Zachrání nová radikální strategie krk generálnímu řediteli Lukasi Mühlemannovi?
Lukas Mühlemann se ocitl pod tlakem. Druhého července se v Curychu sešli členové představenstva finanční skupiny Crédit Suisse Group, aby probrali Mühlemannovu strategii a výsledky a rozhodli se, jestli ho i nadále ponechat v čele představenstva a na postu generálního ředitele. Jedenáct členů představenstva zneklidnil jedenáctiprocentní propad cen akcií Crédit Suisse, k němuž došlo 24. června poté, co byla skupina přinucena napumpovat 1,3 miliardy dolarů čerstvého kapitálu do Winterthuru, ztrátové divize pojišťovnictví, kterou Mühlemann koupil. Celkově letos akcie skupiny klesly o téměř 35 procent, a staly se tak nejhoršími akciemi velkých bank ve Spojených státech i v Evropě.
Při uzávěrce časopisu BusinessWeek ještě nebylo jasné, k jakým krokům se představenstvo uchýlí - jestli nařídí rozsáhlou restrukturalizaci a změnu vedení, nebo zda vše zůstane při starém. Ať už se rozhodnou jakkoli, Mühlemann nebo jeho nástupce budou mít krizi na spadnutí. Zisky Crédit Suisse jsou neutěšené, kapitálová přiměřenost klesá, úvěrový rating pokulhává a morálka zaměstnanců upadá. V prvním čtvrtletí měla společnost zisk jen 237 milionů dolarů při provozním příjmu 5,37 miliardy dolarů, což je ani ne čtvrtina zisku dosaženého ve stejném období loňského roku. Největší konkurent UBS naopak zaznamenal za první čtvrtletí zisk 878 milionů dolarů. Očekává se, že Crédit Suisse letos vydělá pouhé 1,22 miliardy dolarů při příjmech 22,48 miliardy, jak předpovídá Guido Hoymann ze soukromé frankfurtské Metzler Bank. To je jen malé zlepšení oproti loňskému nevýraznému výkonu. „Mühlemannova strategie prostě nefunguje,” tvrdí Hoymann. Dokonce když se 1. července prosáklo, že by mohl být šéf odvolán, hodnota akcií skupiny vzrostla o více než tři procenta. Další den však následoval opětovný propad o více než čtyři procenta.
Dnes dvaapadesátiletý bývalý poradce společnosti McKinsey & Co. se snaží přesvědčit členy představenstva, že v této převratné době měnícího se trhu může zcela změnit situaci skupiny a úspěšně spojit bankovnictví, pojišťovnictví a investiční bankovnictví v jednom uskupení. Přesto stále přetrvává nervozita ohledně toho, zda je právě on správným vůdcem. A v záloze prý číhají dva možní nástupci. Jedním z nich je Walter B. Kielholz (51), generální ředitel zajišťovny Swiss Re, která je zároveň Mühlemannovou almou mater. Také Kielholz je členem představenstva Crédit Suisse. Druhým potenciálním náhradníkem je Oswald J. Grübel (59), který dříve vedl úspěšnou divizi Crédit Suisse pro privátní bankovnictví.
Navrátit společnost do života nebude jednoduché. Zastánci Mühlemanna, který se stal generálním ředitelem v roce 1997 a předsedou představenstva v roce 2000, však tvrdí, že již udělal první kroky v Crédit Suisse First Boston (CSFB), ztrátové společnosti skupiny zabývající se investičním bankovnictvím. John J. Mack, kterého generální ředitel Mühlemann najal loni v červenci, již z přemrštěných nákladů ukrojil 1,5 miliardy dolarů. Tím CSFB snížila svou ztrátu z 939 milionů dolarů v posledním čtvrtletí roku 2001 na 19 milionů v prvním letošním čtvrtletí. V první polovině roku se také umístila na předním místě v kategorii celosvětových fúzí a akvizicí. „CSFB je znovu na dobré cestě a domníváme se, že má vše, co potřebuje, aby se stala jedním z nejlepších hráčů na světové scéně,” sdělil Mühlemann časopisu BusinessWeek v rozhovoru 26. června.
Problémy Crédit Suisse, jedenácté největší bankovní společnosti na světě, ale u CSFB nekončí. Je tu totiž životní a úrazová pojišťovna Winterthur. Ta překvapila analytiky, když za první čtvrtletí nahlásila ztrátu ve výši 140 milionů dolarů poté, co se její příjem z investic snížil o více než 80 procent. Upadající kapitálové trhy v květnu a červnu mohly podle Schroder Salomon Smith Barney připravit Winterthur Insurance o další 1,1 až 1,5 miliardy dolarů na návratnosti. To je dvojí rána, protože švýcarské pojišťovny musí držitelům životní pojistky garantovat čtyřprocentní návratnost. Mühlemann proto 20. června podal pojišťovně kapitálovou injekci ve výši 1,3 miliardy dolarů na posílení rezerv. „Koupili Winterthur, aby vyrovnali CSFB a diverzifikovali rizika, ale vedlo to spíše k jejich zintenzivnění,” tvrdí analytik Derek Chambers, který skupinu sleduje pro HSBC Securities.
Někteří investoři si zatím dělají vrásky nad zmenšující se kapitálovou základnou skupiny. Poměr vlastních zdrojů vůči celkovým aktivům se snížil z dvanácti procent v roce 1998 na devět v prvním čtvrtletí letošního roku. Kvůli problémům ve Winterthuru by se mohl poměr snížit o dalšího půl procenta. To by stále ještě bylo nad čtyřprocentním právním minimem, ale takový pokles bezpečných akcií investory jen zneklidní. Jmění akcionářů ve skupině, jejíž aktiva mají hodnotu 713 miliard dolarů, kleslo od března loňského roku o více než jedenáct procent na 26 miliard.
Aby toho nebylo málo, ratingová agentura Standard & Poor's (S&P) snížila v květnu ratingový stupeň dlouhodobého dluhového financování z AA- na A+, a tak je pro Crédit Suisse nákladnější získat peníze. „Pochybujeme, že budou v krátké době schopni dosáhnout slušného zisku a posílit rozvahu,” říká Peter Dutton, který banku pro S&P sleduje.
Je nepochybné, že některé části Crédit Suisse fungují dobře. Prospívá privátní bankovnictví a stejně tak podnikové a retailové jednotky ve Švýcarsku. Celková hodnota aktiv pod správou v prvním čtvrtletí nepatrně klesla na 940 miliard dolarů, v oblasti správy peněžních prostředků si však skupina vede lépe než většina jejích konkurentů. Mühlemann si je jistý, že je možné vyřešit i situaci ve Winterthuru. „Zásadní nasměrování pojišťovnictví je dobré,” trvá na svém. „S investičním portfoliem mají problémy všichni. Naše jsou jen viditelnější, protože jsme jediná švýcarská pojišťovna, která uveřejňuje své výsledky čtvrtletně.”
Nelze popřít, že Mühlemann už obstál při řešení nejednoho problému. Než začal pracovat v Crédit Suisse, přeměnil Swiss Re na jednu z nejdynamičtějších finančních společností na světě. Řídil skupinu během ruské krize v roce 1998, kdy byli CSFB a její klienti největšími držiteli ruských pokladničních poukázek a vládních dluhopisů. Mühlemann stále snižuje náklady. Ve Švýcarsku například 12. června ohlásil plán propustit pět set zaměstnanců v rámci reorganizace privátního a retailového bankovnictví. „Je schopný tento požár uhasit,” tvrdí člen představenstva konkurenční banky.
Největší otazník se vznáší nad tím, zda přežije Mühlemannova strategie. Pozorovatelé tvrdí, že je stále pravděpodobnější, že se Crédit Suisse zbaví Winterthuru, a tak skončí Mühlemannův pokus o bancassurance - instituci nabízející pojištění a bankovní produkty pod jednou střechou. To v praxi totiž příliš nefunguje. Kritici navíc míní, že Winterthur není dostatečně velký, aby mohl účinně čelit konkurenčním pojišťovnám. „Neřekl bych, že Winterthur tvoří základ jejich podnikání,” říká Christoph Ritschard, bankovní analytik z Zürcher Kantonalbank. Mühlemann nesouhlasí. „Ale žádná strategie není neotřesitelná,” dodává.
Ať už se stane cokoli, skupinu pravděpodobně žádné rychlé uzdravení nečeká. Ronit Ghose, analytik Schroder Salomon Smith Barney, se domnívá, že Crédit Suisse může být ráda, pokud ve druhém čtvrtletí dosáhla vůbec nějakého zisku, a to především kvůli stále se zhoršující situaci Winterthuru. Pokud urychleně nedojde ke změně, investiční společnosti včetně postrachu všech firem Martina Ebnera, jehož BZ Group Holding drží podíl 7,2 procenta, si nenechají ujít pomstu. Švýcarské bankovnictví bývalo nudné podnikání nepřinášející žádná překvapení. Dnes by investoři trochu té nudy zase přivítali.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Kateřina Šnajdrová
