Nahe - mezi Moselou a Pfalzí

Vína s vysokým espritem

Určení platí pro oblast Nahe ve všech smyslech. Geograficky jistě: poloha jižně od Rýna, podél řeky Nahe a mnoha jejích přítoků, je lokalizována právě mezi uvedené oblasti. Mosela na severu, Pfalz od jihu, ze západu ohraničeno pohořím Hünstrück a východně limitováno zhruba čarou mezi městem Bad Kreuznach a horou Donnersberg, to je území, kde se prostírají více než čtyři tisícovky hektarů viničních tratí Nahe. Jde o oblast poměrně mladou, nynější podobu získala při poslední zásadní novelizaci německého vinařského zákona v roce 1971. Oblast je dále dělena na tři apelace - Horní, Střední a Dolní Nahe. Zatímco vína v prvně jmenované - jde většinou o ryzlinky - se charakterem blíží moselským, druhé dvě jsou domovem povětšině pinotům. Ty se zde v dobrých ročnících dostávají svou kvalitou na vyšší stupně vín predikátních.
O Nahe sami vinaři hovoří jako o oblasti s nejrůznorodější půdní skladbou. A to natolik, že každá vinice prý má jiný charakter podloží. Břidlice střídá jíly, tufy jsou proloženy pásy kvalitní těžké černozemě. To je jeden z důvodů, pro které je tamním vínům přičítána mimořádná rozmanitost. Každý druh podkladu dává hroznům svérázný, jedinečný buket, každý vinohrad skýtá surovinu poněkud odlišných vlastností. Zdálo by se tedy, že vína z Nahe nemají typický, pro oblast charakteristický styl. Nicméně přinejmenším ryzlinky se vyznačují specifickým výrazem. Svérázné ovocité aroma jablečno-broskvových tónů s výrazným minerálním podtextem, takový je charakter ryzlinků z Nahe, ale nejen jich. Většina bílých vín oblasti se tomuto typu více či méně blíží. Vůně a „chuť“ kamení jsou typické znaky zdejších „milerek“, ryzlinků i pinotů. Hladivá bílá z Dolní Nahe se blíží vínům z Rheinhessen, v údolích při přítocích řeky Nahe lze najít rivanery s jadrným základem, plným rozmanitých koření. A při soutoku Nahe a Rýna se pyšní vysokou formou opět především ryzlinky. Ač ne tolik proslavené jako jinde v zemi, vykazují mnohá z vín tohoto území vysoký esprit, typické vlastnosti a řadí se k tomu lepšímu, co německé sklepy nabízejí.
Střední Nahe, v souladu s tímto úsekem řeky, je bezesporu nejmalebnější částí oblasti, jak kouzelnými vinohrady, rozestřenými na svazích při obou březích řeky, tak i příjemně vytvářenou, poklidnou krajinou. Ryzlinky z horního toku jsou drsné, dlouho dozrávající, poté však dovedou nabídnout znamenitý doušek.
I do oblasti s drtivou převahou bílých odrůd se pomalu prosazují ve výsadbách sorty modré, zatím jen nepatrně (poměr bílé versus modré činí asi 90:10). Zdejší červená, zvláště jsou-li v nich akcentovány velmi specifické otisky zdejší krajiny, se ale stávají stále oblíbenějšími. Pozornosti vinařů ani konzumentů neunikají růžová, která zde dosahují vzácné harmonie a výrazně svěžího ducha.
Většina z asi dvou tisíc především malých vinařů zatím nedokázala originalitu území, danou jednak lokací mezi známějšími oblastmi, jednak rozmanitými podmínkami, zejména půdními, obrátit ve výhodu. V Nahe nepanuje horečný turistický ruch, oblast je objevována teprve nedlouhý čas, od doby, kdy byla protnuta dálnicí. A protože neexistuje říční doprava, neměli dříve vinaři možnosti svá vína výrazněji prezentovat příchozím turistům, ani je jednoduše expedovat do ostatních oblastí. Jedinou jejich výhodou tak zůstává, alespoň v posledním čase při stále se zvyšující kvalitě jejich vín, relativně nízká cena, respektive velmi příznivý poměr mezi cenou a kvalitou. K tomu vinaři připojují úsilí o dosažení co nejvyšší úrovně produkce. Za tím účelem založili v roce 1997 sdružení takového jména, které neumím ani přečíst, tím méně napsat. Ale pokusím se: Verband Deutscher Prädikatsweingüter der Nahe se jmenuje a jeho členy se stali ti, kdož nabízejí nejlepší vína - zatím jen ryzlinky - z nejlepších poloh oblasti. Mezi úspěšné patří Diel, Döhnhof, Hans Crusius i Emrich-Schönleber. Právě do produkce posledně jmenovaného jsem sáhl pro vzorek představující oblast Nahe.
Emrich-Schönleber je vinařský dům se staletou tradicí. Dnešní pokračovatel rodu je mladý, velmi úspěšný vinař, jehož invence a péče byla korunována v roce 2000 celoněmeckou cenou Vinař roku, když už roku 1996 byl vyhlášen nejlepším z branže v oblasti Nahe. Na rozloze asi 14,5 hektaru pěstuje ze 75 procent ryzlink, který pod jeho dohledem vyzrává do potěšujících vín s výrazným rukopisem a vyhraněným odrůdovým charakterem. Nejvyhlášenější a vysoce ceněné jsou ty z polohy Halenberg, které opěvoval již Goethe. Ve vínech ze sklepa Emrich-Schönleber je patrná úcta k hroznu a respekt k vlastnostem, jaké mu dodává převážně štěrkovitá půda se stopami břidlice a křemene.
Příkladem péče, jaká je zde vínu věnována, je Riesling Auslese trocken ´01 právě z trati Monzinger Halenberg. Tekuté zlato hýří ve sklence myriádami drobných jiskřiček, kytka nabízí obsažnou skladbu vůní, v níž dominuje odrůda a vzácná harmonie. Vedle broskví se zdatně prosazuje spodní tón s nádechem odéru rozkvétajících růží, uhlazuje dojem a dodává kytce vysokou noblesu.
Chuť kopíruje skladbu vůní a přidává obdivuhodnou nazrálost a mocnost výrazu, dosametova učesanou patrnou stopou lipovo-medové příchuti. Tón mládí naopak vyvolává drobné cílené perlení. Odlehčí objemnému, hutnému konci a dodá mu espritního vzletu. Jde o jeden z velmi vydařených ryzlinků, ač nepochází z vyhlášené oblasti.

Ryzlink, nebo ryzlink? Kde vlastně vznikají ryzlinky, činící si nárok na titul nejlepší na světě? O to se hrdlí dvě země. V prvé řadě Německo. Milovníci této odrůdy vůbec nehodlají diskutovat o jiném místě, kde by měly být ryzlinky kvalitnější těch z Porýní. Stejně tak ovšem Francouzi, či spíše Alsasané.
Pokusme se tuto vádu definovat. Ne rozsoudit, to je nemožné. Ale postavme vedle velice vydařeného reprezentanta Německa, o kterém již zde byla řeč, představitele ryzlinků francouzských. I když Alsasko má ke svému sousedu na východě hodně blízko a ve své pohnuté historii k němu bývalo často připojováno.
Hráčem za Francii budiž jeden z ryzlinků ve světě snad nejrespektovanějších, Cuvée Frédéric Émile ´97 ze sklepa Trimbach. Jde o víno typické pro apelaci, širokého spektra a dramaticky výrazného zemitého podtextu. Ve vůni i chuti je přítomnost minerální stopy, konkrétně stopy po zemním oleji tak dominantní, že na prvé ochutnání necítíme téměř nic jiného. Teprve po důkladném poválení na patře a při plné koncentraci objevíme za „stěnou“ zemitých komponent krásně se rozvíjející ostatní prvky. Jedním z nich je mládí. Šestileté víno překvapí mladistvým, vpravdě šviháckým dojmem. Objevíme také zdravě se prosazující hladivé známky po ovoci, medu, lipovém květu, vše korunované kultivovanou kyselinkou. Velké víno s ryzím charakterem.
Takže jsme se vlastně nikam nedostali. Každý z ryzlinků je svůj, nabízí skvělý zážitek, každý ovšem z jiného soudku. Ten z Nahe je přímočařejší, nevybočující z mantinelů pro odrůdu nastavených, které ovšem vyplňuje bezezbytku. Alsaský nabízí obmyslnou kompozici, kterou není lehké rozkrýt. Pokud se vám to však podaří, jste odměněni báječným douškem.
Resumé je tedy asi toto. Podle mého názoru nelze srovnat nesrovnatelné, můžeme však říci, že oba ryzlinky poskytují to nejlepší, co odrůda nabízí, každý však po svém. Jsou nálady, chvíle či pokrmy, které lépe doprovodí ten, v jiné situaci je vhodnější onen. Tak je to vlastně se všemi víny, je velmi těžké říci, přestože třeba Trimbach, který za posledních deset let „neslezl“ v ratingu listu Wine Spectator pod devadesát dva bodů, že právě on je „nejryzlinkovatější“. A to je právě - myslím si - na víně nejkrásnější.