Výstava Industria v Galerii Rudolfinum byla každopádně mimořádným počinem. A také sporným. Velkoformátové barevné fotografie dosluhujících továrních provozů a jejich „obyvatel“ od Václava Jiráska stojí za zapamatování. Nad výtvarnou i technickou precizností jeho snímků, stejně jako nad velkorysostí a nasazením, se kterými se tématu zhostil, nezbývá než žasnout. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že něco je špatně.
To něco daleko přesahuje téma výstavy a dotýká se mezí moderní estetiky. Jirásek říká, že chtěl zachytit poslední dny jedné kulturní epochy, mizející svět těžkého průmyslu, z jehož dědictví žijeme, na nějž se však zároveň rychle snažíme zapomenout. Zchátralé tovární haly mu asociují Pompeje a lidé, kteří v nich ještě pracují, jsou podle něj „padlými anděly“, kteří jsou v naší nablýskané době, plné těch krásných a úspěšných, vytlačováni na okraj.
Svým způsobem jim však prokázal medvědí službu. Jeho snímky jsou tak krásné, že nakonec nepůsobí jako kritika třpytivého světa, ale jen jako jeho romantické zpestření. Rozpadající se továrny nesou půvab i monumentalitu středověkých zřícenin a je těžké nahlédnout za tento jejich svůdně krásný zevnějšek. Zvlášť když jsou fotografovány s formální vytříbeností reklamních fotografií v módních časopisech.
I když byl vystavený soubor jen torzem z mnohem většího cyklu, přivítal bych ještě přísnější výběr. Výstava se dělí na tři okruhy – tovární haly, portréty dělníků, pracovní zátiší. Soustředit se jen na jedno z těchto témat by bývalo bylo šťastnější.
Nosný se mi zdá zejména posledně jmenovaný okruh – pohledy na různá tovární zákoutí a snímky originálních stoliček a sedátek, které si dělníci sami vyrábějí. Zatímco fotografie prostorných továrních hal působí až kýčovitě, v těchto občas takřka etnograficky popisných snímcích Jirásek naopak prokazuje schopnost tovární svět skutečně „objevovat“. Autor však podle mě sám sebe chytil do pasti soustředění na dokonalost formy. Industriální estetika v této poloze je dnes již bezpečně inkorporovanou součástí masové kultury a snažit se skrze ni sdělit něco víc než jen to, že továrny jsou ve své obludnosti až krásné, skoro nelze.
