Ekonomové mají pro vývoj kurzu tři desítky různých vysvětlení
Česká koruna za uplynulých dvanáct měsíců posílila vůči euru téměř o dvacet procent, proti americkému dolaru o neskutečných bezmála třicet procent. Ačkoli za uplynulé dva týdny část tohoto skokového nárůstu po slovní intervenci guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy ztratila, první firmy již ohlašují útlum či bankrot. Naposledy ukončení výroby oznámila pelhřimovská textilka Alfatex Móda. Bez práce se ocitne téměř dvě stě lidí. Otázkou není, jestli přijdou i další krachy, ale kdy se tak stane a kolik lidí ztratí práci.
Fakta a čísla
Osmdesát procent českého hrubého domácího produktu tvoří export. Česká ekonomika je zhruba na osmdesáti procentech průměru Evropské unie. Naše ceny však dosahují sotva šedesáti procent téhož průměru. Dolar oslabuje z důvodů, jež jsou mimo náš dosah, stejně tak euro. Nejsme zavlečeni do hypoteční krize a naším kapitálovým trhem necloumají tsunami, vyvolané bankovními kostlivci, kteří vyskakují ze sejfů i těch nejrenomovanějších finančních ústavů. Těmto prostým faktům naneštěstí rozumějí i spekulanti. A tak export krvácí a hlasitě volá po zavedení eura. Vláda, která částečně ne vlastní vinou nemá potuchy o tom, kdy se jí podaří stabilně plnit maastrichtská kritéria, vystrkuje ze zákopů inflačního bubáka a zaklíná se mantrou o kurzové konvergenci, což jí dovoluje setrvat ve stavu pohodlné nečinnosti. Nutno podotknout, že má částečně pravdu.
Přijmout euro v co nejkratším termínu znamená vzdát se „automatického“ bohatnutí a vyrovnávání cenového rozdílu sílením měny. A začít srovnávat krok s Evropou vysokou inflací. Tudy cesta nevede. Sami exportéři by si tím příliš nepomohli, protože kurzovou jistotu by pouze zaměnili za růst veškerých vstupů včetně tlaků na růst mezd. Přijmout tedy euro v daném rozpoložení všech základních faktorů tedy prakticky nejde, už jen proto, že den po jeho zavedení bychom mohli dát vale inflačnímu kritériu. Udržet inflaci pod třemi či třemi a půl procenty by bylo pouhou science fiction. Otázkou dne tedy není termín přijetí eura, nýbrž zjištění podstaty mechanismů, které stojí za posilováním měny. Jejich identifikace by měla pomoci dostat posilování koruny zpět pod kontrolu do mezí, kde ještě růst nedusí, nýbrž funguje jako restrukturalizační nástroj pro exportéry, a zároveň pomáhá tlumit dopady zdražování cen komodit na inflaci. Lidově řečeno tak, aby se exportní vlk nasytil a inflační koza zůstala netknutá v klidu svého chlívu.
Babylon v Praze
Bohužel proniknout do podstaty posilování měny nebude vůbec jednoduché. Týdeník EURO oslovil známé české ekonomy, kteří se měnovou problematikou zabývají, a položil jim „jednoduchou“ otázku: proč koruna posiluje takto vysokým tempem vůči euru? Starý vtip říká, že dva právníci mají na stejný problém dohromady nejméně tři různé názory. A přesně tak anketa dopadla. Jak ukazuje tabulka, třináct respondentů uvedlo dohromady celkem devětadvacet argumentů, proč naše měna zpevňuje. Ve většině případů byly různými autory použity stejné či podobné argumenty. Lze tedy vyselektovat jedenáct s různou četností se opakujících motivů, z nichž nejčastěji citovaný byl argument takzvaného bezpečného přístavu. „Koruna spolu s dalšími měnami v regionu představovala příležitost pro přečkání klidného období nejistot a turbulencí na hlavních finančních trzích,“ říká Petr Dufek z ČSOB. Tyto nejistoty byly podle Heleny Horské z Reffeisenbank způsobeny zejména „značnou nejistotou ohledně vývoje americké ekonomiky a eurozóny.“ V podobném duchu zněla i tato odpověď: „Dramatické posilování koruny způsobené vnějšími faktory a vnímáním české měny jako ´bezpečného přístavu´ v dobách zvýšené nejistoty nemá vazbu na výkonnost tuzemské ekonomiky a pro české hospodářství představuje šok, se kterým se bude muset ekonomika vypořádat,“ tvrdí Jan Vejmělek z Komerční banky. „Koruna se do značné míry stala obětí dobrých výsledků ekonomiky a vývoje ve světě,“ shrnuje teorii o bezpečném přístavu Tomáš Vlk z Patria Finance.
Část respondentů uvádí na prvním místě jako příčinu posilování měny dobré výsledky české ekonomiky. „Za posilováním koruny stojí zatím silný fundament české ekonomiky, zejména ve srovnáním s průměrem eurozóny. Současně investoři věří, že určitý škraloup na tomto silném fundamentu, to jest inflace, je přechodného charakteru, a je stále pod kontrolou,“ říká Aleš Barabas z Unicredit Bank Czech Republic. Podobný názor, i když s výhradou, že neexistuje jednoduché vysvětlení růstu měny, má i český prezident. „Rozhodujícím důvodem posilování koruny je rostoucí výkonnost české ekonomiky včetně jejího přebytku obchodní bilance. Sílí nejen česká koruna, ale i česká ekonomika,“ tvrdí Václav Klaus.
Pomyslné třetí místo v oblibě růstových argumentů zastávají měnoví spekulanti. „Za rychlým posilováním koruny v posledních týdnech je snížená likvidita v průběhu prázdnin podpořenou spekulativním zájmem,“ míní generální ředitel Patrie Jan Klenor. Současný kurz koruny k euru je podle něj neudržitelný a může významně ovlivnit vývoj české ekonomiky v příštích měsících. „Představa, že posilování koruny nemá hranici, je mylná. Předpokládám, že první výrazné zhoršení makroekonomických čísel přinese korekci koruny. Otázkou zůstává, zda to nebude pozdě,“ varuje před nájezdy spekulantů. Podobný názor sdílí i známý ekonom, profesor Milan Zelený. „Koruna je prokazatelně nadhodnocená, ne ´silná´. Síla měny pochází z ekonomických fundamentů, nadhodnocení ze spekulací. Stabilita ekonomiky, vysoké úroky, nízký dolar i euro a oddalování přijetí eura udělaly z koruny bezpečné peněžní ´parkoviště´ pro spekulanty. Míra nadhodnocení je poměrně vysoká, minimálně šest až deset procent a živí sama sebe. Očekávání dalšího růstu koruny zajišťuje zisky spekulantům a zvyšuje poptávku po koruně. Funguje to i opačně: jakmile začne koruna padat, budou spekulanti očekávat stále rychlejší pád a kupovat levné dolary a eura. S reálnou ekonomikou to nemá nic společného,“ tvrdí Zelený.
Na slušnou kondici středoevropského regionu ve srovnání s Amerikou a západní Evropou poukazovali ve svých odpovědích například analytik společnosti Atlantik finanční trhy Petr Sklenář, Marek Hatlapatka ze společnosti Cyrrus a Ľuboš Mokráš z České spořitelny. Ostatní argumenty zazněly méně často, což ale neznamená, že by byly nezajímavé. Například skutečnost, že Slovensko vstupuje do eurozóny, a spekulantům tak ubývá jedna z potenciálních cílových měn, považují za důležitou Hatlapatka a Barabas. Názory na situaci v USA či konvergenci k EU doplňuje tento zajímavý postřeh Petra Dufka: „Domácí reakce na sílící měnu byla až do verbální intervence guvernéra České národní banky (ČNB) minimální, případně vyznívala ve prospěch dalšího posílení.“
Bankéři v pasti Právě dlouhodobá netečnost k vývoji české měny dohnala současnou situaci kolem zpevňování měny až k extrémům typu 22,9 koruny za euro. Jenže centrální bankéři, kterých se tato výtka bytostně dotýká, na anketní dotazy neodpověděli z důvodu blížícího se hlasování o sazbách. „S ohledem na to, že začíná komunikační blackout před měnovým zasedáním bankovní rady, nebudou oslovení zaměstnanci ČNB na vaší anketu reagovat,“ utnul minulý týden naději na střelbu do vlastních řad mluvčí ČNB Pavel Zúbek. Pravdou je, že centrální banka je nyní v nezáviděníhodné pozici. Pokud sazby nesníží, veškerá síla slovní intervence guvernéra Tůmy se bude v budoucnu blížit nule. Jenže proti snížení sazeb mluví vysoká inflace, jejíž část je sice daná skokovými změnami v daních, avšak zbytek tvoří růst cen komodit. A tento faktor je zcela mimo moc a dosah banky. Bez ujasnění, jaký kurz koruny je přijatelným kompromisem pro všechny zájmové skupiny, nelze hovořit o jakýchkoliv opatřeních, jak jej v daných mezích udržet. Je však jasné, že ponechat měnu osudu není ta nejlepší cesta. Exportéři, na nichž stojí většina našeho HDP i zaměstnanosti, zkrátka musejí vytvářet určitý zisk, aby mohli investovat. I relativně mírný růst měny totiž rychle vyčerpá cenový dumping na vyspělých trzích, a pak už budou rozhodovat pouze nápady, technologie a inovace. Což se těžko uvádí do praxe, pokud je podnikatelovým nejvroucnějším přáním vyhrabat někde alespoň peníze na mzdy. Poslední vývoj kurzu se naštěstí odehrává tím správným směrem. Po slovní intervenci guvernéra ČNB a chvíli váhání začala koruna výrazně oslabovat. Na vývoji tohoto osalbení je vidět, že zapracovaly zabezpečovací nákupní příkazy - zdá se, že spekulanti zvedli kotvy a z bezpečného přístavu jménem koruna odplouvají.
Souvislosti
Nejčastěji uváděné důvody posilování české měny
- Česko je pro investory bezpečný přístav
- Ekonomika roste vysokým tempem
- Spekulace na měnových trzích
- Očekávání, která vzbuzuje celý středoevropský region
[na samostatnou stránku]
Nehrajme si s kurzem koruny Důležitá je racionální ekonomická politika, nikoli konkrétní protikurzová opatření
Dlouhodobé posilování koruny je složitým jevem, který nemá žádné jednoduché monokauzální vysvětlení. Proto by také bylo zcela mylné hledat jedno konkrétní opatření hospodářské či měnové politiky, které by mohlo toto posilování koruny zastavit – snad kromě pokusu o záměrné znevěrohodnění celé české ekonomiky nějakým politickým zvratem. Rozhodujícím důvodem posilování koruny je rostoucí výkonnost české ekonomiky (včetně jejího přebytku obchodní bilance). Sílí nejen česká koruna, ale i česká ekonomika. Ta vzbuzuje důvěru a v dobrém stavu je i její finanční a bankovní sektor, který zůstal imunní vůči hypoteční krizi ve světě. Dohánění eurozóny však není jen doháněním HDP na hlavu (které během jedné dekády skončí), ale i „doháněním“ cenových struktur, neboli relativních cen. I to je doprovodným jevem dokončování transformační éry a důsledkem je buď posilování kurzu, nebo zrychlování inflace. Naše země volila to první, nikoli druhé. Pláč našich exportérů je sice pochopitelný, ale zapomínají, že zrychlený růst cen (a v návaznosti na to mezd) by měl na jejich ziskovost stejný efekt jako posilování kurzu. Dnešní zrychlené posilování koruny není primárním jevem. Kurzový pohyb vychází více od jiných měn (zejména od dolaru) a na korunu se spíše přenáší. Finanční investoři hledali vhodné měny k ukládání a zhodnocování svých prostředků. Našli je v koruně, a tím ji tlačí vzhůru. Jejich síla i motivace to udělat jsou více než dostatečné. Naše centrální banka se bála záporných reálných úrokových sazeb a spolu s inflací úrokové sazby zvyšovala. Jde ale jen a jedině o to, zda je naše inflace inflací, se kterou se dá bojovat nástroji měnové politiky. Naše dnešní inflace – růst cen potravin, ropy, změny DPH, změny regulovaných cen energií, nové ekologické daně – je způsobována do značné míry pro měnovou politiku faktory exogenními, a krátkodobě se proto s inflací nedá nic dělat. ČNB správně vede souboj s inflačními očekáváními, ale já v tuto – minimálně dvě desetiletí módní teorii (vedoucí k „inflačnímu cílování“) – moc nevěřím. ČNB tudíž k posilování koruny – na základě dlouhodobé protiinflační koncepci své politiky – také svým způsobem přispívá. To není kritika, to je konstatace. Dlouhodobé efekty výroků guvernéra Tůmy z předminulého týdne se dají špatně předvídat. Myslím ale, že jejich působení nebude delší než pár dní. A já bych to panu guvernérovi přál. Kdyby to bylo jinak, pak by to znamenalo, že ČNB v dnešní situaci něco účinného dělat mohla (a že už to dávno dělat měla). Pod vlivem rychlého posilování koruny volají naši exportéři (ale i například hoteliéři) po rychlém přijetí eura. To však možné není – technicky sice ano, ale eurozóna by nás tak rychle nepřijala. Krátkodobým řešením by to stejně nebylo.Vzhledem k výraznému posilování koruny v posledních letech by po vstupu do eurozóny nastala zvýšená inflace. Exportéry by pak netrápil kurz koruny, ale rychlejší růst cen všech vstupů. Zejména by prudce vzrostly mzdové tlaky. To by pro ně žádným zlepšením nebylo. Žádné jednoduché řešení neexistuje. Zejména nezkoušejme hrát si s kurzem koruny nebo si hrát se zaváděním nějakých administrativních opatření. Ta přijdou vždycky velmi draho a všechno jenom zhorší. Řešení je zřejmé: - udržovat maximální stabilitu veřejných financí, minimalizovat deficit veřejných rozpočtů, brzdit nadměrné požadavky našeho nákladného sociálního i zdravotního systému; - minimalizovat nadměrnou a proto nesmírně nákladnou, z EU přicházející byrokratickou regulaci všeho možného i nemožného; - nezdražovat ekonomiku absurdními kvazi-ekologickými požadavky. Shrnuto, je třeba provádět racionální celkovou ekonomickou politiku, nikoli zavádět konkrétní protikurzová opatření.
??? Václav Klaus
