Česká republika si při vstupu do Evropské unie v roce 2004 sjednala dvě přechodná období, která měla dočasně omezit nabývání nemovitostí v České republice občany členských států Evropské unie. Co přesně tato přechodná období znamenají? Podle informací v tisku nedávno uplynulo první přechodné období, mohou tedy nyní občané Evropské unie volně nabývat nemovitosti v České republice? Platí toto uvolnění také pro cizince ze zemí mimo Evropskou unii?
Autor: Jakub Stadler
čtenář P. V. z Jindřichova Hradce
Česká republika se v rámci procesu přistoupení k Evropské unii zavázala, že veškeré státní příslušníky ostatních členských států Evropské unie, jejichž bydliště není na území České republiky, postaví na úroveň tuzemců podléhajících takzvanému národnímu režimu zacházení. Na ochranu českých občanů, jejichž kupní síla byla (a prozatím stále je) nižší než v členských zemích Evropské unie, byla v rámci předvstupních rozhovorů s účinností od 1. května 2004 sjednána dvě přechodná období. Po dobu jejich trvání se česká právní úprava v oblasti nabývání nemovitostí může odchylovat od principu volného pohybu kapitálu v Evropské unii.
První z nich je přechodné období v délce pěti let. Týká se nabývání objektů vedlejšího (sekundárního) bydlení. K těm patří rekreační objekty, chaty a chalupy, pozemky sloužící k jejich výstavbě a podobně.
Druhé přechodné období v délce sedmi let bylo stanoveno pro nabývání zemědělské půdy a lesů. Toto přechodné období je možné za určitých smluvených předpokladů prodloužit až o tři roky. Jeho celková délka by tak mohla dosáhnout deseti let.
V této souvislosti je třeba doplnit, že vyjma výše zmíněných přechodných období není Česká republika v oblasti nabývání nemovitostí vázána žádnými dalšími mezinárodně smluvenými závazky.
Právní úprava nabývání nemovitostí takzvanými cizozemci obsažená v devizovém zákoně měla promítnout výše uvedená omezení do českých právních předpisů. Odchýlila se však od záměru sledovaného sjednáním výše uvedených přechodných období a právem Evropské unie. Stanovila totiž omezení nabývání nemovitostí občany Evropské unie nejen u objektů vedlejšího bydlení, ale také u veškerých dalších nemovitostí, s výjimkou zemědělských a lesních pozemků.
Dnem 1. května 2009 navíc uplynulo první přechodné období. Česká republika proto měla omezení vyplývající z něj pro cizince k tomuto datu úplně zrušit a dostát tak svým mezinárodním závazkům vyplývajícím z členství České republiky v Evropské unii. To se však dosud nestalo. Novela devizového zákona, která by měla na uplynutí prvního přechodného období reagovat, se v současné době teprve nachází v Poslanecké sněmovně.
Výše uvedené nedostatky české legislativy ale nic nemění na aplikační přednosti takzvaného primárního práva Evropské unie – konkrétně Smlouvy o založení Evropské unie a Aktu o podmínkách přistoupení České republiky k Evropské unii. Tyto normy jsou pro Českou republiku závazné bez dalšího – tedy bez ohledu na právní úpravu obsaženou v devizovém zákoně. To znamená, že od 1. května 2009 mohou jak cizinci z členských států Evropské unie, tak ze třetích zemí nabývat a převádět nemovitosti v České republice zcela bez omezení. Výjimku tvoří jen zemědělské a lesní pozemky. Jediné omezení nabývání nemovitostí cizinci, které tak zůstává v platnosti, se týká nabývání zemědělských a lesních pozemků.
Popsané legislativní nedostatky vyvolávají obavy z případných negativních finančních dopadů oprávněných žalob cizinců o náhradu škody či z hrozícího řízení proti České republice z podnětu Evropské komise. Na žádost ministra financí byl proto vydán pokyn pro katastrální úřady k aplikaci devizového zákona po 1. květnu 2009. Tento pokyn obsahuje vysvětlení současné právně nejasné situace a jakýsi návod pro katastrální úřady k tomu, aby nezamítaly návrhy cizinců na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí pro jejich rozpor s devizovým zákonem.
Mgr. Gabriela Racková, právnička advokátní kanceláře HÁJEK ZRZAVECKÝ
