* Jaká je největší chyba českých vlastníků vodárenského majetku?
Řada z nich dělá zásadní rozhodnutí na základě politického zadání a výjimkou pak nejsou tendence upřednostňovat model, ve kterém obec provozuje infrastrukturu sama, bez zvážení dalších možností provozování. V tak důležitých oblastech by se nemělo rozhodovat na základě úvah, ale faktů. K dispozici jsou možnosti, jak objektivně srovnat provozní modely i data z benchmarkingu ministerstva zemědělství. Je škoda, že nejsou v širší míře využívány.
* Jednou z povinností vlastníka je obnovovat majetek. Kde by měl odpovědný vlastník začít?
Každý vlastník má povinnost podle zákona o vodovodech a kanalizacích zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů nebo kanalizací na dobu nejméně deseti let.
* Mají plán obnovy všichni vlastníci vodárenských sítí v Česku?
Nemají, což není šťastné z hlediska budoucího provozu vodovodů a kanalizací. Pravidelná tvorba prostředků na obnovu a její realizace je jednou ze zásad samofinancovatelnosti oboru a celkové udržitelnosti systému. Zpracováním plánu financování obnovy však povinnost vlastníka nekončí, je třeba jej skutečně realizovat a mít rozmyšlenou dlouhodobou koncepci, jak se o stávající infrastrukturu starat. Na jedné straně se požadavky státu zpřísňují, a přitom nikoho nezajímá, že na trhu je početná skupina vlastníků, která neplní ani ty nejzákladnější povinnosti.
* Mluví se také o slučování vlastníků do větších celků.
Dotační politika jde ale obráceným směrem. Dotační pravidla stále nahrávají atomizaci a samoprovozování.
* Jaká jsou rizika spojená s provozováním vodovodů a kanalizací?
Práva a povinnosti provozovatele vodovodu nebo kanalizace obsahuje zákon o vodovodech a kanalizacích, obecně se příliš neliší u nejmenších obecních provozovatelů nebo u největšího regionálního provozovatele. Pokud nastane problém s kvalitou dodávané pitné vody, jde o velmi závažnou situaci, ať provozovatel dodává vodu malé obci, nebo desítkám tisíc domácností. To, že je provozovatel malý, není důvod k omluvě. Právě v tomto okamžiku se neplnění zákonných povinností stane mimořádně přitěžujícím faktorem.
* Jak poznáme lokality, kde dochází k neplnění zákonných povinností?
Mimořádně nízké ceny v obcích, které si provozují infrastrukturu samy, mohou indikovat neplnění některých povinností, jako je například tvorba prostředků na obnovu infrastruktury. Bez vytvořené rezervy a pravidelných investic je pouze otázkou času, kdy začnou být problémy s havarijním stavem vodovodů a kanalizací vidět i na povrchu. Pravidelná tvorba prostředků na obnovu vodovodů nebo kanalizací navíc zamezuje skokovému zvýšení cen v případě havárie a nutných investic. Pokud je cena vody dotována obcí, měli by to občané vědět. Zásadní informací je totiž nejen to, kolik za vodu zaplatíme, ale také kolik ve skutečnosti stojí.
* Lidé u samoprovozování ale často věří iluzi, že jde o výhodnější řešení.
Pokud je cena vody dotována z obecního rozpočtu nebo některé povinnosti (například tvorba finančních prostředků na obnovu) nejsou plněny, pak je na první pohled díky nižší ceně tento způsob výhodnější.
* Co by měl vzít v úvahu starosta, který chce zodpovědně zvolit model provozování vodárenské infrastruktury?
Měl by objektivně porovnat všechny možnosti a s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám vyhodnotit, zda je obec výhodnější samoprovozování, spolupráce s větším provozovatelem nebo jiná varianta. Pokud nedojde ke srovnání variant, vylučují se tím ostatní možnosti bez ohledu na to, co je pro občany ve skutečnosti nejvýhodnější.
* Jak objektivně srovnat zda je výhodnější samoprovozování, nebo externí dodavatel?
Analýza variant provozování vodárenské infrastruktury je komplexním úkolem, který vyžaduje znalost specifik provozních modelů, legislativy a regulace oboru, a je tedy vhodné obrátit se na odbornou poradenskou firmu, která má s podobným zadáním již zkušenost. V rámci analýzy je důležité, aby bylo srovnáváno srovnatelné. Stává se, že u samoprovozování není do kalkulace zahrnuta část mzdy zaměstnanců obce, nebo náklady na obnovu infrastruktury. Logicky nelze takovou kalkulaci objektivně srovnávat s ostatními variantami provozování, které v rámci analýzy obsahují náklady v plné výši. Odborný poradce dokáže tyto problémy eliminovat a garantovat objektivní srovnání všech analyzovaných modelů.
* O jakých poradcích mluvíme?
Je jasné, že malá obec si nebude najímat EY. Na trhu lze najít menší a levnější společnosti, které dokážou podobné služby dodat. Jen je potřeba vybírat opatrně.
* Dají se výsledky srovnání zobecnit?
V některých případech ano. Pokud obec sousedí s regionem, kde působí větší provozovatel, a uplatňuje solidární cenu, bude pro tuto obec zřejmě výhodnější provozování takovým subjektem. Výhoda při větším rozsahu je ve vodárenství obrovská.
* To nahrává spojování do větších celků, po kterém poslední dobou volá ministerstvo zemědělství.
Ano. Stát přemýšlí o administrativních nástrojích, jak podpořit slučování malých obcí do větších celků, a přitom by možná stačilo, kdyby se zaměřil na kontrolu plnění stávajících zákonných povinností. Některé obce by postihly dopady nečinnosti či neznalosti a jejich přirozenou snahou by bylo přidružení se k většímu celku.
* Kdy se naopak vyplatí samoprovozování?
Čím je provoz jednodušší a potřebuje méně odborných zásahů, tím je samoprovozování výhodnější. Pokud bychom ale porovnali případ samoprovozování a provoz infrastruktury externí společnosti uplatňující solidární cenu, pak bude s vysokou pravděpodobností cenově výhodnější externí varianta (při kalkulaci skutečných nákladů v obou modelech). Takový provozovatel totiž rozpočítává náklady do ceny uplatněné napříč celým regionem, ve kterém provozuje infrastrukturu, což může zvýhodnit právě malé obce. Často jde pouze o politický mýtus, když obce tvrdí, že budou majetek provozovat levněji než externí provozovatel. Pokud to nepodloží konkrétní kalkulací, nelze tomu věřit.
* Co by mělo následovat po srovnání modelů provozování?
Výsledek zpracované analýzy je zpravidla předložen zastupitelstvu s doporučením dalšího postupu. Pokud je výstupem doporučení spolupráce s externí firmou, následuje příprava koncesního řízení. To může malé obci trvat dva měsíce, ale velkému krajskému městu například i tři roky. Pokud je výstupem doporučení pro samoprovozování, platí podobné načasování. Malá vesnice by si měla na zajištění potřebných lidí a činností vyčlenit dva měsíce, ale v případě velkého krajského města, kdy je potřeba založit společnost, vybavit ji a najmout lidi, je situace složitější.
* Malí provozovatelé jsou v médiích často oslavováni.
Přitom řada z nich neplní své zákonné povinnosti a pro takové obce pak může být snadnější zvolit model samoprovozování a získat politické body tvrzením, že jde o výhodnější řešení. To, že to ve skutečnosti může být jinak, už pozná málokdo.
* Jaké důsledky to má pro české vodárenství?
Vodárenský obor v České republice se posune dál pouze v případě, že si všichni budou rovni. Stát musí vyžadovat plnění zákonných povinností nejen u velkých, ale i malých provozovatelů. •
Stát přemýšlí o administrativních nástrojích, jak podpořit slučování malých obcí do větších celků, a přitom by možná stačilo, kdyby se zaměřil na kontrolu plnění stávajících zákonných povinností.
EY Patří mezi světovou špičku v poskytování odborných poradenských služeb v oblasti auditu a daňového, transakčního a podnikového poradenství. EY je jednou z prvních poradenských firem, které otevřely své kanceláře ve střední a východní Evropě. V České republice působí již od roku 1991. V současnosti má přes 1100 zaměstnanců, kteří pracují v kancelářích v Praze, Brně a Ostravě. EY pracuje pro dvacet firem z české top 30 a pro všech pět největších bank v zemi.
