V pátek 12. června tomu bylo na den přesně dva roky, co se v rámci singapurského summitu spolu poprvé tváří v tvář sešli současný šéf Bílého domu Trump a severokorejský diktátor Kim. Na událost bylo tehdy nahlíženo jako na historický okamžik, který měl nastartovat novou éru vzájemných vztahů, jež měla z dřívější války slov přejít v bližší spolupráci s vidinou toho, že se tak podaří korejský poloostrov zbavit jaderných zbraní a ukončit válku mezi KLDR a Jižní Koreou, kterou spolu obě tyto země technicky vzato od stále ještě vedou.
Od té chvíle se spolu oba muži viděli ještě několikrát,
otázka denuklearizace ale přesto i nadále zůstává nevyřešena. Ba naopak, během
posledních měsíců to spíš vypadá, jako by vztah mezi Washingtonem a
Pchjongjangem opět poněkud vychladl. Ani jedna ze stran není podle všeho ochotná
ustoupit od svých požadavků: USA nemají zájem rozvolnit přísné hospodářské sankce,
jež byly na KLDR uvaleny během uplynulých let, a Severní Korea se pro změnu
zase nemíní zbavovat dalších jaderných zařízení, kterýmžto krokem by dala
najevo svoji dobrou vůli.
Celá záležitost se tak dostala do jakési slepé uličky, z níž se již delší dobu nedaří najít společné východisko. A vědomi si toho jsou nejen politici na Západě, ale i představitelé komunistické země ležící na sever od osmatřicáté rovnoběžky. Naděje na zlepšení vzájemných vztahů, „od nichž si toho svět před dvěma lety tolik sliboval“, se podle Ri Son-kwona „změnily v pocit zoufalství“.
„I ten mizivý záblesk optimismu ohledně míru a prosperity na Korejském poloostrově uvadl a proměnil se v hotovou noční můru,“ pokračoval dále ministr zahraničí KLDR. Vzhledem ke všemu výše zmíněnému je proto údajně nutné, aby vedení jeho země důkladně promyslelo, zda má vůbec smysl se s Američany bavit i do budoucna.
„Otázkou zůstává, zda je potřeba nadále dodržovat singapurskou dohodu,“ když se vzájemné vztahy s Washingtonem „už nedají nijak vylepšit“, zdůraznil Ri s tím, že Severní Korea prezidentu Trumpovi „již nikdy neposkytne nic, co by mohl využít k dosažení úspěchů (na domácí politické scéně), aniž by za to dostala cokoliv na oplátku“.
Zpět k válce slov a vojenskému nátlaku?
V uplynulých dvou letech KLDR vykonala několik raketových testů. Nikdy se však nejednalo o střely dlouhého doletu, a proto tyto zkoušky neměly mít podle šéfa Bílého domu na probíhající jednání obou zemí žádný vliv.
Už na konci roku 2019 se každopádně Kim nechal slyšet, že nevidí důvod, proč by Severní Korea měla dříve dohodnuté moratorium, které se vedle zmíněných raket schopných zasáhnout cíle tisíce kilometrů daleko vztahovalo i na provádění jaderných testů, nadále dodržovat. A jeho slova nyní šéf tamní diplomacie nepřímo potvrdil, když řekl, že namísto dialogu se bude Pchjongjang od teď soustředit spíše na „vybudování dostatečně spolehlivé (vojenské) síly, která se vypořádá s přetrvávajícími americkými hrozbami“.
Události posledních dní tak jako by naznačovaly, že vše, o co se USA spolu s oběma Koreami v uplynulých několika letech snažily, vzalo definitivně za své. Kromě výhrůžek směřovaných na stranu Spojených států totiž KLDR během tohoto týdne ukončila i veškerou komunikaci se svým jižním sousedem. Mělo jít o odvetu za ustavičné provokace Soulu a jeho aktivistů, kteří na území demilitarizované zóny vypouštějí balóny s letáky, jež údajně poškozují obraz samotného vůdce Kim Čong-una.
