Zemědělství unie je samá chemie, říká vůdce polských sedláků Andrzej Lepper
ANDRZEJ LEPPER (48), označovaný za vůdce polských sedláků, je šéfem parlamentní strany Sebeobrana a v současné době zřejmě nejkontroverznějším polským politikem. Organizuje protestní akce, blokády silnic, vysypávání obilí z vagónů a své politické protivníky nazývá lotry, zločinci či dokonce fekáliemi. Nespokojenost významné části polských zemědělců s životní úrovní zajistila Lepperově Sebeobraně v loňských volbách pozici třetí nejsilnější strany s 49 poslanci. Rolnický vůdce usiluje také o hlasy špatně placených dělníků, malých obchodníků a nezaměstnaných, zvláště na venkově. Loni se Lepper dokonce na čas stal vicemaršálkem Sejmu, ale poté, co nadával vládním politikům, byl z této funkce odvolán. EURO: Jste známý tím, že máte velmi kritické výhrady k rozhovorům s Evropskou unií a celému procesu přípravy Polska na vstup do ní. Znamená to, že odmítáte členství v unii? LEPPER: Především kritizuji polské vyjednavače, a to všechny, kteří se vystřídali za ta léta, co vyjednáváme podmínky vstupu Polska do Evropské unie. Ukazuje se, že tito vyjednavači jsou naprostí diletanti, nekompetentní lidé. Ani nestanovili kvóty pro produkci lnu, i když Polsko bylo před válkou i po válce jeho největším světovým producentem.
EURO: A teď produkujete len? LEPPER: Už jen velmi málo, protože celý polský textilní průmysl se propadl. Ale to přece neznamená, že není možné produkci lnu zase obnovit. Nemohu přijmout ani to, že polští vyjednavači souhlasí s dalším snížením produkce oceli, když Polsko dnes využívá svůj potenciál v této oblasti pouze z dvaceti procent, přičemž polovina spotřeby oceli pochází z dovozu. To samé lze říci o sazbě daně z přidané hodnoty ve stavebnictví, která má činit 22 procent. Ukažte mi jinou zemi, která je v krizi a souhlasí s tak vysokou DPH ve stavebnictví. To se absolutně nedá přijmout. My jako Sebeobrana nejsme zatvrzelými nepřáteli Evropské unie, ale s takovými podmínkami nebudeme souhlasit nikdy a budeme říkat lidem, aby hlasovali proti vstupu do unie. Tohle přece není žádné partnerství.
EURO: Co si myslíte o Společné zemědělské politice Evropské unie? LEPPER: Je celkově chybná. Tato politika podporuje a preferuje výlučně nejsilnější země, jako Německo, Francii, Nizozemsko, Británii. Ostatní země mají být místy odbytu pro jejich nadprodukci.
EURO: Evropská komise nedávno navrhla reformu zemědělské politiky. LEPPER: Reforma by měla jít takovým směrem, aby se nevytvářely velké plány za každou cenu, aby nevznikaly obrovské přebytky obilí či masa, aby jediným kritériem nebyl zisk, zisk a zase jenom zisk, aby se nepočítaly pouze peníze. Unie by měla jít směrem k přírodnímu zemědělství. Zcela ekologické zemědělství, které by vůbec nevyužívalo žádné chemie, není reálné. Ale mělo by se používat takové množství chemie, které bude optimální a které mohou zemědělské rostliny v daném roce, v daném produkčním cyklu, využít a zpracovat tak, aby se chemické látky nehromadily v zemi. Tak aby se nedělo to, co se stalo v Nizozemsku, kde v jednom období dosáhla spotřeba hnojiva NPK více než 700 kilogramů na hektar. V Polsku to je necelých sto kilogramů. Snaha dosáhnout zisku za každou cenu neznamená nic jiného než samou chemii. A takové potraviny se pak jedí.
EURO: Tvrdíte tedy, že polské zemědělství je ekologičtější? LEPPER: Rozhodně. Ekologičtější a levnější. Pro polské rolníky to samozřejmě při dnešních cenách není příliš výhodné. Ale Evropská unie by se měla u nás učit. V Polsku i v dalších státech střední a východní Evropy by se měla učit, jak produkovat dobré a zdravé potraviny a jak je produkovat levněji. Ať se nám nesmějí, že nemáme takovou technologii jako oni. Ani u nás v Polsku není problém sebrat sto hektarů pšenice z hektaru na půdě první či druhé třídy, kterou máme v některých oblastech. Ale pak by měl každý vědět, že to je pouze chemií a ničím jiným.
EURO: Chtěl bych se ještě vrátit k otázce, jaký je váš celkový vztah ke vstupu do Evropské unie. Pokud vezmeme polské rolníky, může být pro ně výhodné do unie vstoupit? LEPPER: Za těchto podmínek v žádném případě. Je už naprosto jasné, že nás Brusel chce obalamutit a zneužít. Vezměte si třeba program SAPARD. To je dělání hlupáků z rolníků, výsměch sedlákům. Rolník má vložit své peníze. Má si vzít komerční úvěr, nebo poskytnout vlastní peníze, které ale rolníci nemají. V Polsku 99,9 procent rolníků nemá žádné finanční prostředky.
EURO: Proč si nemohou vzít úvěr? LEPPER: Úvěr si mohou vzít pouze s komerčním úrokem, a ani to není jisté. Polské banky byly převzaty západními bankami. Ty nemají žádný zájem o financování rolníků. Program SAPARD to jasně ukazuje. Z každého vojvodství byly předloženy průměrně čtyři žádosti o příspěvky. To znamená dohromady pouze 64 žádostí na milion polských rolníků! I kdyby banka úvěr poskytla, jakou má rolník garanci, že - když si vezme úvěr s úrokem ve výši patnácti či dvaceti procent - opravdu dostane příspěvek? Teprve po roce totiž může požádat o umoření poloviny úvěru a přechodu na výhodnější úrokovou sazbu. Evropská unie přitom už dnes hrozí, že když bude o SAPARD malý zájem, tak bude uvažovat o tom, že ho pro rolníky zcela zruší.
EURO: Polská vláda navrhuje, aby Evropská unie poskytla více peněz na přímé platby zemědělcům z nových členských států, a to i z té částky, jež by na základě návrhu Evropské komise měla jít spíše na obnovu venkova. Jak se stavíte k tomuto návrhu? LEPPER: Vláda a zvláště Polská lidová strana (PSL) si tím dělají kampaň před volbami do samospráv. Chtějí obalamutit rolníky, protože dobře vědí, že s tím Evropská unie nebude souhlasit. Unie již prohlásila, že žádný přesun finančních prostředků neschválí. Buď budou peníze z evropských fondů využity na původní účel, nebo nebudou vůbec.
EURO: Navrhujete tedy do unie nevstupovat a vyjednávat dále? LEPPER: Kdyby se jednání ubírala tím směrem, že bychom mohli využít produkční schopnost polského průmyslu i zemědělství a vytvářet pracovní místa, tak bychom souhlasili. Teď už ale na rozhovory zbývají pouze necelé tři měsíce. Polsko je pod velkým tlakem, stejně jako Česko nebo jiné země: Buď budete souhlasit s tím, co chce unie, nebo nevstoupíte.
EURO: Soudíte tedy, že by Polsko mělo spolupracovat s Českem a dalšími zeměmi střední a východní Evropy? LEPPER: Ano, rozhodně. Musíme se stavět proti podmínkám, za nichž nás chtějí přijmout. Musíme jako země střední a východní Evropy prokázat svou sílu, ukázat, že nejsme zaostalí. Oni z nás dělají země třetího světa, jakousi Afriku. Když byl v Polsku komisař pro zemědělství Franz Fischler, řekl jsem mu, že nepřijel do Afriky, ale do rozvinuté země a vyzval ho, aby neříkal hlouposti o naší zaostalosti. Možná, že on je zaostalý, neboť jí tu západní chemii, tak ať si ji klidně jí dál. Fischler se velmi pobouřil. Řekl jsem mu, že se na mě může nastokrát zlobit, ale já mu vždy povím pravdu do očí: že vůbec nemá ponětí o tom, co je Polsko. Řekl jsem mu, jaké máme ovoce, maso, mléko a jak oni za námi zaostávají, neboť u nich vše smrdí chemií.
EURO: O Fischlerovi se říká, že připravoval reformu zemědělské politiky právě s ohledem na Polsko. Evropská komise hodlá podporovat přímými dotacemi menší farmy, kterých je v Polsku hodně, zatímco pro podporu větších celků stanovuje limit. LEPPER: Fischler nás jednoduše chce obalamutit. Je v těchto záležitostech zkušený mazák. V Česku bezpochyby říká něco jiného než v Polsku. Určitě u vás nemluví o malých farmách, ale o tom, že ty velké dostanou dotace.
EURO: Ten limit v jeho návrhu je, takže nemůže tvrdit, že tam není. LEPPER: Dobře, ale jestliže se určují pravidla pro to, kolik je třeba ročně vyprodukovat mléka, jak je možné tvrdit, že unie podporuje ty malé, kteří mají třeba jednu, dvě, nebo tři krávy? Ti nikdy nedostanou žádné platby. To pochopitelně neplatí jenom o těch, co chovají krávy, ale i o dalších malých rolnících.
EURO: V Polsku je možné zaslechnout názor, že pro rolníky sice vstup do Evropské unie příliš výhodný nebude, pro celou zemi ale ano – zvláště pokud nepřemýšlíme pouze ve výhledu jednoho či dvou let, ale třeba celého desetiletí. LEPPER: Ano, v Polsku panuje takový názor, že my se nebudeme mít lépe, ale naše děti ano. A když ne děti, tak vnuci určitě. Tento názor hlásá Svaz demokratické levice (SLD) a lidovci. Projevuje se zde polské rčení, že naděje je matkou hloupých. SLD a PSL z nás dělají hlupáky. Jenom tvrdí, že bude lépe, ale nemají pro Polsko žádný program. Nechtějí sáhnout po penězích, které existují, ale mají pouze naději, že vstoupíme do unie a ta vyřídí naše záležitosti. Proč byl nyní takový boom zpráv o Španělsku, co všechno Španělsko vytěžilo z Evropské unie? No a jak je to doopravdy? Roste tam nezaměstnanost, podniky krachují, děti kvůli špatné reformě školství končí docházku už v šesté třídě stejně jako v Polsku.
EURO: Proč je nyní situace polských zemědělců tak složitá? LEPPER: Existují tři hlavní příčiny. Za prvé to je nadměrný dovoz zpracovaných zemědělských produktů ze zahraničí. Chtěli jsme získat přesné údaje od celních orgánů, ale ty nám sdělily, že to není možné. Víme však, že 70 procent zboží denní potřeby v Polsku je z dovozu. Nemůžeme konkurovat, protože oni neplatí cla ani jiné poplatky. Mohou prodávat za poloviční cenu.
EURO: Jste tedy pro ochranu trhu, zavádění cel… LEPPER: Rozhodně, chceme uzavření hranic pro potravinářské i průmyslové zboží, které jsme schopni produkovat sami. Druhou příčinou je vnitřní poptávka. V Polsku je dnes neuvěřitelná bída. Pět milionů lidí je bez práce. Vláda oficiálně uvádí počet 3,3 milionu nezaměstnaných, 85 procent z nich však nemá právo na podporu. Ti lidé nemají žádné peníze. Když dostanou dvacet, třicet zlotých měsíčně, co si za to mohou koupit? Není divu, že výrazně klesla vnitřní poptávka po mase, mléčných i moučných produktech. Třetí příčinou je východní trh. Západ nám vychytrale namluvil, že nemáme obchodovat s Ruskem, Ukrajinou, neboť jsou chudí a nemají peníze. No a ze Západu přejíždí denně tisíce kamionů přes Polsko a vozí tam veškeré zboží. Dávají jim to zadarmo? Oni nejsou filantropové.
EURO: Kdyby vás teď pověřili vedením rozhovorů s Evropskou unií, jaké první kroky byste udělal? LEPPER: Především bychom si měli znovu sednout ke stolu, jednat o ujednáních, jež už byla uzavřena, a prodloužit rozhovory minimálně o rok. Měli bychom druhé straně říci, jaká je tu skutečně situace. Také to, že jsme byli v roce 1990 na čtvrtém místě na světě v produkci vepřového, hovězího i skopového masa, vajec a drůbeže, na druhém místě v produkci cukru, pšenice, na prvním v produkci žita a brambor. Když jsem to říkal Fischlerovi, byl tím šokovaný. Polští vyjednavači, kteří přijíždějí do Bruselu, prý tvrdí něco úplně jiného: že komunismus Polsko zničil. Mně se po komunismu nestýská, ale tehdy byl větší pořádek než dnes. Je potřeba v Evropské unii říkat pravdu. Buď se dohodneme na plném partnerství, nebo spolupracujme na takových základech, že to bude výhodné pro Polsko i pro unii. Ale starejme se hlavně o vlastní trh, o vlastní produkci.
EURO: Vy nejenom kritizujete své protivníky, ale také organizujete protestní akce, jako je vysypávání dováženého obilí z vagónů, blokády silnic a podobně… LEPPER: Jestli tím chcete říci, že pouze kritizujeme, nebo jen pořádáme blokády a radikální akce, tak se mýlíte. Přicházíme s konkrétními návrhy, ukazujeme, jaké jsou v Polsku možné zdroje peněz, které by bylo možné využít k tvorbě pracovních míst. Dnes ovšem nemůžeme nic z toho uskutečnit. V Sejmu máme padesát poslanců, což je z jedné strany hodně, ale z druhé málo, protože máme daleko k rozhodovací většině. Tu má Svaz demokratické levice a lidovci. Naše návrhy jsou blokovány, nejsou přijímány. Poukazujeme na nebezpečí dovozu obilí do Polska, upozorňujeme vládní politiky, ale marně. Poté, co vyčerpáme všechny jiné prostředky, nezbývá nám než zorganizovat protestní akce.
EURO: Když se ovšem uchylujete k těmto radikálním krokům, můžete tím ztrácet body ve veřejném mínění. LEPPER: Ty, kterým se to nelíbí, stejně nepřesvědčíme. To jsou voliči liberálů nebo levice. Svaz demokratické levice ostatně není žádnou levicí, jsou to také liberálové. Takže jim nebudeme lézt do zelí. Jen ať se oni sami rozhlédnou kolem sebe a uvidí, jak doopravdy žijí jejich rodiny a známí.
EURO: Jste revolucionář? LEPPER: V jistém smyslu ano. Mám revoluční představy o politice, ekonomice a financích. Myslím, že potřebujeme revoluční změny. To se týká hlavně finanční politiky - nejen v Polsku, ale na celém světě. Vezměte si příklad Polska. Proč banky nechtějí poskytovat úvěry? Nepotřebují riziko, nakupují státní obligace. My jim nejdříve poskytneme peníze, neboť vládní finance jsou uloženy v západních bankách s nízkým úrokem. Banky za ty peníze nakupují naše státní obligace a my jim ještě za ně zaplatíme, neboť je pak odkoupíme a navíc zaplatíme úrok. Ukažte mi hloupější zemi.
EURO: Když útočíte na své politické protivníky, používáte dost ostrá slova. Je to pro vás výhodné? Kdybyste taková slova nepoužíval, asi byste dnes byl vicemaršálkem Sejmu. LEPPER: Vůbec nelituji toho, že nejsem vicemaršálkem. Pohybuji se mezi lidmi, voliče jsem neoklamal. Říkal jsem jim, že po předvolební kampani se nijak nezměníme. Ne jako SLD a PSL, které před volbami věděly všechno: kde jsou peníze, jaké je třeba udělat reformy. O finanční politice a zemědělství před volbami říkaly to samé co Sebeobrana, jakmile ale vstoupily do vlády, přišly s úplně jiným programem.
EURO: Ale Sebeobrana asi také musí hledat spojence mezi ostatními politickými stranami. LEPPER: My ale neříkáme, že ty ostatní strany nejsou dobré. Mluvíme pouze o vůdcích těch stran. Ti klamou. Vážíme si lidí z různých politických hnutí a stran, je v nich mnoho poctivých lidí. Dokonce se s nimi často shodujeme. Ale rozhodně nesouhlasíme s politikou, kterou nejen představují, ale také realizují jejich vedení.
