Nadchází čas exitů

Připravují se nové fondy o celkovém objemu 200 milionů euro

Fondy rizikového a rozvojového kapitálu procházejí celosvětově útlumem. Evropská venture kapitálová asociace v březnu oznámila, že objem nových investic do těchto fondů klesl v loňském roce oproti roku 2000 v Evropě o jednu třetinu a v USA dokonce o polovinu. Průměrný výnos fondů venture kapitálu a private equity se navíc v roce 2001 propadl do ztráty. Stejné výsledky ukazuje i průzkum společnosti Ernst & Young zveřejněný v červnu. Uvádí, že v prvním čtvrtletí roku 2002 bylo v Evropě získáno prostřednictvím rizikového kapitálu celkem 1,2 miliardy eur a uskutečněno 259 transakcí, zatímco v prvním čtvrtletí loňského roku to bylo téměř čtyřikrát více – 4,7 miliardy euro a 722 transakcí.
Podobný obraz je i v České republice. Ze souhrnných statistik České venture kapitálové asociace totiž vyplývá, že v roce 2000 v Česku tyto fondy uskutečnily 21 investic v objemu přes dvě miliardy korun, zatímco v loňském roce 2001 (tedy po pádu nové ekonomiky) jen sedm investic v objemu 300 milionů korun. Ani letošní rok nevypadá lépe. Ke špatným zprávám je třeba připočíst i prohlášení konkursu nad Jihlavskými sklárnami Bohemia z letošního července, který znamená největší ztrátu private equity fondu v novodobé české historii. Fond Charles Investment Partners spravovaný firmou Winslow Partners do skláren investoval od roku 2000 přes půl miliardy korun. Nyní se s nimi může definitivně rozloučit, neboť sklárny dluží věřitelům 800 milionů korun a na akcionáře se již z konkursní podstaty pravděpodobně nedostane.
Mezi informacemi o ztrátových investicích a odchodech fondů je dobré zprávy třeba hledat lupou. Přesto jsou, a dá se očekávat, že jich bude časem víc. Čas exitů, tedy doby, kdy rizikový kapitál prodává své podíly a realizuje tak zisky z úspěšných investic, totiž teprve přichází. „Řada fondů působí v České republice relativně krátce, takže z hlediska jejich cyklu čas exitů teprve přijde. Věřím, že přijde čas dobrých exitů. Odhaduji, že z investic našich konkurentů by mohl dopadnout velmi dobře například Flemings ve společnosti CCS, nebo PCTC ve Fezku Strakonice,“ říká ředitel fondu DBG Eastern Europe Jaroslav Horák. Právě v DBG EE, ale i u fondu společnosti Cash Reform a u fondu spravovaném firmou CDA, čas exitů nadešel. A Genesis Capital a Winslow Partners už rovněž proinvestovaly celý objem svých fondů.
Pokusili jsme se zmapovat, jaké byly poslední tři roky fondů rizikového kapitálu. Na základě informací poskytnutých jednotlivými fondy a jejich asociací týdeník EURO odhaduje, že v Česku proinvestovaly více než čtyři miliardy korun. Z rozhovorů s manažery jedenácti těchto fondů vyplývá, nejen jaké jsou plány rizikového kapitálu pro nejbližší měsíce, ale také zajímavý pohled na českou transformaci a na středoevropský region.

Transformace čočkami rizikových kapitalistů.

Lobbistická a politická síla rizikových kapitalistů je minimální, a proto jejich názory na obecné politicko-ekonomické záležitosti nebývají moc slyšet. Přesto jsou zajímavé a možná překvapivě v mnohém velmi podobné. Například kuponovou privatizaci kritizují ze všech stran.
„Problémem byla zvolená metoda privatizace v České republice, neboť kuponová privatizace značnou měrou snížila potenciální trh pro private equity,“ říká investiční manažer Winslow Partners Stanislav Spurný. „Kuponová privatizace nepřinesla České republice z hlediska našeho byznysu nic dobrého. Mám zejména na mysli, jak zprofanovala význam termínu investiční fond a dodala mu velmi negativní náboj,“ konstatuje investiční ředitel Dresdner Kleinwort Capital Jaroslav Sopuch.
Jejich kolega z branže, ředitel společnosti Genesis Capital Jan Tauber, zasadil situaci rizikového kapitálu na začátku třetího tisíciletí do kontextu celé ekonomické transformace devadesátých let. „Byla zvolena dogmatická a radikální reforma vlastnických vztahů, která se vše snažila řešit velmi rychle, i když vůbec nezapadala do institucionální, právní a politické struktury. A z toho vznikly problémy, které do dnes cítíme - kuponová privatizace, dále skandály s investičními fondy, velké potíže bank, intervence vlády na záchranu finančního sektoru. Vyrostl z toho obecný strach, aby správci nezneužívali svěřených prostředků. A to ať jde o banky, penzijní či investiční fondy, družstevní záložny, nebo pojišťovny. Ta lehce naivní, až infantilní představa, že trh a konkurence všechno vyřeší, se nakonec projevila v celkové nedůvěře ve finanční sektor,“ říká Tauber. Soudí, že finanční sektor byl spravován celkově chybně. „Vlády až do roku 1997 uplatňovaly své priority právě přes kontrolu těch největších finančních institucí, což se projevilo ve špatných alokacích volných finančních zdrojů, čehož důsledky poneseme všichni ještě dlouhá léta. V této atmosféře se dalo jen těžko očekávat, že by se někdo zabýval takovou marginální třídou aktiv, jako jsou fondy rozvojového kapitálu. A na tomto pozadí se logicky jediným solidním zdrojem prostředků pro venture kapitálové fondy staly mezinárodní finanční instituce, případně jiní klasičtí velcí zahraniční investoři,“ uzavírá ředitel Genesis Capital Jan Tauber.

Nekalá bankovní konkurence.

Do nedávné minulosti patří i obecně kritizované chovaní českých bankovních domů, důsledky jejichž nezodpovědné úvěrové politiky musel a musí stovkami miliard korun sanovat státní rozpočet. „Bankovní sektor hrál zcela nesmyslně roli konkurenta pro private equity. Pokud banky byly ochotny půjčovat firmám sto procent jejich kapitálu za sazby běžné pro úvěrové financování, private equity s očekávanou výnosností přes třicet procent ročně, tomu mohlo je těžko konkurovat. Banky prostě nesly riziko akcionáře a spokojily se s kompenzací věřitele,“ komentuje nedávné počínání Komerční banky, České spořitelny a Invističní a Poštovní banky Stanislav Spurný.

Úzká hrdla regulačních rámců.

Zástupci fondů kritizují na současné České republice několik momentů v jejích regulačních rámcích. Kromě specifických problémů je řada jejich postřehů obecně platná a příslušné změny by mohly pomoci ekonomice jako celku.
Na prvním místě stojí špatná vymahatelnost práva, která vede venture kapitalisty k tomu, že požadují vždy minimálně blokační minoritu. Právní prostředí, které komplikuje například ochranu minoritních pozic či dohody o výkonu hlasovacích práv, stěžují strukturování investic rizikového a rozvojového kapitálu. Pokud investor z těchto důvodů může investovat jen do majoritních podílů a výjimečně do blokačních minorit, tak to přirozeně omezuje spektrum jeho možných investic.
Na tapetě se při rozhovorech s manažery rozvojových fondů také často objevoval český kapitálový trh, kde se reálně obchoduje jen pár titulů a primární emise akcií na něm fakticky neexistují. Tím je vyřazen jeden ve světě běžný způsob exitu z venture kapitálové investice. Pokud tedy fond nemůže vážně kalkulovat s tím, že by zainventovaný a expandující podnik mohl umístit na burzu, zbývá mu vlastně jen prodej většímu fondu, či hledání strategické partnera.
Investiční ředitel Argusu George Collins považuje za nejužší místo regulaci penzijních fondů a pojišťoven. „I českým penzijním fondům by mělo být povoleno investovat část svých prostředků do fondů rizikového kapitálu, jako je to běžné v Americe nebo v Evropské unii. To by umožnilo lidem podílet se na vyšších výnosech z tohoto typu investic a do ekonomiky by to přineslo prospěšné a specifické prostředky. Fondy rizikového kapitálu se totiž často zaměřují na podniky, které od banky dobrý úvěr nedostanou, a na burze zatím kapitál také nenajdou. Tyto investice umožňuje penzijním fondům jejich dlouhodobá strategie. Vyplňují tak velmi důležitou mezeru v krajině firemních financích,“ je přesvědčen Collins.

Mentalita otců zakladatelů.

Fondy rizikového kapitálu přes nápadnou podobnost označení s nám důvěrným známým transformačním „kasino kapitalismem“ nemají a ani nemohou mít v Česku žádnou tradici. Od toho se odvíjí nejen potíže právní a institucionální regulace jejich prostředí, ale také obyčejný nedostatek zkušenosti většiny podnikatelů a manažerů, jak s takovými fondy jednat.
Přestože se i tato situace pomalu zlepšuje, poukazují manažeři fondů na různá úskalí. Ředitel společnosti CDA, která spravuje fond CDEF, Tomáš Opatrný, upozorňuje na dva. „Manažeři a podnikatelé v Čechách a na Moravě zatím většinou neumějí předložit klasický byznys plán a bez ohledu na možnou kvalitu a zajímavost podnikatelského nápadu jsou tak pro zahraniční investory dost nečitelní. Příprava standardního byznys plánu je práce, kterou za ně většinou odvádí manažer fondu rizikového kapitálu. A druhým problémem je mentalita „otců zakladatelů“. Nechápou, že když část firmy prodají, tak již nemohou o všem rozhodovat sami. Někteří si myslí: dali jste mi do firmy 160 milionů, takže díky a neshledanou, a už běžte,“ říká Opatrný.
Roman Pařík z Cash Reform kritizuje začínající podnikatele pro jejich „velké oči“. „Mnoho z těch, kteří hledají venture kapitál, nemají reálný požadavek na cenu. Začnou vysoko a pak postupně slevují. Jenže zapomínají, že dobrý projekt v čase na ceně roste a naopak klesání ceny je negativním znakem. Viděl jsem i projekt, který si autor nejprve cenil na 100 milionů korun a nakonec požadoval jen miliony dva,“ vzpomíná na jeden konkrétní příklad Roman Pařík.

Neopakovatelné investiční příležitosti.

Celý sektor je sice nyní v útlumu a zvláště do informačních technologií je investora sehnat takřka nemožné. Přesto (nebo přesněji a právě proto) se otevírají neopakovatelné příležitosti.
Investorská legenda Warren Buffet před několika měsíci oznámil, že přehodnotil své původní odmítavé stanovisko k sektoru nové ekonomiky, a právě nyní do ní hodlá investovat. Racionálně uvažující kapitalista mu musí dát za pravdu. Boom dávno skončil, ceny spadly hodně nízko, řada IT firem zkrachovala. Ty, které přežily a fungují, musely seškrtat své náklady a najít zdroje příjmů. Letošní investice do IT jsou velmi řídké a výjimkou je transakce fondu Raiffeisen Private Equity Management, který získal čtvrtinový podíl v české společnosti ICZ.
Proč právě nyní rizikoví kapitalisté tedy do internetových, počítačových a telekomunikačních firem intenzivně neinvestují, vysvětluje Jaroslav Sopuch. „Množství fondů rizikového kapitálu se dramaticky spálilo na internetové horečce. I když dnes sektor nové ekonomiky vypadá střízlivě a zajímavě, odmítají tam venture fondy investovat právě kvůli té nedávné zkušenosti. Nejde totiž jen o racionální posouzení. Venture kapitalisté jsou také jen lidé a mají přirozenou tendenci vyhýbat se tomu, o co se již jednou spálili,“ říká investiční ředitel Dresdner Kleinwort Capital.
Neopakovatelnou příležitosti nyní představují i kandidátské země Evropské unie. Firmy působící v unii budou houfně vstupovat na český, polský a maďarský trh, a to častou formou akvizic tamních společností.
Využít nezájmu ostatních hodlá v České republice i Jan Tauber, jímž vedená Genesis Capital hodlá brzy otevřít nový fond rozvojového kapitálu speciálně zaměřený na Českou republiku a na Slovensko. „Snažíme se nyní zvednout nový fond, jehož objem by měl být 40 milionů eur. První kolo by mělo být uzavřeno již v říjnu. Zatím máme od investorů podepsané závazky na 29 milionů eur,“ říká Tauber.
Podobně na podzim hodlá uzavřít první kolo vkládání investic do nového fondu i Jaroslav Horák. Druhý fond DBG Eastern Europe bude opět regionální a celkově by měl mít ve správě 80 milionů eur. „V současnosti již máme přislíbené investice v objemu přes 60 milionů eur,“ říká Horák.
Fonda Raiffeisen Private Equity Management - jak uvádí ředitelka jeho českého zastoupení Martina Rošková - připravuje nový fond na polovinu příštího roku. Jeho velikost by měla být také přibližně 80 euro a záběr se soustředí rovněž na střední a východní Evropu.

Česko, Polsko, Maďarsko.

Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Tak lze popsat srovnávání hlavních zemí našeho regionu rizikovými kapitalisty. Zatímco Jan Tauber a Stanislav Spurný jsou přesvědčeni, že nejlepší příležitosti jsou v České republice, Martina Rošková velebí Maďarsko a Jaroslav Sopuch vyzdvihuje Polsko.
„V maďarské ekonomice je obecně více příležitostí, než v České republice a v Polsku. Maďarské podniky jsou na vstup fondů rizikového kapitálu více připravené a mají o něj větší zájem. Vlastníci středně velkých podniků jsou také ochotnější vzdát se ve firmě většinového podílu,“ říká Rošková.
„Podmínky pro private equity jsou z našeho regionu asi nejlepší v Polsku. To má největší ekonomiku, elitní skupinu manažerů schopných přijímat tento kapitál, regulace kapitálového trhu je v Polsku na vyšší úrovni, stejně jako úroveň corporate governance. Polské firmy mívají mnohem průhlednější účetnictví a transparentnější dokumentaci o zásadních rozhodnutích společnosti. Jednání proto bývají rychlejší, než v České republice nebo v Maďarsku. Na druhou stranu je Polsko momentálně slabší makroekonomicky, nemá o nic lepšího regulátora telekomunikací a má opravdu strašně špatnou infrastrukturu. Polské telefonní linky a silnice jsou ve srovnání s Českou republiku v šíleném stavu,“ říká investiční ředitel Dresdner Kleinwort Capital Jaroslav Sopuch.

Legendou jedním obchodem.

Fondy rizikového kapitálu mají několik společných rysů. Spravují prostředky velkých investorů, kteří očekávají zhodnocení minimálně 30 procent ročně. Ze společností, do kterých investují, netahají peníze průběžně, ale zisk realizují až na konci, při exitu ze společnosti. Jejich investiční horizont se obvykle pohybuje v rozmezí tří až pěti (někdy i sedmi) let. Venture kapitálové fondy investují obvykle do společností v rannějších fázích, a proto i nižší částky, než fondy private equity. Jednoznačné hranice mezi označeními venture kapitál a private equity ale nejsou. Většina fondů je nyní zaměřena regionálně a pokud jsou určeny pro střední a východní Evropu, tak jejich prostředky putují hlavně do Polska, Maďarska a České republiky.
V České republice tyto fondy uskutečnily v 90. letech a na začátku třetího tisíciletí desítky transakcí, z nichž zatím jen jedna skončila závratným úspěchem. Ředitel fondu DBG Eastern Europe Jaroslav Horák začíná být díky ní ostatními venture kapitalisty považován za legendu. Povedl se mu totiž na středoevropské poměry „obchod století“. V roce 1998 investoval do společnosti Czech On Line, která se záhy stala největším poskytovatelem připojení k internetu v České republice, a v roce 2000 ji prodal za třicetinásobek původní ceny! Telekom Austria tehdy za tuto firmu zaplatil 220 milionů dolarů, a tak i kdyby ostatní akvizice fondu DBG EE nepřinesly již ani korunu, pořád by mohli být investoři spokojení. Do fondu dali 46 milionů euro a zpátky dostali čtyřnásobek.
Fond DBG Eastern Europe kromě České republiky investoval výrazně v Polsku (nakladatelství odborné literatury PWN, síť tiskáren Print Polska, distributor počítačových her IM Group) a v Maďarsku (největší provozovatel kamiónů ve střední Evropě Hungarocamion). V Česku kromě Czech On Line přiklepl Horák ještě peníze distributorovi počítačových her společnosti Bohemia Interactive, kterou posléze s polským protějškem spojili do holdingu Cenega. Cenega chce být nejen distributorem, ale i vydavatelem počítačových her, a proto nyní financuje několik nezávislých vývojářů.

Dobře nedopadnou.

Naopak společnost CDA úspěšně neskončí. První investicí byla společnost prodávající stavební materiál Stavoartikel Brno, kde za 160 milionů korun získal CDEF 49 procent ve firmě pana Bubly. Druhou tiskárna Bohemia Print (67 procent společnosti za 160 milionů Kč). V roce 2000 se i tento venture kapitál pustil do světa informačních technologií. Nejprve koupil 36 procent ve společnosti Expert & Partner Engineering za 88 milionů korun. Letos v lednu na základě původně podepsané opční smlouvy dokoupil od zakladatelů zbytek společnosti a celek prodal před měsícem společnosti CCA Group. A poslední investicí byly 3,5 procenta ve slovenské IT společnosti Ditec. „Z dat je zřejmé, že fond nakupoval IT firmy, když byly na vrcholu bubliny. Ta už praskla a ukázalo se, že za nimi mnohokráte nebyla skutečná hodnota. Jejich tehdejší ocenění byla mnohanásobky dnešních reálných hodnot. Vydělali ti, kteří nám podíly v roce 2000 prodávali,“ říká ředitel CDA Tomáš Opatrný, který přišel už do zainventovaného fondu a jehož úkolem je jej uzavřít.
Objem fondu CDEF byl původně 60 milionů dolarů, ale po proinvestování jedné pětiny řekli investoři „stop“. Důvodem byla jednak neúspěšnost investic, ale také osobní neshody bývalého ředitele CDA se zástupci investorů. „Úspěchem bude, pokud v dolarové částce nebudeme nakonec v mínusu,“ říká Opatrný. Jedním dechem však dodává, že tuší, že realita bude nakonec horší a investoři zaznamenají ztráty.

Zbraně a nemorálnosti zakázány.

Dresdner Kleinwort Capital má ve správě regionální fond o velikosti 225 milionů dolarů, který byl uzavřen teprve v polovině loňského roku. Zatím tedy proinvestoval zhruba jen třetinu svého objemu. Jeho největším investorem je penzijní fond kalifornských státních zaměstnanců (největší penzijní fond v USA) Calpers, který mu svěřil 150 milionů dolarů. Stejně jako většina ostatních venture fondů má i Dresdner Kleinwort Capital zakázáno investovat do zbrojařství a nemorálních odvětví (hazardní hry, alkohol, cigarety). Naopak mezi jeho preferovaná odvětví patří výroba značkového spotřebního zboží, telekomunikace, média, farmacie a zdravotnické služby. Doposud nejvýznamnějším počinem fondu je investice do společnosti eTel, alternativního telekomunikačního operátora, který je aktivní i na českém trhu. Další investicí, která by se České republiky brzy měla týkat, je polský dodavatel kancelářského zboží Retail Investment Concepts. Působí pod značkou americké společnosti Office Depot a kromě dodávek kancelářského zboží přímo do firem provozuje i síť maloobchodních prodejen tohoto zboží. „Nyní uvažujeme o akvizici podobné české společnosti a o vstupu na český trh,“ řekl Sopuch.

Country výjimka.

Genesis Capital spravuje jeden z mála fondů výhradně zaměřených na českou (případně česko-slovenskou) ekonomiku. „Country“ fondy totiž v době regionální módy nejsou investory oblíbené. CSPEF (Czech and Slovak Private Equity Fund) byl afilací mezinárodně známého venture hráče společnosti Advent International a celý jeho objem (dvacet milionů dolarů) již byl proinvestován. Posledním obchodem byl srpnový nákup 83 procent společnosti Energetické strojírny Brno, která se specializuje na opravy a údržbu transformátorů a vyrábí rozvaděče. „Společnost jsme koupili od tří fyzických osob za celkovou cenu 3,1 milionu dolarů a uvažujeme také o vykoupení zbytku akcií od ostatních akcionářů. Energetické strojírny Brno jsou jednou z mála společností, v níž se vlastníci vzešlí z kupónové privatizace chovali odpovědně. Nejenže nebyla rozkradená, ale byla naopak velmi solidně spravovaná,“ říká Jan Tauber. Tip na tuto investici dostal od manažerské skupiny, která měla zájem tuto společnost dále vést. „Šlo o klasický obchod management-buy-in. Manažeři, kteří nás o tomto obchodě přesvědčili, do něho dají i část svých úspor. Chceme, aby také nesli část podnikatelského rizika,“ dodává Tauber. Jména těchto manažerů nechtěl zatím zveřejnit, řekl jen, že jde o lidi s rozsáhlými zkušenosti z energetiky.
Genesis s Adventem se staly známými díky jedné nepovedené investici. Krach Globopolisu byl ranou, o které se hodně psalo. Zveřejněné zprávy uvádějí, že Advent a Genesis utopily v tomto projektu 70 milionů korun. Tauber ale říká, že realita nakonec přímo pro Genesis tak krutá nebyla. „Díky tomu, že společnost Globopolis byla včas zastavená, odepsali jsme pouze půl milionu dolarů, a nikoliv jeden a půl milionu, které jsme tam měli původně nainvestovat,“ vysvětluje Tauber.
Portfolio spravované firmou Genesis zahrnuje i další společnosti nové ekonomiky – systémového integrátora internetových služeb SkyNet, který navíc vlastní bezdrátovou síť pro Českou republiku, a Český Mobil. Do mobilního operátora se CSPEF zavázal investovat až čtyři miliony dolarů. Další českou investicí fondu, spravovaného Genesis Capital, je varnsdorfský výrobce skleněných dlaždiček Kernel, jemuž se daří 90 procent své produkce exportovat do celého světa.

Brody v Čechách.

Duchovním otcem a rozhodujícím majitelem Winslow Partners je Američan Ken Brody, jenž dlouhá léta působil ve vedení investiční banky Goldman Sachs a poté byl prezidentem americké Exim banky. „Tehdy se seznámil z řadou zemí po celém světě a po skončení prezidentské funkce se rozhodl založit investiční společnost, přes kterou by formou private equity investoval výhradně do České republiky. Založil rovněž fond Charles Investments Partners, jehož investory jsou fyzické osoby z USA včetně pana Brodyho a jehož prostředky společnost Winslow Partners spravuje. Cílem bylo investovat do středně velkých českých podniků, které mají nějakou konkurenční výhodu právě díky tomu, že jsou v České republice a mají výrazný exportní potenciál. Celkový kapitál fondu byl 30 milionů dolarů, i když nakonec jsme proinvestovali kvůli dofinancovávání Jihlavských skláren Bohemia ještě o tři miliony dolarů více.“
Ken Brody spolurozhoduje o všech důležitých krocích firmy a má zásadních slovo. Česká republika je jediným územím mimo Spojené státy, kde vyvíjí nějakou podnikatelskou aktivitu. Fond udělal celkem čtyři investice. První bylo odkoupení Gramofonových závodů Loděnice ve spolupráci s managementem od skupiny PPF. V Loděnicích vyrábíme nosiče CD a DVD, ale i kazety a černé vinilové desky. Druhou byla společnost Grafitec, která vlastnila majoritní podíl v Dobrušských strojírnách, jež vyrábějí tiskařské stroje pro malé komerční tiskárny. Třetí investicí byly Jihlavské sklárny Bohemia, kam postupně nainvestoval přes půl miliardy z prostředků fondu a navíc ještě zajistil úvěrující financování od velké české banky. V červenci ale poslal Krajský soud v Brně sklárny do konkursu, neboť nebyly schopny splácet své závazky ve výši 800 milionů korun. Poslední investicí Charles Investments Partners byla společnost Magnum Parket, vyrábějící plovoucí podlahy.

Bažantí multikina.

Zakladatelem a největším investorem regionálního fondu Argus Capital Partners s přijatými prostředky ve výši 172 milionů dolarů, z nichž byly zatím proinvestovány dvě třetiny, je pojišťovací společnost Prudential. Dvacet pět milionů dolarů investoval do společnosti United Cinemas International (Central Europe) s cílem vybudovat síť multikin v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. V červnu letošního roku koupila společnost UCI (CE) sedm multiplexů od společnosti Ster Century (cena nebyla zveřejněna) a nyní tak provozuje již 11 multikin, která chce na podzim sjednotit pod novou značku Palace Cinema. Celkově již Argus do společnosti UCI CE investoval 25 milionů dolarů.
Regionální investicí je také 14,6 milionu dolarů do společnosti eTel, alternativního poskytovatele telekomunikačních služeb v České republice, Polsku, na Slovensku, v Maďarsku a Rakousku.
Dvě položky z portfolia Argus jsou výhradně českým projektem. Problematická je investice do televizní stanice TV3 (dříve Galaxie), jejímž cílem bylo vytvořit novou celoplošnou soukromou televizní stanici. Tato televize před několika týdny přestala vysílat a hlavními hráči v kauze se staly právníci. „Spory o licenci jsou v případě TV3 veřejně známé a já mohu říct jen tolik, že se připravujeme vyvolat arbitrážní řízení,“ uvedl Collins. Právě vzhledem k nadcházejícím právním sporům odmítl ředitel Argusu říci, kolik do televize jeho fond investoval. Jeden ze spoluvlastníků Martin Kindernay ale letos na přelomu února a března řekl deníku Právo, že fond Argus vložil do projektu TV3 600 milionů korun. Collins je naopak spokojený s investicí 11,5 milionů dolarů do tiskárny Svoboda, grafické závody.

Jediné české peníze.

Venture kapitálový fond společnosti Cash Reform investoval do rannějších fází rozvoje firem, než ostatní zmiňované firmy, a proto také šlo o nižší částky. Roman Pařík uvádí, že od vzniku v roce 1996 fond, jehož jediným investorem je společnost Cash Refom Group stoprocentně vlastněná Janem Kuderou, proinvestoval více než 200 milionů korun a nyní je fázi exitů. Manažer fondu Petr Polách očekává, že 17 procent investic bude ztrátových, 58 procent zajistí návratnost investice a 25 procent bude nadprůměrně ziskových.
Cash Reform postupně získal podíly v sedmi společnostech. Nejhůře dopadly společnosti Inet – Shop.cz (virtuální obchodní dům) a Brainy Toys (prodávající licence na výrobu hlavolamu ve tvaru fotbalového míče), ze kterých už se ztrátami vystoupil. Roman Pařík uvádí, že na druhé straně stojí investice do společnosti Illusion Softworks a Cash Reform Factoring. Vývojář a vydavatel počítačových her Illusion Softworks je největší investicí Cash Reformu, a jak říká Paříka, mimořádně úspěšnou. „Celý herní trh je celosvětově velmi zajímavý, neboť svým objemem již předstihl filmový průmysl. Do Illusion Softworks jsme vstupovali v roce 1997, kdy měla deset zaměstnanců. Nyní pro ni pracuje 130 lidí. Investovali jsme 100 milionů korun a stala se největším vývojářem ve střední a východní Evropě. Měla už svůj první velmi úspěšný produkt – hru Hidden & Dangerous, které se ve světě prodalo 650 tisíc kusů. Nyní se s napětím očekává uvedení hry Mafia. Pokud i ona bude úspěšná, pak očekávám, že o koupi firmy bude mít zájem prvních 20 světových distributorů her,“ říká Pařík. V portfoliu má Cash Reform ještě další technologické tituly. Výrobce laserové měřící techniky pro přesné obrábění a měření rovných ploch Limtek, která vznikla z bývalé Metry Blansko, a vývojáře softwaru pro mobilní zařízení a pro asset management DataTech. Poslední investicí je výzkumná biotechnologická a farmaceutická laboratoř I.Q.A. Pařík tvrdí, že nelze prozradit, čím se konkrétně I.Q.A. zabývá, neboť „výzkum nových léků podléhá podobnému stupni utajení jako zbrojní průmysl“.