Naděje, mýty a realita

20. 11. 2002

Koktejl místo zázračného léku

Letos na nádorová onemocnění zemře na 555 tisíc Američanů. Mezi dosavadní oběti patří i Dan Case, starší bratr předsedy představenstva společnosti AOL Time Warner Steva Case. Dan, jenž působil jako investiční bankéř v Silicon Valley, zemřel v červnu ve věku 44 let následkem nádoru na mozku rok poté, co mu byl diagnostikován. „Když ho Danovi zjistili, velice mě překvapilo, že se po desetiletích výzkumu stále ještě neví, co mozkové nádory způsobuje, ani jak je léčit,“ vzpomíná Steve. Caseovi nechtěli jen pasivně čekat, až se nevyhnutelné stane skutečností a vloni založili neziskovou organizaci Accelerate Brain Cancer Cure. Organizace prosazuje výzkum „orientovaný na výsledky“. Dnes už Steve ví, že jediný subjekt, firma nebo vládní program šíření zhoubné nemoci nezastaví. Několik týdnů před smrtí svého bratra před senátním výborem řekl: „Lék najdeme jen tehdy, pokud budeme všichni spolupracovat.“

Caseovo rozčarování je pochopitelné. Za třicet let „války proti rakovině“, kterou v roce 1971 vyhlásil prezident Nixon, vydala americká vláda na výzkum přes padesát miliard dolarů a dalšími miliardami přispěl soukromý sektor. Přesto počet obětí roste a statistiky překonaly i pochmurná očekávání: Národní ústav pro nádorová onemocnění (NCI) v říjnu zjistil, že se výskyt pěti nejběžnějších typů rakoviny od roku 1977 nestabilizoval, jak se všeobecně předpokládalo, ale naopak vzrostl. Po přehodnocení údajů se přišlo na to, že se počet případů rakoviny plic, prsu, prostaty, tlustého střeva i kůže po celou tu dobu soustavně zvyšoval. V současné době nádorové onemocnění postihne každého třetího Američana a polovina z nich zemře do pěti let od stanovení diagnózy. Za deset let můžeme očekávat, že rakovina předběhne srdeční choroby a sesadí je z prvního místa na žebříčku nejčastějších příčin úmrtí.
Výmluvná čísla nelze jen tak ignorovat. Je proto zvláštní, že většina onkologů pohlíží do budoucna spíše s nadějí než vyloženě pesimisticky. V léčbě rakoviny se konečně chystají změny. Už neuslyšíte ukvapená prohlášení o léku proti rakovině. Upřímně řečeno, lékaři v tomto oboru už tento výraz ani nepoužívají. Onkologové budoucnost vidí spíše v realističtější - a dosažitelnější - strategii izolace choroby či zastavení jejího postupu. Jsou přesvědčeni, že za pět let bude možné využít nečekané záplavy nových, přesně cílených léků, kterými se rakovina udrží pod kontrolou. Pacienti budou moci žít déle a víceméně bez nepříjemných symptomů, podobně jako diabetici na insulinu. Nejsou to žádné vzdušné zámky. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léků (FDA) přijal k přezkoumání ve zrychleném řízení přes deset nových léků a všechny mají nahradit chemoterapii. „Výsledků, a tím myslím prodloužení života, se dočkáme už v příštích pěti letech,“ domnívá se Dr. Lee M. Ellis, onkolog v houstonském M.D. Anderson Cancer Center. Výhled do dalších let je ještě povzbudivější. „Naše současná práce na vývoji léků by měla do patnácti let přinést zásadní změny v léčbě mnoha typů rakoviny,“ dodává Dr. Robert C. Young, ředitel filadelfského Fox Chase Cancer Center. „Ve výzkumu rakoviny to znamená rychlost světla.“
Pacientům se může zdát, že tohle všechno už slyšeli. V osmdesátých letech se jako zázračné léky, které zničí původce rakovinného bujení bez vedlejších účinků, propagovaly interferon a interleukin-2. Jejich účinek byl však mizivý, ne-li pražádný. Přípravky z posledních let jsou mnohem slibnější, ale musejí se potýkat s hanebnou tendencí rakoviny, která si umí vyvinout rezistenci vůči prakticky jakémukoli léku.
Přesto jsou onkologové přesvědčeni, že se tentokrát zklamání vyhnou. Několik posledních let přineslo řadu nových objevů v chápání mechanismu, kterým se zdravé buňky mění v nelítostné zabijáky. Už nyní mají vědci k dispozici informace, které jim pomohou spády rakovinných buněk zmařit. Na 170 farmaceutických a biotechnologických společností provádí klinické testy na více něž čtyři sta nových léků proti nádorovým onemocněním, což je mnohem víc než u jakékoli jiné kategorii nemocí. Zatímco léky procházejí testovacím procesem, příběhy pacientů naznačují, že rakovina by se jednou mohla stát nemocí, na niž se neumírá a dá se s ní žít.

Ann Marii Reynoldsovou, pětačtyřicetiletou zdravotní sestru žijící poblíž Albany ve státě New York, v srpnu roku 1999 trápil neustávající kašel. Vzhledem k tomu, že nikdy nekouřila, nedělala si z toho velkou hlavu. Po několika týdnech však přece jen zašla k doktorovi a horší zprávu snad ani dostat nemohla: rakovina plic v pokročilém stadiu. Tato nemoc je zodpovědná za větší počet úmrtí než jakýkoli jiný typ rakoviny. Ale nekuřáci se její obětí stávají v méně než deseti procentech případů. V následujících dvanácti měsících Reynoldsová vyzkoušela čtyři různé toxické chemoterapeutické léky. Žádný z nich nezabral a v listopadu roku 2000 se jí objevily nádory i na játrech. Plíce měla tak blokované, že se jí prakticky neustále nedostávalo kyslíku.
Ann Reynoldsová přesto měla štěstí v neštěstí. A možná je i poslem dobrých zpráv. V lednu roku 2001 nastoupila na klinické testování cílené terapie Iressa vyvinuté společností AstraZeneca, která má za cíl zastavit šíření nádorových buněk a zdravé buňky uchránit. „Moc naděje nezbývalo. Dobře jsem věděla, jak na tom jsem,“ říká Reynoldsová. Přesto se vypravila s kyslíkovou bombou u pasu na cestu do Memorial Sloan-Kettering Cancer Center na Manhattanu. Ani ne týden poté, co zahájila každodenní léčbu, už mohla dýchat sama. Za několik měsíců se nádor scvrknul a do původní velikosti dosud nedorostl. Jediným vedlejším účinkem byla rozsáhlá vyrážka podobná akné, která však po dvou měsících zmizela. „Je to skvělé,“ pochvaluje si léčbu Reynoldsová. „Poprvé od chvíle, kdy mě diagnostikovali, cítím naději. Uvažuji, že se zase vrátím zpátky do práce.“
Podobné příběhy poukazují jak na komplikace spojené s výzkumem rakoviny, tak i na jeho triumfy. Poradní orgán FDA doporučil 24. září Iressu ke schválení na základě klinické zkoušky, která ukázala, že lék u deseti procent pacientů s rakovinou plic v pokročilém stadiu dokázal nádor zmenšit. To se u takovýchto pacientů považuje za významný výsledek, ačkoli neexistuje žádný důkaz toho, že by lék prodlužoval život.
Může se však stát, že FDA nakonec stejně při svém rozhodování v lednu Iressu pod vlivem nepříznivých zpráv zamítne. V Japonsku, kde byla Iressa schválena letos v létě, totiž došlo k 39 úmrtím na zápal plic, jež jsou spokojována právě s tímto lékem. V srpnu zase jiná studie ukázala, že u nově diagnostikovaných pacientů s rakovinou plic, kteří dostávali Iressu v kombinaci s chemoterapií, lék vůbec nezabral. „To je pravý opak toho, co všichni očekávali, totiž, že včasné podávání Iressy přinese ještě lepší výsledky,“ komentuje situaci Eric Dupont, generální ředitel kanadské biotechnologické společnosti AEterna Laboratories.
Neuspokojivé výsledky byly ranou pro celé odvětví vývoje léků na léčbu rakoviny. A rozhodně ne ranou první. Loni v květnu společnost Protein Design Labs oznámila, že na její lék Zamyl zareagovalo 36 procent pacientů s leukémií. Tito pacienti však přesto nežili déle než ti, co prošli standardní chemoterapií. Rovněž zářijové zkoušky Avastinu od firmy Genentech neprokázaly prodloužení doby přežití. Kontroverzní lék od ImClone Systems nazvaný Erbitux prý pomáhá některým pacientům s rakovinou tlustého střeva, avšak výsledná data testů byla zpochybněna.
V čem je problém? „Když cílená terapie zabere, může hodně pomoci,“ říká Dr. Mark G. Kris, který řídí testování Iressy ve středisku Sloan-Kettering. „Potíž je v tom, že nezabere u každého.“ Tak vypadá začarovaný kruh, v němž se musí pohybovat firmy, které se snaží přijít s novými zbraněmi proti rakovině. Ačkoli jedna zkouška za druhou ukazují, že cílená terapie dokáže být velice účinná pro malé skupinky postižených, není snadné tyto skupinky identifikovat. Pokud se nepodaří vybrat pro klinické testování správné pacienty, může být úspěšnost příliš nízká na to, aby si lék vysloužil od FDA souhlasné přikývnutí.
Léky, které dokážou oslovit pouze demograficky malou část pacientů, mohou být problematické i z obchodního hlediska. Farmaceutický průmysl však nad touto obavou mává rukou. Prakticky všechny léky na rakovinu, které se nyní testují na lidech, jsou z okruhu cílené terapie. Firmy uvažují tak, že pacienti, kterým se zdravotní stav po jejich léku zlepší, ho pak pravděpodobně budou brát do konce života. To znamená slušný příjem: v Japonsku například stojí roční léčba lékem Iressa tři tisíce dolarů. Vzhledem k tomu, jaké alternativy se nabízejí nebo spíše nenabízejí, nelze očekávat, že by se pacienti vysokým cenám vzpírali. Podle odhadů Americká agentura National Institutes of Health odhaduje, že v USA dosahují přímé náklady na léčbu nádorových onemocnění šedesáti miliard dolarů za rok. V této sumě je sice i 8,8 miliardy dolarů za léky, ale nikoliv dalších 120 miliard ztrát způsobených snížením produktivity v souvislosti s nemocí a předčasným úmrtím.
Velké farmaceutické i biotechnologické firmy sázejí na cílenou terapii. Novartis pracuje na deseti lécích proti rakovině a dle slov ředitele pro vývoj Jorga Reinhardta se „od roku 2005 budou téměř všechny nové léky patřit do skupiny těch onkologických“. Ještě více se v oblasti angažují biotechnologické společnosti, protože cílené terapie vycházejí spíše z biologických než chemických objevů. „Očekáváme, že v biotechnologiích se bude oblast nádorových onemocnění vzhledem k míře inovací rozvíjet nejrychleji,“ odhaduje Dr. Mark Monane, analytik společnosti Needham & Co. Zmiňované inovace jsou výsledkem dvou desetiletí usilovné práce na dešifrování molekulární podstaty rakoviny. Vědcům se podařilo identifikovat asi desítku genů a stovky takzvaných drah, neboli signálů, které geny vydávají a jejichž vlivem se normální zdravá buňka mění v buňku maligní. Avšak přeměnit tyto objevy na konkrétní přípravky je zatím velice pracné. „Vývoj léku trvá celou věčnost,“ lamentuje Arthur D. Levinson, generální ředitel společnosti Genentech. V průměru patnáct let trvá, než se přípravek dostane z laboratoře na trh. První geny spojované s rakovinným bujením byly přitom objeveny teprve před dvaceti lety. Přesto již byly vyvinuty stovky různých metod na blokování rakovinných signálů. „Dobrá zpráva je, že těchto drah je u většiny nádorů pravděpodobně omezené množství,“ říká Dr. Bert Vogelstein, profesor onkologie v Johns Hopkins University Medical Center. „Ale protože se všechno dá dělat na několik různých způsobů, existuje i mnoho metod, jak deaktivovat dráhu.“
Zvolit správné místo zásahu je bohužel jen jedním z mnoha problémů. Rakovinné buňky se časem dokážou přizpůsobit i té nejrafinovanější terapii. Odborníci to opomenuli v dubnu roku 2001, kdy FDA schválil první cílenou terapii, přípravek Gleevec. Tento lék od Novartisu blokuje činnost jednoho defektního genu, který je příčinou poměrně vzácné rakoviny krve - chronické myeloidní leukémie (CML). Lék byl propagován jako málem zázračný, protože zlepšil stav osmdesáti procent pacientů. Následovala však studená sprcha: buňky zasažené CML u některých pacientů rychle zmutovaly a staly se vůči Gleevecu rezistentní.
Ovšem podobně jako specialisté na infekční choroby, kteří neúnavně pátrají po nových protilátkách proti mikrobům odolným na současné léky, i onkologové doufají, že jejich arzenál cílených terapií nakonec přemůže i rezistentní nádorové buňky. Podle ideálního scénáře budou lékaři v budoucnu schopni analyzovat pacientův nádor, určit, jaké buněčné mechanismy pohánějí jeho růst, a nakonec zvolit odpovídající lék, který ho zastaví. Jakmile jeden lék přestane účinkovat, pacient přejde na jiný. Není to sice léčba v pravém slova smyslu, ale když jde o rakovinu, je to asi jedna z nejlepších perspektiv. Pokud se podaří nabídku léků pravidelně doplňovat a obnovovat, budou pacienti schopni držet nemoc na uzdě prakticky bez omezení. Předtím ovšem musí farmaceutický výzkum přijít na způsob, jak přimět cílenou terapii, aby zabrala u více než stávajících deseti až patnácti procent případů. Nejnižší účinnost se projevuje u pacientů s ohraničenými nádory, jež začínají v plicích, tlustém střevu, prsu či prostatě. Ty tvoří padesát procent všech případů. Jde o typy rakoviny, jež jsou narozdíl od chronické myeloidní leukémie způsobeny nikoli jedním, ale hned několika defekty. „Gleevec představoval významný krok vpřed a ukázal, jak lze jednu zvolenou genetickou změnu využít při výrobě odpovídajícího léku. Léčba ohraničených nádorů se bude zásadně lišit,“ vysvětluje Homer L. Pearce, místopředseda onkologického výzkumu firmy Eli Lilly & Co. Ve zmíněných případech bude téměř určitě třeba nasadit koktejl z několika léků. Cílené terapie budou nejprve kombinovány s chemoterapií a následně navzájem mezi sebou. Dr. Dennis Slamon, jeden z hlavních vědeckých pracovníků na University of California v Los Angeles, již testuje Herceptin, průlomový lék proti rakovině prsu od firmy Genentech schválený v roce 1998, v kombinaci s léky Avastin a Tarceva, dvěma experimentálními cílenými terapiemi od stejné firmy. Obdobné koktejly však budou muset překonat některé specifické překážky. Tradiční konkurenti jen tak snadno nesvolí k tomu, aby své experimentální terapie testovali společně. A i kdyby nakrásně shody dosáhli, FDA jen zřídkakdy schválí kombinované testy experimentálních léků. Raději chce vidět, že nový lék je účinný sám o sobě. „FDA bude muset zaujmout realističtější postoj,“ prohlašuje Dr. Eric P. Winer, vedoucí oddělení pro rakovinu prsu na bostonském Dana-Farber Cancer Institute. „Většina léků není vyvíjena s cílem, aby dokonale fungovaly samy o sobě. Proto by neměly být ani takto hodnoceny.“ S rostoucími zkušenostmi lékařů s cílenými terapiemi roste i jejich přesvědčení, že žádný lék nemá šanci uspět izolovaně. V těle totiž existuje příliš mnoho drah, kterými se nádor může šířit. A aby to nebylo tak jednoduché, rakovinné buňky se množí stejným způsobem, jakým se běžně dělí i buňky zdravé. Teprve když se buňky začnou dělit nekontrolovaně, stane se z nevinného procesu zabiják. Zmíněný zabiják se rodí z běžné a neustávající obnovy tělesných buněk (viz tabulka). Při dělení a odumírání buněk (rovnovážném procesu, který se nesčetněkrát opakuje) dochází k nepatrným chybičkám, které se následně kopírují do dvou skupin genů, jež proces řídí. Jiná skupina opravných genů má chyby odstraňovat, ale časem se může stát, že se zkrátka zahltí. Čím déle člověk žije, tím více defektů se nahromadí, až nakonec jeden gen selže. Rovnovážný proces se naruší a buňky se začnou nekontrolovatelně množit. Cílené terapie mají rovnováhu obnovit. Nejprve se zjistí defektní dráhy a pak se naordinuje patřičná protilátka, nebo jejich kombinace. „Dovedu si představit situaci, kdy k selhání dojde na pěti drahách,“ říká Dr. George D. Demetri, vedoucí lékař v institutu Dana-Farber. „Podaří-li se vám zablokovat všech pět drah, dosáhnete zásadního zastavení růstu. Ale musíte se trefit ve všech pěti případech.“ I podle něj jde o mimořádně náročný úkol, ale není to nemožné. K zastavení růstu nádoru se zpravidla používá jeden ze čtyř postupů:

VYHLADOVĚNÍ NÁDORU. Melanie McDanielsová z Londonderry ve státě New Hampshire je typické dvaadvacetiměsíční děcko - až na to, že má nádor na mozku. Poprvé se u ní záchvaty objevily v červnu 2001, když jí bylo pět měsíců. Rakovina u dětí již není absolutním rozsudkem smrti jako dřív. Dnes se daří vyléčit kolem padesáti procent případů, ale po nehodách je to druhý největší zabiják dětí mladších patnácti let. Poté, co ani druhá operace růst nádoru nezastavila, byla Melaniina prognóza neradostná. „Už jsme si mysleli, že nemáme naději. Co jiného by mohlo nádor zastavit?“ vzpomíná její otec Paul, jenž se vzdal kariéry, aby mohl o dceru pečovat. Loni v listopadu zavolala v posledním zoufalém pokusu Melaniina matka Amy do bostonské Dětské nemocnice. Dr. Mark W. Kieran, vedoucí dětské neuroonkologie v nedalekém institutu Dana-Farber, zařadil Melanii do programu klinických testů čtyř silných přípravků, jejichž posláním bylo přerušit zásobování nádoru krví, což by v podstatě vedlo k jeho vyhladovění. Jedním ze čtyř přípravků byl talidomid, který v šedesátých letech vedl k hrozivým defektům u novorozenců, jejichž matky jej užívaly během těhotenství. Později se ovšem znovu objevil jako lék proti rakovině, neboť je schopen zastavit růst cév. Každých 21 dní vyžaduje léčba týdenní nemocniční pobyt, během kterého Melanie dostává infuzi. „Řekli jsme si, že když nic jiného, tak ji to aspoň zachrání do doby, než najdou něco nového, co zabere,“ podotýká Paul. Ale děvčátko všechny překvapilo. Růst nádoru se zastavil a ona sama dnes pobíhá po bytě jako každé jiné batole.
Léky, jež brání vývoji krevních cév, se nazývají antiangiogenní. Obecně je jako skupinu provází spíše selhání než úspěchy. I tak však přetrvává názor, že přerušení dodávek krve do nádoru může jeho růst zastavit. Klinicky se testuje více než čtyřicet obdobných přípravků, jež se budou spíše doplňovat než si navzájem konkurovat. Dr. Judah Folkman z bostonské Dětské nemocnice, jenž stál u zrodu angiogenní terapie, tvrdí, že dospívající nádory používají k podpoře růstu cév různé cesty. „Použitím kombinace těchto přípravků můžeme tuto snahu zcela zmařit,“ vysvětluje. Nejdál je na tomto poli Avastin od společnosti Genentech. I ten ale může narazit, neboť blokuje jen jednu ze zmíněných drah, a sice bílkovinu VEG-F. Jiný lék této třídy, Neovastat od firmy AEterna, útočí na nejméně čtyři angiogenní dráhy. Během prvních klinických testů prodloužil Neovastat dobu přežití pacientů s nádorem na ledvinách na dvojnásobek, a v současnosti je ve třetí fázi testů proti ledvinovým a plicním nádorům a mnohočetným myelomům. AEterna předpokládá, že koncem příštího roku požádá FDA o jeho schválení.

ZASTAVENÍ RŮSTU. Nejrozsáhlejší kategorie vyvíjených cílených terapií blokuje bílkoviny, jež podporují růst buněk. Tyto takzvané růstové faktory potřebují všechny buňky, ale rakovinné buňky si z nich berou více, než by jim náleželo. Nejrozšířenější epidermální růstový faktor (EGF) se vyskytuje ve značném množství ve více než polovině ohraničených nádorů. Klinickými testy prochází minimálně čtrnáct léků působících proti EGF, mezi nimi Iressa a přípravek Erbitux firmy ImClone, ale žádný zatím zcela nepřesvědčil o svých kvalitách. Odborníci to přičítají částečně tomu, že je velmi obtížné rozhodnout, u kterých pacientů takový lék zabere nejlépe. Opět se nabízí řešení v podobě koktejlu podobných blokátorů růstu. Prověřuje se i řada jiných postupů. Růstovému faktoru EGF je blízký i IGF-1, podobný inzulinu. Ten podle všeho ovlivňuje růst a tvorbu cév. Nicméně vývoj přípravku na bázi IGF je teprve v plenkách, i když firma ImmunoGen z massachusettské Cambridge hodlá začít s testy na lidech do dvou let.

ZRYCHLENÉ ODUMÍRÁNÍ. Buňky všech živých organizmů jsou naprogramovány tak, aby jednou odumřely a uvolnily místo novým. Tomuto procesu se říká apoptóza. Při rakovině se apoptóza zpožďuje, a nádorové buňky tak přežívají svou záruční lhůtu. Několik biotechnologických firem testuje léky, jež by aktivovaly gen, který je za tento proces odpovědný, ale stojí před nimi zásadní překážka: aktivovat gen je obtížnější než jej vypnout. Společnost Millennium Pharmaceuticals na to jde jinak a apoptóze a souvisejícím genům se vyhýbá. Její přípravek Velcade, v současnosti ve třetí fázi testování, blokuje enzymy, jež chrání buňky před odumíráním. Velcade vzbudil mezi onkology velké pozdvižení, neboť je to jedna z mála cílených terapií, u které se zatím neprojevily žádné nevýhody. Při testování účinnosti proti mnohočetným myelomům rakoviny krve stabilizovala či omezila onemocnění u 77 procent ze 78 testovaných pacientů. Nový lék však ještě musí ukázat, co dovede s ohraničenými nádory, které jsou mnohem rozšířenější než rakovina krve. V jejich případě je nejčastějším cílem, co se apoptózy týče, gen p53, jehož úkolem je odstraňovat defektní buňky. Tento gen je ve více než polovině ohraničených nádorů deaktivován. Proto minimálně čtyři biotechnologické firmy hledají přípravek, jenž by jej znovu probudil. Například Advexin od společnosti Introgen Therapeutics dodává fungující gen p53 do pacientova těla prostřednictvím deaktivovaného viru. Advexin je ve třetí fázi testů proti rakovině hlavy a krku a v počáteční fázi testování proti rakovině plic.

CELOŽIVOTNÍ OCHRANA. Pacienti trpící rakovinou až příliš dobře vědí, že úplně v pořádku nebudou nikdy. Rakovinotvorné buňky se mohou objevit i léta po „úspěšné“ léčbě. Recidiva pak obvykle zabíjí. U sedmapadesátiletého Johna L. Willeyho diagnostikovali lékaři rakovinu prostaty, když mu bylo čtyřicet let. Tehdy mu vyoperovali celou prostatu i okolní tkáň. Po dvanácti letech se však rakovina vrátila. Otec dvou synů, kteří jsou dnes ve věku deset a šestnáct let, se rozhodl, že zkusí získat čas pomocí vakcíny, jež by vycvičila jeho vlastní imunitní systém, aby rakovinné buňky sám odstraňoval. Přihlásil se do programu klinických testů přípravku GVAX firmy Cell Genesys na Johns Hopkins University. Po dobu osmi týdnů dostával dvě injekce týdně. Rakovina se zatím přestala šířit. „Vím, že mám nevyléčitelnou nemoc,“ říká však Willey. Proto se nyní snaží ze všech sil, aby ho zařadili do dalších klinických testů s novou, silnější verzí vakcíny. Imunoterapie je v očích mnoha onkologů velkou nadějí, bohužel velmi prchavou. Je velmi těžké přinutit tělo, aby se bránilo proti nepříteli, kterého si samo vypěstovalo. Celá řada nových biotechnologických firem usilovně hledá způsob, jak toho dosáhnout. Výsledkem je zhruba sedmdesát vakcín ve vývoji. Malé newyorské firmičce Antigenics se již podařilo zabodovat. V říjnu vzbudila značný rozruch její vakcína proti rakovině kůže HSPPC-96 poté, co data z první fáze testování prokázala, že se jí u dvou z 28 pacientů v pokročilém stádiu onemocnění podařilo odstranit nádor a u tří nemoc stabilizovala. Obdobné léky však stojí před většími komplikacemi než jiné léčebné postupy. Vzhledem k tomu, že rakovinné buňky jsou velmi podobné zdravým, existuje riziko, že se imunitní systém vrhne na oba typy. Na optimismu nepřidá ani to, že mnoho kandidátů nakonec v klinických testech propadlo. Letos se ovšem do závěrečných fází testování probojovalo 29 protirakovinných vakcín. „Domnívám se, že hned několik z nich má dobrou vyhlídku na úspěch,“ poznamenává Monane. Všechny zmíněné terapie mohou nakonec prohrát na celé čáře. Ale vědci upozorňují, že počáteční zklamání by neměla být chápána jako diskreditace celého oboru. „Problém může spočívat například v konstrukci klinické zkoušky, nebo může léku chybět jen malé doladění,“ uvádí Dr. Geoffrey Duyk, vedoucí výzkumu firmy Exelixis, jež má několik přípravků v předklinické fázi vývoje. „Myslím, že největší hrozbu pro celý obor onkologického výzkumu představují lidé, kteří se vzdávají hned při prvním neúspěchu.“ Stačí naslouchat pacientům, a poznáte, že na tom něco je.

Šedesátileté Perry Colmorové, bývalé redaktorce ze státu Massachusetts, diagnostikovali lékaři v roce 1987 rakovinu prsu. Jeden prs jí odoperovali hned, o druhý přišla o osm let později, když se jí rakovina vrátila. Tehdy se jí nemoc již dostala do lymfatických uzlin. „Pochopila jsem, že umírám a chtěla jsem to vzdát,“ vzpomíná, „ale jedna báječná sociální pracovnice mě přesvědčila, abych bojovala dál.“ Perry Colmorová prošla masivní chemoterapií na bostonském středisku Beth Israel Deaconess Medical Center, podstoupila 35 dávek ozařování a šest let užívala tamoxifen, lék na bázi hormonů. Začala s meditacemi, přestala pít, změnila své stravovací návyky a z bostonského předměstí se přestěhovala do klidnějšího prostředí rekreační oblasti Martha’s Vineyard. Před šesti měsíci začala s klinickým testováním slibného léku proti rakovině prsu s názvem Femara od firmy Novartis. Celá léčba u ní vyvolala řadu vedlejších účinků, mimo jiné zánět pohrudnice, astma, artritidu a přibývání na váze. „Astma je i tak mnohem lepší než smrt,“ podotýká suše. Zároveň dodává: „To, že nemáme ani lék, a dokonce ani ponětí, proč člověk rakovinu dostane, je dost zneklidňující. Nicméně mám pocit, že zázraky se dějí a není jich málo.“

Vědci se zaměřují na čtyři hlavní metody, jak nekontrolovatelné buňky ovládnout: ULEHČIT BUŇKÁM UMÍRÁNÍ
Léky reaktivují geny, jež potlačující nádorové bujení, nebo blokují enzymy chránící rakovinné buňky před odumíráním.
Příklad:
 Velcade (Millennium)
 Advexin (Introgen)

NÁDOR BEZ VÝŽIVY Rakovinné buňky potřebují k životu krev. Antiangiogenní léky nedovolí cévám dorůst až k nádoru. Příklad:
 Avastin (Genentech)
 Neovastat (AEterna)
 Thalidomide (Celgene)

MOBILIZACE IMUNITNÍHO SYSTÉMU
Vakcíny a další imunoterapie učí imunitní systém bojovat proti rakovinným buňkám.
Příklad:
 GVAX (Call Genesys)
 Provenge (Dendreon)
 Oncophage (Antigenics)

ZABLOKOVAT RŮSTOVÉ FAKTORY
Léky zablokují bílkoviny produkované onkogeny, které podporují divoké bujení buněk.
Příklad:
 Iressa (AstraZeneca)
 Erbitux (ImClone)
 Tarceva (Genentech/OSI)