Chytré čipy kompletují útržky informací přenášených rádiem
Bezdrátový přenos lidského hlasu a dat je užitečná a pohodlná věc, ale má jednu nevýhodu. Spektrum frekvenčních pásem rádiových vln je omezené a každým dnem se do něj vměstnávají další účastníci. Průmyslový sektor komunikací už dnes cítí negativní vlivy omezeného frekvenčního pásma. Chce-li některá z firem nabízet novou službu v mobilní telefonii či bezdrátového připojení k internetu, musí buď požádat vládu o licenci pro využití další frekvence, nebo lépe využívat tu stávající. Americký týdeník Business Week nedávno informoval o nejnovějších trendech v této oblasti. Pokrok zřejmě brzy umožní bezdrátovým telekomunikačním firmám znásobit přenosovou kapacitu stávajících frekvencí. Teď je ta příležitost. V experimentech s rozšířením kapacity rádiových frekvenčních pásem se zatím nejdále dostaly společnosti Lucent Technologies a Cisco Systems. Odborníci z Bellových laboratoří amerického telekomunikačního podniku Lucent Technologies nyní pracují na tom, jak rozmístit antény tak, aby bylo možné stonásobně zvýšit přenosovou kapacitu. Společnost Cisco Systems zase zkouší nejnovější technologii zpracování signálu, kterou vyvinuli experti ze Stanfordovy univerzity. Americkým firmám pomáhá v tomto úsilí i federální vláda, která každým rokem nalévá do univerzitních výzkumů velké peníze. Výsledkem je mnoho nových patentů a začínajících společností, které na nových technologiích staví své podnikání. Do hry vstupují i rizikoví investoři, kteří cítí velkou příležitost rychle vydělat a nakupují podíly v podkapitalizovaných, ale perspektivních firmách. „Celé toto odvětví žije velkou aktivitou. Teď je ta pravá příležitost, řekl k tomu v rozhovoru pro Business Week James J. Hannan, viceprezident společnosti Sprint, významného amerického provozovatele mobilních telekomunikačních sítí, který od loňského roku patří do skupiny MCI WorldCom. Výhodná nevýhoda. Na počátku dalšího kola převratných změn v bezdrátové komunikaci stály Bellovy laboratoře. V září 1998 oznámili pracovníci tohoto firemního výzkumného střediska, že vyvinuli technologii nazvanou Bell Labs Layered Space-Time (BLAST). Její podstata je následující. Při běžném přenosu rádiových vln v dané části frekvenčního spektra je objem informací limitován střetáváním rádiových signálů, které se odrážejí v daném prostoru. Čím více kanálů se v tomto prostoru střetává, tím horší je kvalita přenášeného signálu. Technologie BLAST však tuto nevýhodu mění ve výhodu. Namísto omezování počtu přenosů na jediné frekvenci zvýšili inženýři jak počet vysílačů, tak počet přijímačů. Ke střetům rádiových vln sice při využití této technologie dochází v mnohem větším objemu, překvapivě se ale zvýšila i kvalita signálu. BLAST totiž funguje tak, že přenášenou informaci rozdělí na části, které odesílá nikoli jediná anténa, ale dvě i více antén umístěných blízko sebe. Nezáleží přitom, zda se jedná o signál z mobilního telefonu nebo třeba zkomprimovanou hudební nahrávku. Také přijímačů je více a fungují na stejném principu. Při samotném přenosu do sebe tyto části informací (zabalené v rádiových vlnách) narážejí a vzájemně se deformují. Ani to ovšem nedokáže zmást „chytré čipy pro zpracování signálu, umístěné na příjmových anténách. Ty „posbírají části informací z přijatého signálu a porovnají je s tím, co přijaly další antény. Z došlých útržků pak poskládají původní zprávu. „Když použijete dvacet antén, obsáhnete stejné pásmo jako s jedinou anténou, ale kapacita je dvacetkrát vyšší, říká Gerard Foschini z Bellových laboratoří. Právě tento výzkumník je otcem nové technologie. Kdo bude bohatý? Lucent Technologies budou i v této sféře činnosti čelit konkurenci. Pouhý týden po oznámení technologie BLAST zveřejnila společnost Cisco Systems, že hodlá za 157 milionů dolarů koupit malou firmu Clarity Wireless, která vznikla na půdě Stanfordovy univerzity. Cisco si tím zajistila přístup k technologii fungující podobně jako BLAST. Od té doby společnost uvedla na trh řadu bezdrátových telekomunikačních produktů, které nabízejí firemním zákazníkům přístup k internetu při přenosové rychlosti padesát megabitů za sekundu, což je mnohem více, než kolik umožňuje většina kabelových modemů. Na bezdrátový telekomunikační trh vstoupila i další společnost zřízená na výše jmenované univerzitě. Je jí firma Gigabit Wireless, kterou založil Arogyaswami Pauluraj, prominentní profesor elektroniky ze Stanfordu. Pauluraj přitom doufá, že první produkty uvede na trh počátkem příštího roku. Už nyní však jeho technologii mezi jinými posuzuje společnost Sprint. V tuto chvíli není možné odhadnout, zda nové technologie v bezdrátovém přenosu dat povedou i k velkým proměnám telekomunikačního trhu. Může-li být vodítkem nedávná historie v oblasti přenosů dat po optických kabelech, pak mnoho lidí brzy zbohatne. Právě objevy Bellových laboratoří způsobily před lety odliv univerzitních profesorů do začínajících firem a odstartovaly investiční horečku. Tržní hodnota obskurních minifirem, jako Optical Networks nebo JPD Uniphase, takřka přes noc vyšplhala do řádu miliard. Podobným potenciálem teď disponuje i popsaná technologie rádiových přenosů informací.
