Youtuber Pstruh dostal za sprosté urážky na internetu podmínku. Za výtržnictví jsou rok co rok odsouzeny tisíce lidí, tento rozsudek byl ale mimořádně přísný. Jak se vypořádávají soudy s výtržnictvím, youtubem a urážkami
Nejčastějšími výtržníky jsou dnes s přehledem hospodští rváči. Za nimi s odstupem následují choleričtí řidiči a nezdrženliví (ex)manželé. Není to nijak překvapivé, ovšem pokud se ujme rozsudek jihlavského soudce Zdeňka Chalupy nad Petrem Jelínkem (aka youtuberem Pstruhem), který zveřejnil sprosté – velmi sprosté – video o jisté lehce abnormální psycholožce a šamance, stanou se novými přeborníky ve výtržnostech nejspíš youtubeři.
Nakročeno k tomu mají slušně, byť zdaleka není jisté, jak se k tomuto rozsudku postaví další soudní instance, ke kterým případ míří. Týdeník Euro prostudoval několik desítek verdiktů nad výtržníky a plyne z toho, že soudce Chalupa byl mimořádně přísný: aby se člověk stal výtržníkem, musí většinou někoho na veřejnosti udeřit pěstí, vlepit mu facku, srazit na zem, vyhrožovat smrtí, masturbovat na veřejnosti nebo aspoň „tý krávě za volantem“ (obětí cholerických řidičů bývají častěji ženy) ukopnout zrcátko a rozbít přední sklo.
„Čisté“ nadávání na veřejnosti, kterého se dopustil Pstruh, většinou stačí tak akorát na přestupek. Základní otázka proto zní: měla se policie něčím takovým vůbec zabývat, nebo bylo na oné paní, aby svou čest hájila před civilními soudy?
Pstruh a šamanka
Dvaadvacetiletý Pstruh se na YouTube charakterizuje v sekci „Vaše zkurvené dotazy“ slovy: „Je mi 22 let, jsem z Jihlavy a řadím se do sekce heterosexuál.“ Z pohledu čtyřicátníka jsou jeho videa jenom nudná a sprostá. Přesto má 56 tisíc odběratelů, což není špatné.
Před soud se dostal kvůli Petře Yamuně Wolf. Psycholožce a šamance, která si do znaku na svém webu vetkla stylizovanou vulvu a živí se vaginálním mapováním (masírováním tkáně vaginy, které vede k pomalému „otvírání vašeho vnitřního květu, vašeho božství“), popřípadě šamanskými i jinými semináři. Pstruha dožralo, kolik si Yamuna za mapování účtuje (prý až 15 tisíc korun), a natočil o ní sprosté video, které před odstraněním viděly čtyři tisícovky lidí. Nazval ji v něm „zasranou zkurvenou zlodějkou“ a přidal další hrubé vulgarity na adresu Yamuny i jejích klientek.
Policie věc dvakrát odložila coby přestupek, ovšem nakonec se to přece jen k soudu dostalo. Soudce Chalupa čin označil za „děsivý příklad nekulturnosti, špatný příklad pro mládež“ a Pstruhovi za výtržnictví napařil šestiměsíční trest s roční podmínkou.
Co všechno prošlo
Rozsudek je to skutečně přísný. Bez trestu skončila (v přestupkovém řízení delikventi možná nějakou pokutu dostali) například opakovaná masturbace před dvojicí dívek v parku. Stejně soud viděl sražení černé pasažérky revizorem, hádku manželů během jakéhosi rodinného setkání, která vyvrcholila nadávkami, lehkou ranou pěstí a shozením ženy na zem, či extempore dvou znojemských opilců, kteří obsluze místního K-Klubu nejdřív nadali do „kurev starých“ a „šulinů“, a když stejně nedostali nalito, hodili po ní popelník, skleničku, láhev od piva a pokusili se ji praštit barovou stoličkou.
Výtržnictvím nebyla ani počínající bitka mezi Romy v Brně. Šlo o dluhy. Tři věřitelé nejdřív sprostě nadávali dlužníkům. Jeden z nich strčil do těhotné dlužnice tak, až upadla na zem. Později další věřitelka srazila jinou dlužnici na chodník, dala jí párkrát pěstí a tahala ji za vlasy. Do hádky se nakonec zapojilo několik desítek Romů, figurovala v ní utržená noha od židle, a jak stojí v rozsudku, „konflikt gradoval do vzájemného fyzického napadání více osob“. Samozřejmě se to celé neobešlo bez nadávek policistům.
Podle všech zúčastněných soudů šlo o pouhý přestupek a stejný názor měl i Nejvyšší soud, který rozhodl, že takové chování je sice „nevhodné, nemístné a nepřípustné“, nicméně poněkud nekorektně, ale rozumně dodal, že „sklon k impulzivnímu řešení sporů a přehnaně dramatickému uplatňování a prosazování vlastních postojů a zájmů přežívá jako určitá součást mentality romského etnika“. Jednoho napadá, že stejný senát by možná Pstruhovo extempore viděl jinak, protože youtubeři jsou sprostá, nevázaná čeládka a nějaká ta nadávka nepadá na váhu.
Na otázku, jestli přece jen nebyl na Pstruha moc přísný, říká soudce Chalupa, že ne: „Myslím, že nikdo z nás by si nepřál, aby informace, sprostoty a nadávky, které byly šířeny o paní poškozené, byly šířeny o komkoli z nás.“ Zásadní roli navíc podle Chalupy sehrála okolnost, že vulgarity padly právě na YouTube. „Pokud uvažujete v poměrech České republiky, tak video vidělo jedno průměrné malé město, což rozhodně není zanedbatelná záležitost,“ řekl soudce týdeníku Euro.
Kombinačky a piercing
Pravda je, že stát se výtržníkem může člověk i za samotné nadávání. Moc takových případů se ale v databázi rozsudků Nejvyššího soudu najít nedá. 300 hodin veřejně prospěšných prací dostal muž, který se opil a pak na náměstí „slovně napadl“ jakousi ženu „za přítomnosti dalších osob“. Trestu neunikli ani dva Pražané (deset měsíců a čtyři měsíce s rok a půl dlouhými podmínkami), kteří vulgárně nadávali dvěma barmankám, vyhrožovali, že hospodu podpálí, „že to tam rozkopou“, a jedné z nich dokonce tím, že jí „vyrvou kombinačkama piercing z pusy“.
Vyloženě drakonický trest – půl roku natvrdo – pak dostala (již dříve trestaná) invalidní důchodkyně z Prostějova, která celých osm měsíců (někdy na přelomu let 2004 až 2005) z balkonu vulgárně urážela lidi na ulici.
Podmíněná mužská záležitost
Jak tedy klasický český výtržník vypadá? Nejdřív se v hospodě opije, pak začne někomu nadávat, ale nezůstane jen u toho a přidá pár ran pěstí. Typickým příkladem budiž jeden Středočech, který v létě 2011 rušil před jakousi restaurací noční klid, a když ho přivolaný policista Jan Medveď napomenul, řekl mu, že je chudák, chytil ho pod krkem, vlepil mu facku, dal čtyřikrát pěstí a přidal litanii: „Ty šašku, drž hubu, já tě svléknu z uniformy, ty ču*áku.“ Soud byl shovívavý a vzhledem k tomu, že policista neutrpěl žádné zranění (a šlo tedy jen o výtržnictví, nikoli o ublížení na zdraví), dostal za to všechno deset měsíců s dvouletou podmínkou.
Tím se dostáváme k výtržníkům, kteří za svá alotria vyfasovali srovnatelné tresty jako Pstruh. Je jich hodně. Jen v roce 2014 bylo dle statistik ministerstva spravedlnosti za výtržnictví odsouzeno celkem 4949 lidí (z toho 272 žen). Pouze 372 z nich šlo do vězení, kdežto plných 3705 vyvázlo s podmínkou. Výtržníky, jejichž delikt byl klasifikován jen jako přestupek, ve statistice bohužel nenajdeme.
Čtyři měsíce s roční podmínkou dostal například muž, který na svého soka v hospodě nejdřív křiknul „vypadni, nebo ti rozkopu držku“ a poté mu vrazil takovou facku, až mu shodil brýle a roztrhl ret (čtyři měsíce na rok). Úplně stejně dopadla jakási žena, která chtěla po pošťačce, aby si vzala zpět balík (zjevně jí místo něčeho, co zaplatila, přišla cihla), a když neuspěla, nadávala jí, tahala se s ní o tašku, roztrhala jí lejstra, uškubla z krku čipovou kartu a zahnala ji do auta, do kterého pak vztekle bušila. Podobně dopadl hospodský agresor z Bruntálska, který „slovně i fyzicky napadal hosty restauračního zařízení“, rozdal několik ran pěstí a úderů čelem (pět měsíců na rok). Jen o něco víc pak slízla trojice výtržníků ve Františkových Lázních, která své oběti nejdřív nadávala, pak ji narazila na plot, bila ji, kopala, udeřila do ramene geodetickým kolíkem a přitom jí napraskl levý podočnicový oblouk (čtyři měsíce na rok a půl).
Co na to pan prezident
Argument soudce Chalupy s „malým městem“ má svou váhu a bude na dalších soudních instancích, aby se s ním v tomto pilotním youtuberském případě vypořádaly, jenže ve srovnání s výše uvedenými případy vypadá Pstruhovo provinění jaksi neduživě. Sprosté video sice viděla spousta lidí, jenže oběť na druhé straně nezažila bezprostřední agresi, strach z eskalace konfliktu a zřejmě ani skutečnou hloubku ponížení.
A pak je tu další argument. Youtuberů Pstruhova ražení existuje spousta. Jsou mladí a sprostí. Vulgaritami chtějí provokovat (a tudíž zaujmout) své vrstevníky, i když se jim to často moc nedaří, protože sprostá slova jsou všude a dávno už ztratila svou moc. Stačí se ostatně podívat na čerstvý příspěvek jednoho Pstruhova epigona (jmenovat nebudeme). Reaguje v něm na Pstruhův rozsudek, Yamuně nadává minimálně stejně sprostě a navíc tvrdí, že by všem šarlatánům nejradši „prostřelil palici“ nebo je naložil na loď, zavezl doprostřed oceánu a tam to všechno odpálil. Krásně u toho prská vzteky, ale stejně to dotáhl jen na pár set diváků. Zaslouží si podmínku i on?
Snad ještě na okraj: platí, že kdysi společensky zcela nepřípustná česká slova se v průběhu staletí stala neutrálními a obráceně. Tak třeba nejobscénnějším slovem pro provádění soulože kdysi bývalo dnes nevinné slovo „mrskat“, ktežto dnešní vulgaritu „mrdat“ používal ještě Komenský ve smyslu hýbat se či trhat sebou.
Soudce Chalupa nicméně na inflaci vulgarit nevěří a říká, že „na světě nejsou jen youtubeři, kteří mluví sprostě“. Nepochybně má pravdu, jenže na druhé straně nelze pominout ani fakt, který ve svém dalším videu vyjádřil Pstruh slovy: „Co prezident Miloš Zeman?“
Blín a růže
Karel Čapek kdysi v Povídkách z jedné kapsy napsal, že spravedlivý trest by v některých případech dokázal uložit jen Bůh. Nešlo o výtržnictví, ale o vraždu, kdy sedlák zabil tchána, který mu léta odmítal prodat kus půdy, aby mohl scelit dvě pole, která „chtěj k sobě, to už dá cit“. Své pocity vyjádřil Čapkův soudce slovy, že by místo pozemského trestu nejradši vstal a vynesl rozsudek: „Oseješ ta dvě pole blínem; blínem a hložím; a do smrti budeš mít před očima ten úhor nenávisti.“
Skoro stejně čapkovsky na to nedávno šel jeden soudce z Okresního soudu Praha-východ, a to včetně bylinné symboliky. Začalo to tak, že kohosi vytočila úřednice stavebního úřadu, když mu sdělila, že mu kopii zprávy o měření hlučnosti sousedova tepelného čerpadla dá až za týden. Dotyčný jí za to čtvrt hodiny sprostě nadával a vyhrožoval, že by se měla začít bát o sebe i rodinu. Soudce mu uložil měsíc s roční podmínkou a přikázal, aby úřednici poslal „kytici o lichém počtu rudých čerstvých růží v množství nejméně 15 kusů“ a spolu s pugétem omluvný dopis, ve kterém by stálo: „Nechal jsem se unést emocemi, a přestože jsem měl dle mého názoru oprávněné výtky k Vaší práci, choval jsem se jako hulvát.“
Nejvyšší soud ovšem omluvu i růže zrušil – vadilo mu slovo hulvát, příliš doslovné znění omluvy i přesné určení počtu růží –, a tak výtržníkovi zůstal jen ten nudný měsíc podmíněně. Jak to tak vypadá, tresty výtržníkům a youtuberům budou ještě nějaký čas ukládat jen lidé.
Přečtěte si také:
