Stát by měl z veřejných zdrojů poskytovat jen to, na co má
Deficitní rozpočet nás nutí šetřit na výdajích státu, kde je to jen možné. Značné rozpaky však vzbudilo snížení „mateřské“, tedy peněžité pomoci v mateřství, v rámci takzvaného Janotova balíčku. Ve světle mediálních diskusí o předražených veřejných zakázkách jsou tyto rozpaky pochopitelné. Nelze popřít, že péče o malé děti je práce na plný úvazek a že matky si podporu z veřejných peněz zaslouží. Podívejme se však na naše mateřské a rodičovské dávky z hlediska mezinárodního srovnání.
Štědré zaopatření
Evropská unie stanoví pro členské země povinnou mateřskou dávku po dobu 14 týdnů. Její výše by neměla být nižší než nemocenská. Rodičovská dávka stanovena není a některé země EU ji neposkytují. V České republice je peněžitá pomoc v mateřství vyplácena po dobu 28 týdnů, což je v rámci EU nadstandard. Měsíční výše dávek se liší podle předchozího příjmu matky. Například z hrubé mzdy 10 000 korun je mateřská 7600 korun, tedy 76 procent. U hrubé mzdy 30 000 je to 49,8 procenta (14 940 korun). Při hrubé mzdě 60 000 činí mateřská 35,6 procenta (21 350 korun), u vyšších příjmů se už nezvyšuje. Dále náš stát poskytuje „rodičovskou“ (rodičovský příspěvek), a to po dobu nejvýše čtyř let. Dávka je odstupňována podle toho, zda se čerpá dva roky (měsíčně 11 400 Kč), tři roky (7600 Kč) nebo čtyři roky (první dva roky 7600 Kč, potom 3800 Kč). Další formou státní pomoci jsou přídavky na děti. Dostávají je rodiny, jejichž čisté příjmy nepřesahují 2,4násobek životního minima. Přídavky jsou odstupňovány podle věku dítěte (500–700 Kč) a u studujících „dětí“ se vyplácejí až do 26 let věku. Dále může rodina s dětmi dostat ještě sociální příplatek, dorovnávající její příjem do dvojnásobku životního minima.
V roce 2009 se mateřská poměrně štědře zvýšila, v roce 2010 zase snížila v průměru o 23 procent. Toto opatření se dotklo asi 180 tisíc matek a státnímu rozpočtu má ušetřit zhruba 1,5 miliardy korun. V souhrnu naší mateřské s neobvykle dlouhou rodičovskou však stále v mezinárodním srovnání poskytujeme rodinám s dětmi z veřejných prostředků nadstandardní zaopatření. Štědré dávky má například Švédsko, které vyplácí po dobu 1,5 roku až 76 procent čisté mzdy. Naproti tomu třeba Nizozemsko dává sice sto procent čisté mzdy, ale jen po dobu 16 týdnů, Itálie 80 procent čisté mzdy po dobu 20 týdnů – obě země mají jen mateřskou, nemají rodičovskou, po 16 až 20 týdnech se tedy matky buď musejí vrátit do práce, nebo zůstanou bez podpory. Někde mezi jsou Německo, Rakousko a Francie, které dávají sto procent čisté mzdy po 14 až 16 týdnů a poté dávky vyšší než u nás, ale řádově srovnatelné s naší rodičovskou, po dobu půl až jednoho roku (Rakousko až dva roky, pokud se vystřídají oba rodiče). Země nám blízká svou úrovní – Maďarsko – dává mateřskou ve výši 70 procent hrubé mzdy po 24 týdnů a rodičovskou nižší než u nás po dobu dvou až tří let. Polsko dává mateřskou 80 procent hrubé mzdy po 24 týdnů, rodičovskou má proti nám podstatně nižší a jen po dva roky.
Příliš stoprocentních týdnů Ještě více naše dlouhodobě nadstandardní pomoc rodinám s dětmi vynikne, pokud výdaje na mateřskou a rodičovskou na jedno dítě porovnáme s hrubým domácím produktem na hlavu. Taková mezinárodní srovnání, zohledňující ekonomickou úroveň, publikuje OECD pro své členské země. Například v roce 2005 jsme v tomto srovnání byli z 25 zkoumaných vyspělých zemí druhou nejštědřejší za Maďarskem. Nepochybně bychom se i v roce 2010 dostali do první pětiny. Další srovnávací metodou, užívanou OECD, je přepočet skutečné délky dávky na počet „stoprocentních“ týdnů (počet týdnů, po které by dávka stačila na pokrytí sta procent předchozího příjmu). V tomto přepočtu jsme v roce 2007 dosahovali krásných 63 „stoprocentních“ týdnů. Předčilo nás Maďarsko a Švédsko, ale za sebou jsme nechali Polsko, Německo, Francii, Itálii, Nizozemsko, Rakousko, Velkou Británii a další země. Snížení mateřské v roce 2010 můžeme posuzovat z různých hledisek. Jedním z nich je, že zabezpečení zůstává i tak nadstandardní. Druhým hlediskem je, že země by měla z veřejných zdrojů poskytovat jen to, na co má, a naše země současný systém sociálního zabezpečení poskytuje na dluh. Třetím aspektem je, zda by se nedalo raději ušetřit jinde než na rodinách s dětmi. Naše rozpočtová situace však vyžadovala rychlé kroky. Složitější, byť vhodnější opatření, se bohužel nedala udělat škrtem pera ani zvednutím ruky v Poslanecké sněmovně. Podstatné je jedno: Každou korunu, kterou dnes přidáme matkám, zaplatí v budoucnu děti i s úroky.
Tabulka:
Mateřská a rodičovská dávka ve vybraných zemích EU
Země *Délka mateřské *Měsíční výše dávky *Délka rodičovské *Měsíční výše dávky v eurech
Česká republika *28 týdnů *35–76 procent hrubé mzdy *2–4 roky *15–450
Maďarsko *24 týdnů *70 procent hrubé mzdy *2–3 roky *105–369
Polsko *20 týdnů *80 procent hrubé mzdy *2 roky *91
Německo *14 týdnů *100 procent čisté mzdy *1 rok *300–1800
Francie *16 týdnů *100 procent čisté mzdy *6 měsíců *552
Itálie *20 týdnů *80procent čisté mzdy *– *–
Nizozemsko *16 týdnů *100 procent čisté mzdy *– *–
Rakousko *16 týdnů *100 procent čisté mzdy *11–26 měsíců *435–800
Švédsko *1,5 roku *78 procent čisté mzdy *– *–
Velká Británie *10 měsíců *90 procent mzdy po 6 týdnů, potom max. 580 *– *–
Poznámka: Procenta ze mzdy se počítají jen do určitého stropu, nad který se už mateřská nezvyšuje.
Pramen: Evropská unie
