Zelení mají na první pohled slunce v duši, ale stranou zmítají spory, za něž by se nemusela stydět žádná z tradičních partají
Podobně jako pachatelé vrátili se i zelení na místo činu, kde to vše před pětadvaceti lety začalo. V Brně v roce 1990 Strana zelených vznikla a do Brna se nyní i vrátila, aby si po méně úspěšném intermezzu zvolila nové vedení. Její poslední předseda Ondřej Liška totiž rezignoval po neúspěchu v předloňských sněmovních i loňských volbách do Evropského parlamentu, v nichž se čeští zelení na rozdíl od svých evropských kolegů do Bruselu nedostali.
Možná se Liška neměl ukvapovat: vloni na podzim zelení zabodovali v komunálních i senátních volbách, takže dnes sedí ve vedení nejen dvou největších měst, Prahy a Brna. Ostatně málokdo přehlédne náměstka pražské primátorky Matěje Stropnického, jenž nepromarní příležitost, jak potopit vlastní koalici a udělat z toho záslužný čin. Ne náhodou se teď o členovi předsednictva strany a synovi ministra obrany mluví jako o mrtvém muži: i pražští zelení už mají dost jeho mizerné reality show, která může zmařit jejich volební úspěch v rámci Trojkoalice.
Jak na to?
„Vítejte v Brně, městě, které nikdy nespí,“ přivítal na sjezdu dvě stovky delegátů Martin Ander, šéf brněnských zelených a náměstek brněnského primátora. Málokdo si právě Brno spojí s nonstop mejdanem, někteří delegáti ale skutečně vypadali, že se předešlou noc natolik nadchli sami sebou, že nešli spát. Jiní naopak berou i sjezd jako rodinný den, takže přicházejí s malými dětmi, z nichž některé přivážejí v kočárku. Vím o tom své, protože mi jedno z nich začalo na chodbě kreslit do mého poznámkového bloku.
Členská základna vůbec definuje zelené: zatímco komunisté stále vypadají jako komunisté ze seriálu Jaroslava Dietla a mnozí sociální demokraté dosud nepochopili správnou velikost obleku, zelené dnes tvoří převážně dva typy lidí: zaprvé ti velmi přírodní, kteří se rádi halí do pleteného ponča, vlasům nechtějí ubližovat šamponem a na sjezd si nosí ekologické přezůvky. A zadruhé pak vousatí hipsteři v těsných košilích, svetrech, ohrnutých džínech a polobotkách, jimž se někdy kvůli dřevorubeckému vzezření říká lumbersexuálové a kteří mívají sofistikované městské džoby. Ostatně většina členů zelených jsou vzdělaní lidé. „Počkejte na tiskového mluvčího Jendu Žáčka, on s vámi bude pracovat,“ oznámila mi při akreditaci členka organizačního týmu. Pracovat? Žáček, mladý energický muž v saku, mi ve skutečnosti jen oznámil, že úvod sjezdu zůstane médiím uzavřen.
Logicky: jako obvykle zelení mířili na svůj sjezd rozpolcení nejen tím, jestli mají na rok (šlo o mimořádný sjezd po rezignaci předsedy) zvolit pouze předsedu a prvního místopředsedu, nebo na dva roky řádně zvolit celé nové předsednictvo. V takovém případě by delegáti pravděpodobně probděli i další noc a možná nejen tu.
Jestli totiž někdo umí procesní obstrukce a vnitrostranickou nenávist, tak právě tahle zdánlivě láskyplná parta. Třeba památný volební sjezd zelených v Teplicích, kde rozdělenou stranu kvůli svému vládnímu angažmá násilnil v roce 2008 její expředseda Martin Bursík, končil v neděli ve čtyři ráno. Volbu kompletního vedení si v Brně přál například šéf pražských zelených, starosta Prahy 4 a kandidát na předsedu Petr Štěpánek, menší volební variantu naopak prosazovala jeho protikandidátka Jana Drápalová. „Každý, kdo kandiduje na předsedu, musí kandidovat ne na jeden nebo dva roky, ale na tři roky, aby stranu úspěšně dovedl ke krajským i sněmovním volbám,“ řekl mi na chodbě Štěpánek. Právě kvůli typu volby se delegáti sjezdu zavřeli na dvě hodiny v sále, kde se buď hádali, nebo si naopak tleskali. Žáček celou dobu pečlivě dbal na to, aby dveře do sálu zůstaly zavřené. Nakonec se delegáti shodli, že na rok zvolí pouze předsedu a prvního místopředsedu. „Z právního hlediska to není úplně jasné,“ osvětlil mi verdikt typicky zeleně Žáček.
Dobří nadlidé „Ani se mi nechce dovnitř, zase se celý sjezd budeme utápět v rozbrojích,“ posteskl si na chodbě Milan Šimoník, vedoucí energetické odborné sekce zelených. Sympatický expert na energetiku vstoupil k zeleným před čtyřmi roky a rád by do jejich programu vnesl racionalitu. „Předešlý program dělalo radikálnější křídlo a musíme ho změnit. Nejde jen nastavět větrníky na každém kopci,“ vysvětluje. Jenže jak? Kdo jsou vlastně po všem bláznovství s fotovoltaikou a biopalivy zelení? A kdo je vůbec vede?
„To je dobrá otázka, chybí nám výrazná postava. Jana Drápalová je sice úspěšná místní politička, chybí jí ale charisma. Štěpánka moc neznám. A Stropnický je zase moc levicový a radikální. Je to samorost, co si jde vlastním směrem. Liška měl ideu, že zelení nestojí mezi pravicí a levicí, ale nad nimi. Problém je, že z některých členů cítím, že si připadají, že stojí nad lidmi,“ říká Šimoník. Podle něj je většina členů i voličů strany mírně pravicová a doleva ji otáčejí právě lidé jako Stropnický, jenž politiku pojal jako vlastní PR, takže je nejvíc slyšet. Pragmatik Šimoník by v čele strany rád viděl jiného pragmatika, například Václava Lásku.
Pražský advokát vloni usedl za zelené v Senátu, teprve nedávno se stal členem strany a na sjezd mířil s privatizační kauzou v zádech. „Teď nevím,“ komentuje svou budoucnost ve straně Láska (podle Lidových novin se neúspěšně pokoušel koupit městskou vilu v Praze 4). Před sjezdem objel většinu krajských organizací strany a jeho pocit není nejlepší. „Zkušenosti s nimi jsou občas dost depresivní.
Co kraj, to jiná Strana zelených. Někde mi ani nepřipadali jako politická strana, mají z toho srandu. Jinde zase neumí potlačit své ego. Třeba ekonomicky jsou hodně nejasní, musejí nabídnout i jiná témata než jen ta ekologická. Hlavně si ale musejí ujasnit, co je hlavní programový proud. Ale uvidím: deset let jsem byl osamělý vlk a teď se musím naučit žít v týmu,“ vysvětluje senátor.
Budeme v televizi Rozprava před volbou vedení strany jeho slova jen potvrdila. Strana zůstává plná netýmových typů jako třeba David Palán z Chomutova, který vše bere tak osobně, že musí na vše veřejně reagovat. S takovými lidmi nepostavíte ani cyklistický tandem.
Zelení také mají vážný problém s principem soukromého vlastnictví, jedním z pilířů stabilní demokracie. Jejich nebezpečná teorie je, že když někdo něco nepoužívá, tak to v rámci vyššího dobra mohou začít používat jiní, čímž původní vlastník automaticky pozbývá vlastnictví.
Nejlepším příkladem je občasný squatter Stropnický, nyní zelená tvář kauzy žižkovské polikliniky, již obsadili aktivisté. Celostátní sjezd strany nechal odhlasovat usnesení na podporu aktivistů, přestože většina delegátů ani neví, kde a co pražská poliklinika je. Proti nebezpečně houfné slepotě razantně vystoupil jediný delegát, zatímco Stropnický na sebe okamžitě strhl veškerou mediální pozornost.
„Je to experimentální pokus….,“ říkal nadšeně mladé redaktorce České televize. Když si hned poté uvědomil, že si ve vstupu nepřipadá dost dobrý, požádal o jeho přetočení. Nejbizarnější a taky nejvýmluvnější šarádu ovšem zelení sehráli s volbou předsedy: najednou totiž nikdo nevěděl, kdo všechno má kvůli tomu oficiálně rezignovat a jestli volební sjezd vůbec může být volební. Právě na svých sjezdech strana pokaždé nejlépe ukáže, proč většina jejích politických angažFOTO má – ať už ve vládě, nebo ve velkých městech – zpravidla končí fiaskem. Když už totiž chcete řídit zemi, měli byste předtím uřídit aspoň vlastní sjezd, tedy necelých 200 lidí. „Když stihneme předsedu zvolit do 19 hodin, budeme v televizi,“ upozornila delegáty Petra Kolínská, jež sjezd spoluřídila a současně hrála něco jako přísnou mámu. Nedělala si úplně legraci: už předtím delegáty upozornila, že špatné divadlo sledují i média. Celkem zbytečně.
Když jeden problém nestačí „Tuto chvíli kandiduji proto, abych vedl stranu do krajských i sněmovních voleb,“ řekl si o hlasy delegátů Štěpánek, politik jezdící po městě zásadně jen na kole. Přestože v loňských pražských volbách populisticky vyhlásil válku developerům, dělal tři roky náměstka exprimátorovi Pavlu Bémovi, umí tedy být pragmatik. Nelze mu upřít ani jisté charisma. Ani on ale nenabídl ucelenější program: zelené definoval pouze jako stranu bojující za těžební limity a taky svobodu slova a náboženství.
Drápalová, úspěšná brněnská starostka působící trochu jako družinářka, nemluvila o moc jinak. Celkem přesně nicméně vystihla zásadní problém zelených: lidé sice stranu volí v menších volbách, do sněmovny se ale bojí její kandidáty pustit; jedna fraška s Olgou Zubovou a Džamilou Stehlíkovou jim úplně stačila. „Obecně mají pocit, že naše řešení jsou proti jejich zájmům a kvalitě života. Musíme je přesvědčit o opaku,“ řekla ve svém kandidátském projevu Drápalová, jež se poté stala novou předsedkyní strany, zatímco Štěpánek obsadil post prvního místopředsedy.
Šlo o zbožné přání. I poslední sjezd Strany zelených totiž voličům názorně ukázal, že z ní mají obavu právem. Sotva už se navíc zdálo, že se strana, jež si na každém sjezdu veřejně slibuje, že tentokrát už se fakt sjednotí, načež se znovu rozhádá, shodla aspoň na předsedkyni, odhlasovala si druhý den spolupředsednictví: tedy že si za rok na příštím volebním sjezdu pro jistotu zvolí předsedu i předsedkyni. Opět to bude dlouhý víkend.
Zatímco komunisté stále vypadají jako komunisté ze seriálu Jaroslava Dietla, zelené dnes tvoří převážně lidé v ponču nebo vousatí hipsteři, jimž se někdy kvůli dřevorubeckému vzezření říká lumbersexuálové.
ZELENÍ, HISTORIE LÁSKY A NENÁVISTI
1990 Koná se ustavující sněm v Brně, kde se stává předsedou zelených Jan Martin Ječmínek.
1992 Strana získává ve volbách 6,5 procenta hlasů a vstupuje do České národní rady, na dlouhou dobu její poslední úspěch.
2002 Do strany vstupují lidé z ekologických občanských iniciativ, kteří ji předtím ignorovali.
2004 Za stranu do Senátu úspěšně kandiduje Jaromír Štětina. 2005 Předsedou se stává Martin Bursík.
2006 Zelení pronikají do sněmovny, když ve volbách získali 6,3 procenta hlasů. Volební úspěch strana zopakuje i na podzim v Praze, kde ji primátor Pavel Bém přibírá do vedení města.
2008 Na sjezdu v Teplicích Bursík jen těsně poráží vnitřní levicovou opozici kolem Dany Kuchtové a Matěje Stropnického.
2009 S pádem Topolánkovy vlády padá coby šéf zelených i Bursík, jehož nahrazuje levicovější Ondřej Liška. Coby náměstek primátora současně odstupuje kvůli Opencard a tunelu Blanka i Petr Štěpánek.
2010 Strana vypadla ze sněmovny i ze zastupitelstva Prahy. Poté neuspěje ani ve sněmovních volbách 2013, ani ve volbách do europarlamentu v roce 2014, načež z funkce odstupuje Liška.
Petr Štěpánek, který v loňských pražských volbách populisticky vyhlásil válku developerům, dělal tři roky náměstka exprimátorovi Pavlu Bémovi, umí tedy být pragmatik.
O autorovi| Petr Holec • holec@mf.cz
