surového industriálu - kovu a skla - s unikátními kusy přírodního dřeva a kamene, nového i toho se specifickou historií. „Respektu k materiálu, nástrojům a ruční práci jsem se učil od dědy i táty, ale nejvíc jsem dostal od restaurátora kamenosochařských děl Radomila Šolce, s nímž jsem směl pracovat. Učil mě chápat drsný materiál s citem, navazovat na staré řemeslo a technologie. Původně jsem právě díky němu dělal se ,šutry‘, dřevo byla bokovka,“ vzpomíná.

Od vědy k bezpečnosti práce

Petra, čtyřiačtyřicetiletá doktorka filozofie a absolventka tří různých vysokoškolských studií, působila 15 let jako odborná asistentka na univerzitě. Dalších pět se věnovala psychologické podpoře manažerů v pražských společnostech. Své zkušenosti uplatnila i v rozvoji firmy Morales.

„Když jsem se rozhodla pro profesní pauzu, Aleš naléhavě potřeboval řešit administrativu a byrokracii spojenou se založením firmy. Na to při výrobě nemá kapacitu. Navíc mám vedle humanitních věd vystudovanou kulturněhistorickou regionalistiku a při některých zakázkách, jako třeba rekonstrukci historických oken na jedné z ústeckých budov, jsem mohla firmu podpořit i odborně,“ říká Petra, která do Alešova podnikání vnesla základy manažerských postupů včetně vhodné cenotvorby.

„Kdybych působila v jiné firmě, asi bych v ní měla nějakou jasnou pozici. Moje práce ve firmě Morales se však odehrává zejména v kuchyni. Jsem manažerkou teplých obědů. Je z nich rituál a každodenní provozní porada. Z kuchyně řeším i promo a sociální sítě,“ dodává.

Článek vyšel v magazínu Profit

Čtěte také:

Majitel minipivovaru Kněžínek: Už mě nebavilo kupovat si pivo