Putování vinařským světem, při němž jsme se dostali do těsné blízkosti naší země, nyní na nějaký čas přerušíme. V krátkosti nahlédneme do historie vinohradnictví a vinařství v na území Čech a Moravy, dotkneme se nedávné minulosti a zaznamenáme i stav současný. Navštívíme některé oblasti a porozhlédneme se po producentech, kteří se úspěšně zhostili cesty za vysokou jakostí svých vín. Pokusíme se zjistit, jak si stojí vinaři v Česku v souvislosti se stále rychleji se blížícím začleněním republiky do evropských struktur a je-li vlastní vstup pomocí, či hrozbou. Samozřejmě se také budeme věnovat vínům, budeme společně objevovat taková, která si zaslouží pozornost věci znalých konzumentů.
Na území dnešního Česka existuje vinohradnictví a vinařství více než dva tisíce let. Za tuto dobu zažili čeští a moravští vinaři léta tučná i hubená. Po slavných etapách, kdy kvalita vín u nás zrozených vedla v sousedním Rakousku tamní vinaře k intervenci u císaře a následnému zákazu exportu českých a moravských vín do rakouských zemí, přišly i časy smutnější. Od počátku sedmnáctého věku nastal dlouhotrvající úpadek, který se zastavil až koncem století etapou nové výsadby. V té době činila rozloha vinohradů asi 17 000 hektarů – to jenom na Moravě. Poté nastal opět pokles zájmu o víno, což vedlo ke stagnaci, trvající prakticky až do konce století devatenáctého. Na scénu však vstoupil révokaz a dokonal dílo zkázy. Následující renesanci přervala první světová válka. Ze zmíněných 17 000 hektarů moravských vinic zbyly na konci třicátých let minulého století pouhé čtyři. Snahu po obnově a navázání na slavnou tradici opět přerušila světová válka, tentokrát druhá. A léta po ní patřila k těm nejméně šťastným. Tehdy nastoupivší režim hleděl spíše na kvantum a nízkou cenu, kvalita stála kdesi na konci priorit.
Zásadní společenská změna v roce 1989 přinesla i novou situaci ve vinařství. Zájem se pomalu počal přelévat směrem k co nejvyšší jakosti a vína se po stránce kvality stále lepšila. Cestu za lepší budoucností vinařů v Čechách a na Moravě definitivně nastartoval vinařský zákon, platný od roku 1995. Ten zabezpečil perspektivu pro produkci vín vyšších jakostních tříd, definoval podmínky k jejich přípravě a otevřel našim vinařům nové perspektivy.
Současný stav vinohradnictví a vinařství u nás lze statisticky charakterizovat asi takto. V Česku je révou osázeno necelých 12 000 hektarů, což není mnoho, protože při produkci okolo 700 000 hektolitrů vína a roční spotřebě zhruba šestnácti litrů na osobu to znamená prostor pro dalších více než osm milionů litrů vín importovaných. Tento poměr se pohříchu zatím pomalu, ale stále více prohlubuje ve prospěch importu. Příčin je několik. Malá nebo žádná propagace tuzemské vinařské produkce. Pod mylným dojmem, že dobré zboží se prodá samo a s uspokojením nad bezesporu rostoucí kvalitou svých vín producenti pospávají na vavřínech dosažených úspěchů. Zároveň s tím velmi necitlivě určují cenovou hladinu svých produktů, nedbajíce o to podstatné, dodržení optimálního poměru mezi kvalitou a cenou. Tím otevírají dveře k zatím plíživé, o to však více nebezpečné expanzi dovozu. A uvědomíme-li si skutečnost, že importovaná vína jsou – i přes doposud existující celní ochranu – levnější než naše, potom nezbývá mnoho času na to ošetřit domácí vinařství před hrozící totální ztrátou pozic.
Tomu, co proti tomu udělat, a také o perspektivních vinařích v jednotlivých oblastech bude věnováno několik příštích pokračování.
