Média, často tahoun dění, se dostala do role kulhavého koně. Události se řítí takovou rychlostí, že je úplně zbytečné vydávat papírové noviny.
Foto: Profimedia.cz
Možná tak ještě jednou denně kronikářský záznam. I když v posledních dnech se tempo trochu zmírnilo, ani tak nestačíme my, pisálkové, stíhat to, co se děje. Z neznámého důvodu se mi vždycky vybaví Shakespearovy macbethovské čarodějnice. „Tuplem psot a slot a klopot, ohni, hoř, a kotli, v klokot…“
V kotli to klokotá až až. Novináři nemají mnoho co sdělit mimo emocí, většinou shodných s občany. Politici si vystačí spolu. Na přepisování odposlechů stačí – alespoň zatím stačila – Mladá fronta. Z nahrávky fantaskního výlevu Kristýny Kočí je divadelní hra. Úspěšná.
Některé deníky, které odposlechy milovaly, už nejsou, co bývaly, protože si nyní zvykly na přepisy v deskách s mašličkou. Přímo od prodejných či zhrzených policajtů.
Mobilní telefony s nahráváním (a to už je dnes každý „chytrý“ telefon) dělají s lidmi divy. Zdá se, že technologické možnosti nás sevřely do pasti. Všechno se tak nějak vymklo. Spiknutí se ukázalo fraškou, o níž všichni radostně píší.
Začíná „se“ v zákulisí vlády tiše uvažovat o tom, zda skryté nahrávání neprohlásit za trestný čin. Když se zjevily odposlechy poprvé, politici vymysleli náhubkový zákon. Nyní se objeví něco stejně burleskního. Ano, zveřejňování tajných nahrávek není zrovna investigativní postup. Ale zveřejnění jednání (nikoliv soukromého) poslanců je ve veřejném zájmu. Stejně jako kohokoliv z politiků. Platíme si je my. Dlužno dodat, že tentokrát se politici špiclovali navzájem, k čemuž jim srdečně gratulujeme. Stejně mají imunitu a na vydávání sebe sama nejsou nijak hrrrr. Trestný čin to možná bude, ale jak pro koho. Vítejte na Farmě zvířat.
