Investoři se konečně začali zajímat, do čeho dávají své peníze
V Česku to šílenství nikdy pořádně nepropuklo a zřejmě už ani nevypukne. Nejvíc o něm vědí Američané a jisté známky nemoci jeví i lidé ze západní Evropy. Izrael a pár států z Asie postihla internetová horečka také. Řeč je o technologických firmách, které svůj podnikatelský plán postavily na světoznámé příponě „com .
Jako houby po dešti vznikaly v uplynulých dvou třech letech společnosti, jimž k podnikání stačilo jméno internetové domény a snadno definovatelná cílová skupina. „Budeme nabízet zajímavé informace a fungovat jako portál pro vstup do internetu, říkal takový podnikatel investorovi. A ten sypal peníze. „Všichni věří internetu. Byl bych hloupý, kdybych teď peníze neinvestoval, když to dělá každý, ospravedlňoval si zase investor, proč lije peníze do podniku, kterému ani pořádně nerozumí. Byla to obyčejná psychóza.
Především v Americe každý týden vstupovaly podobné společnosti na veřejný trh a investoři se o akcie skoro prali. Objednávky cenných papírů proudily nejen z velkých investičních bank a fondů, ale i z různých částí světa od lidí, kterým krásu přímého obchodování pomohl objevit právě internet. Cena technologických akcií utěšeně rostla.
Před třemi týdny přišel zvrat. Washingtonský soud vynesl rozsudek nad Microsoftem a justicí čerstvě označený monopolista sestřelil cenu akcií dalších technologických podniků. Od té doby se index trhu Nasdaq vrhá jednou dolů, podruhé zas nahoru, přičemž neustále oslabuje. Tento trend doprovází sílící debata o budoucnosti technologických firem. Kdo má šanci přežít, které firmy zahynou, jaké obory a podniky jsou perspektivní. Debata o uplatnění nových technologií ve světovém byznysu se vrací zpátky na zem.
V tomto vydání týdeníku EURO přinášíme různé pohledy na současnou vysokou cenu technologických akcií. Existuje sice názor, že investoři už neočekávají od akcií vyšší výnosy než od tradičně nízko úročených vládních dluhopisů, ale argumenty v tomto duchu neznějí příliš logicky. Proč při stejném výnosu spíš než do bondů ukládat peníze do akcií, jejichž cena může kdykoli spadnout? A jsou tu i další faktory. Ještě počátkem letošního ledna měla například virtuální aukční síň eBay větší tržní kapitalizaci než New York Times Co., společnost Dow Jones (vydává například deník The Wall Street Journal) a Washington Post Co. dohromady. Další mladá společnost Red Hat, která prodává programy fungující na operačním systému Linux, měla v lednu větší cenu než British Airways, Japan Airlines a KLM Royal Dutch Airlines. Dává to vše nějaký smysl? Ano. Ale jen tehdy, pokud rezignujeme na selský rozum.
Cílem tohoto článku není poplivat internet a podnikání, které se okolo něj točí. Světová informační superdálnice je úžasný nástroj, který svět bezpochyby bude využívat stále. Je jen třeba nepodléhat davové psychóze a přemýšlet, co má šanci na úspěch. Nejen při zakládání nových podniků, ale i při investování do cenných papírů technologických firem.
Je jasné, že podniky staré ekonomiky budou kupovat hardware i software pro připojení k internetu a lepší práci s daty. V těchto týdnech a měsících vznikají první virtuální tržiště, na nichž se budou setkávat dodavatelé a zákazníci z podnikové sféry. Odběratel na příslušném místě v internetu zveřejní poptávku a konkurenční dodavatelé budou soutěžit, kdo zakázku vyhraje. K analýze bude odběrateli sloužit koupený nebo pronajatý software. To je jen velmi jednoduchý příklad, jak informační technologie snižují náklady a zvyšují produktivitu. A kdo bude taková tržiště vybavovat, bude v následujících letech také vydělávat. Stejně jako telekomunikační firmy (především ty mobilní a nabízející širokopásmové připojení), kterým poplynou peníze z přenesených objemů dat.
Odsouzena k neúspěchu je s největší pravděpodobností valná většina firem, které se chtějí stát vstupní branou do internetu, takzvanými portály. Specializované stránky sice zřejmě budou schopné vydělávat na reklamě, ale to bude vyžadovat vysokou penetraci internetovým připojením. Šanci teď mají jen lídři trhu, společnosti jako America Online nebo Yahoo!. A příklad AOL ukazuje, že nestačí být jen portálem, ale také nabízet internetové připojení, a co je asi nejdůležitější, včas se prodat telekomunikační společnosti, nebo ji naopak pohltit. Proto se AOL letos dohodla na fúzi se společností Time Warner, která má kabelovou síť.
Zkrátka i Nová ekonomika vyžaduje odhad opřený o zdravý rozum.
