Svět zažije novou éru industrializace, tvrdí ve své studii společnost Deloitte
Předvídat další vývoj současné finanční krize není nic snadného. Neustálé změny ekonomických ukazatelů a protichůdná opatření politiků a bankéřů, kteří ve snaze vykormidlovat z bouře mění kurz téměř ze dne na den, podstatně omezují životnost většiny prognóz. Jedním z těch, kteří nabízejí vlastní pohled na možný budoucí vývoj, je poradenská společnost Deloitte. Ve studii nazvané Global Economic Outlook – 4th Quarter 2008 se zaměřuje i na předpokládané dění v mimoevropských státech, jako jsou Japonsko či Brazílie. Zároveň popisuje příčiny celosvětového růstu cen ropy a naznačuje možné důsledky.
Japonsko: dobré vyhlídky
Japonsko bylo jednou ze zemí, které ve druhém čtvrtletí letošního roku zaznamenaly pokles hrubého domácího produktu. Jak ale autoři studie uvádějí, otázka je, zda šlo o jednorázovou záležitost, či předzvěst hluboké a dlouhé recese. Argumenty existují pro obě varianty.
Pro možnou recesi hovoří především neochota japonských spotřebitelů příliš utrácet. Podobně jsou na tom i japonské společnosti. Růst cen komodit přispěl ke zvýšení velkoobchodních cen. Firmy už ale nejsou v současné situaci ochotné zvýšit i maloobchodní ceny. Jejich zisková marže proto klesá, což se dále promítá do jejich ochoty investovat. Existují ale i dobré zprávy – zákazníci, společnosti i banky se poučili z finanční krize, kterou země prodělala v devadesátých letech a která přinesla vysokou úroveň zadlužení, snížení ceny aktiv a ztížené úvěrové podmínky.
Na rozdíl od USA nebo Velké Británie je dnes míra zadlužení japonských spotřebitelů vzhledem k jejich příjmům nižší než na počátku tohoto desetiletí. Snížilo se také zadlužení místních firem. To otevírá prostor pro zvýšení spotřebitelských výdajů a investic.
Japonské banky, které se dříve potýkaly s velkými potížemi, se zbavily špatných aktiv a mohou nyní lépe poskytovat úvěry. Podle studie je příliš neohrozily ani „podřadné“ hypotéky z USA. Ztráty japonských bank z finanční krize se odhadují na „pouhých“ sedmnáct miliard dolarů. Naopak to jsou některé japonské banky, jež nyní poskytují kapitál postiženým americkým institucím. To by jim – jakmile krize pomine – mohlo přinést velké zisky.
Studie odhaduje, že pokles japonské ekonomiky bude pouze dočasný a mírný, oživení naopak poměrně silné. Ve srovnání s USA bude celkový růst japonské ekonomiky pomalý, ovšem v přepočtu na hlavu stále poměrně silný.
Zpomalená brazilská samba
Největší stát Jižní Ameriky se donedávna těšil relativně silnému ekonomickému růstu a jednociferné inflaci.
Země profitovala – vedle Ruska, Indie a Číny – z velkého zájmu globálních investorů, zvyšujících se cen komodit určených na export a rozumné měnové a fiskální politiky. Během poslední doby ale citelně narostly mzdy. Intenzivní ekonomická aktivita navíc vedla ke krizím v zásobování. Oba tyto jevy přispěly ke zvýšení inflace. Globální ceny komodit začaly klesat, což se odrazilo jednak v nižších příjmech z vývozu, ale také v oslabení brazilské měny.
Na cestě k nápravě stojí Brazílii několik překážek. Jednou z nich je závislost na vývozu komodit. Druhou je přílišná velikost brazilského veřejného sektoru, který odebírá zdroje sektoru soukromému. Třetím negativním faktorem jsou příliš časté vládní intervence na trhu. Rozhodnutí brazilské vlády znárodnit nedávno objevená rozsáhlá naleziště ropy v přilehlém Atlantském oceánu navíc podle autorů studie zřejmě vyústí v nedostatečné investice.
Výrazný nárůst příjmů z vývozu ropy může Brazílii paradoxně v budoucnu způsobit potíže. Vyšší příjmy z ropy totiž vedou k posilování měny, což poškozuje konkurenceschopnost jiných vývozních artiklů. To může zemi až příliš nebezpečně vystavit proměnám světového trhu s ropou.
Za plus lze podle studie považovat to, že se Brazílii v posledním desetiletí podařilo zúžit příjmové „nůžky“ mezi bohatými a chudými. To částečně vysvětluje popularitu současné vlády. Navíc by tento fakt mohl vést k veřejné podpoře tržní ekonomiky a k prosazení některých reformních zákonů.
Krátkodobě brazilská ekonomika pravděpodobně zpomalí. Jakmile globální ekonomická krize pomine, mohla by se Brazílie vrátit k mírnému hospodářskému růstu. Výraznější vzestup ekonomiky ale zemi čeká pouze v případě provedení řady ekonomických reforem. Ty se v tuto chvíli nezdají autorům studie pravděpodobné.
Všeovlivňující ropa
Studie se věnuje i předpovědi vývoje cen ropy. Konstatuje, že velká poptávka po ropě během uplynulých deseti let spolu s nově vznikajícími trhy téměř naplnily kapacity světových trhů. Zatímco v roce 1985 tvořily denní rezervy ropného kartelu OPEC deset milionů barelů, nyní jsou to pouze dva miliony. Pro další dvě desetiletí existuje řada scénářů, od poklesu ceny ropy až po její neustálý nárůst související s dosažením maximální možné úrovně produkce.
Zvyšování cen ropy má za následek příliv investic do rozvoje nových, energeticky šetrných technologií a alternativních paliv. Ty mohou dlouhodobě pomoci dosažení nové rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Než ale trh této rovnováhy dosáhne, bude podle autorů studie boj o ropu pokračovat.
Bezprostředně se vyšší ceny ropy projevují ve snížení spotřebitelských výdajů a firemních investic. V druhé fázi jsou opět zasaženi zákazníci zvýšením úrokových sazeb. Jimi se centrální banky snaží upevnit svou věrohodnost v boji proti inflaci. Z dlouhodobého hlediska pak vysoké ceny omezují růstový potenciál zemí, které ropu dovážejí, a vedou k přerozdělení světového bohatství. Tři biliony dolarů, kterými nyní disponují suverénní fondy ropou obdařených států, jsou údajně jen špičkou ledovce.
Škodící subvence
Pokud jde o důvody stoupajících cen ropy, studie zmiňuje nárůst světové populace. Zatímco před dvěma lety žilo na planetě zhruba šest a půl miliardy obyvatel, v roce 2030 už by mělo jít skoro o devět miliard. Zvýšené energetické nároky s sebou přinese i pokračující urbanizace. Poptávku po ropě zvyšují také subvence některých států, jako jsou Indonésie nebo Čína. Podle Mezinárodního měnového fondu dotovalo ceny ropy v letošním roce šestačtyřicet států. Podpora tvořila v některých případech téměř patnáct procent HDP.
Tyto subvence ale podle studie škodí. Jednak představují enormní zátěž pro veřejné finance, jednak narušují mechanismy volného trhu a odrazují od racionálních opatření, která by vedla k účelnému využívání ropy. Přestože rozvojové země spotřebovávají podle ukazatelů čím dál více ropy, na špici spotřebitelů se stále drží vyspělé země. Zatímco ale západní státy směřují k racionálnějšímu využívání paliv a energií, rozvíjející se země mají stále před sebou vývojovou křivku.
Svět proto zažije novou éru industrializace – namísto milionů se jí ale nyní zúčastní miliardy lidí. Před dvěma lety se v Číně poprvé prodalo více aut než v Japonsku. V roce 2015 by se v nejlidnatější zemi světa mělo poprvé prodat více aut než v USA. V Indii dosud čeká 420 milionů lidí na přístup k elektřině. Jak uvádí studie Deloitte, odhady produkce ropy v budoucnu se liší. Podle některých názorů již celosvětová těžba ropy dosáhla vrcholu, případně se k němu právě blíží. Jiní ale tvrdí, že stále nedosáhla maxima vzhledem k vývoji nových technologií a možnosti těžit ropu z míst, která se původně považovala za neekonomická.
Podle předpovědi US Energy Information Administration lze v příštím desetiletí očekávat mírný pokles cen ropy. V roce 2030 už by se ale cena za barel mohla pohybovat okolo sto deseti dolarů, v případě rizikového scénáře i kolem sto devadesáti dolarů. Období levné ropy, jak ji znal svět v osmdesátých a devadesátých letech, je definitivně u konce.
TABULKA
Předpověď růstu HDP
země;2008;2009
USA;1,7;1,5
Velká Británie;1,2;0,7
Eurozóna;1,35;1
Japonsko;1;1,1
Brazílie;4,8;3,5
Čína;10;9,35
Indie;7,5;7,4
Rusko;7,5;6,95
Pramen: Bloomberg (k 30. září 2008), Citigroup
