Třeba pro EU jistě vítaná novinka, že se Česko může stát branou do Evropy pro čínské léky. Dále zvažovaná čínská dostavba Temelína nebo drobnost, že Číňané začnou stavět dálnice. Na poslední nápad se podívejme blíže.
Polské poučení
Se stavbou dálnic v čínské režii už totiž existuje v Evropě praktická zkušenost a ke smůle propagátorů této myšlenky ještě není zapomenuta. Před fotbalovým Eurem na Ukrajině a v Polsku začalo konsorcium COVEC stavět dálnici A2 z mezi Varšavou a Lodží. Vstup do Evropy to byl impozantní, tedy alespoň co se ceny týče. Za jeden z úseků měřící 29 kilometrů chtěli Poláci vydat v přepočtu jedenáct miliard korun, COVEC nabídl 4,7 miliardy a soutěž vyhrál. Andrzej Olszewski, který čínské konsorcium zastupoval, tvrdil, že jsou jak technologicky tak personálně připraveni zhotovit zakázku v termínu. Nevyšlo to.
V květnu 2011 se stavba zastavila, protože konsorcium neplatilo svým dodavatelům. Zanedlouho pak ze stavby úplně odešlo. Potíž byla v tom, že aby nízkou cenu dodrželo, vozilo si maximum možného po moři z Číny, včetně kamení na stavbu. Čas, zdržení, peníze, byrokracie. Znáte to.
Takže pokud by někdo chtěl uvést nápad s čínskými dálnicemi opravdu v život, stačí se zeptat u sousedů. Nebo i doma, české firmy mezi ostatními dálnici dostavovaly. Číňany zval do Česka i tehdejší ministr dopravy Vít Bárta. Lákaly ho nízké ceny. Nabízel jim dostavbu jihočeské D3, aby si jejich služby vyzkoušel. Číňané o obchod ale neměli zájem. Pro pár desítek kilometrů dálnice přeci nebude tak velká země jako Čína do Česka posílat své lidi a stroje. Pokud tehdy měla Čína o něco zájem, šlo by výhradně o velký projekt.
Bohuslave, Čína se neříká
Premiér Bohuslav Sobotka by při svém nadšení Čínou měl používat chladnou hlavu. On růst HDP a síla ekonomiky ještě úplně o všem nevypovídá. Ukazuje na příležitost, to ano, ale to jak ji chce premiér využít, se zatím nezdá šťastné. Spíš to vypadá na jeho signál dovnitř Česka. Bývalý ministr financí se touží zalíbit zástupcům domácího průmyslu, když pro ně otevírá pomyslnou cestu na východ.
Stejnou touhu po uznání od byznysu u něj lze koneckonců cítit, když polemizuje s EU o tom, jestli by se měly proti Rusku zavést další sankce, které údajně domácí podniky dusí. Sobotka nemá rád žádnou totalitu a bylo by špatné ho podezřívat z lásky k těmto typům zřízení. Jen touží po tom nějak se zapsat. Jako kluk, kterého ještě nikdo nevzal do party. Vlastně to vystihuje přezdívka, kterou mu oponenti přisoudili. Milhouse.
Čtěte další komentáře autora:
Geneticky modifikovaná budoucnost
