Kdo bude rozhodovat náš spor – soudce, nebo arbitr? Na tuto otázku bychom si měli odpovědět ještě předtím, než vůbec nějaký spor vznikne.
Autor: Martin Siebert
Rozhodčí doložka totiž bývá častou součástí obchodních smluv. Její podpis může zkrátit čekání na výsledek eventuální pře.
V poslední době jsme si zvykli na zprávy o arbitrážích, ve kterých se velmi často „hraje“ o miliardové částky. Proč se vlastně podnikatelé odvracejí od obecných soudů? Je arbitrážní řízení opravdu výhodnější? Možnost zvolit si řízení před rozhodci jako alternativu soudního rozhodování sporů i pro vnitrostátní spory, tedy pro ty, ve kterých jsou na obou stranách české subjekty, máme od roku 1995. Dal nám ji zákon o rozhodčím řízení.
Rozhodčí doložka Jednoznačně největší význam a dopad má tato právní úprava v oblasti sporů obchodních. Strany smluvního vztahu si mohou vybrat, zda spory plynoucí z takového vztahu předloží k řešení obecným soudům nebo rozhodcům. Předpoklady k tomu, aby spor mohl být autoritativně vyřešen v rámci arbitráže, jsou v zásadě dva – přípustnost takového projednání (takzvaná arbitrabilita) a platná dohoda stran o řešení sporu v rozhodčím řízení. Zjednodušeně lze říci, že arbitrabilní jsou především spory majetkové, které je možné vyřešit smírem. Rozhodci naopak nesmí projednávat například spory vzniklé v rámci insolvenčního řízení. Dohoda stran o tom, že vymezený okruh sporů bude řešen v rozhodčím řízení, takzvaná rozhodčí doložka, je zpravidla již součástí smlouvy upravující příslušný obchodní vztah mezi stranami. Musí být vždy písemná, jinak je neplatná. A jak vybrat vhodného arbitra? Rozhodcem může být prakticky kdokoliv – jakákoli fyzická osoba starší osmnácti let, která má plnou způsobilost k právním úkonům. Tato osoba nemusí být právník, stačí jen, aby souhlasila se svým jmenováním rozhodcem a ve vztahu ke stranám sporu i jeho předmětu byla nepodjatá. Možností je tedy mnoho, tou nejbezpečnější však zůstává stálý rozhodčí soud. Ten má zpravidla potřebné personální, organizační a technické zázemí. Nabízí i soubor předem připravených procesních pravidel (řád rozhodčího řízení) a pravidel o nákladech řízení, která se aplikují, pokud se strany sporu nedohodnou jinak. Zázemí a pravidla řízení před takovým soudem propůjčují alespoň základní předvídatelnost. Jediným, a třeba říci, že vcelku respektovaným, stálým rozhodčím soudem v Česku je Rozhodčí soud při Hospodářské komoře a Agrární komoře. U něj je možno vést jak vnitrostátní, tak mezinárodní rozhodčí řízení, jakož i spory o doménová jména formou on-line rozhodčího řízení. Jestliže se jedná o vztahy, na nichž se podílí zahraniční investor, je poměrně obvyklé, že se sjednává příslušnost zahraničních arbitrážních tribunálů například ve Vídni či v Londýně. Pružnější a levnější alternativa V rámci úvahy o použití rozhodčí doložky je nutno vzít do úvahy též několik dalších souvislostí. Rozhodčí řízení je zásadně jednoinstanční, to znamená, že jeho účastníci nemají možnost se proti rozhodnutí odvolat. Díky tomu je toto řízení mnohem rychlejší než řízení před soudem. Podle statistik ministerstva spravedlnosti byla průměrná doba trvání obchodních sporů v minulém roce plných 721 dnů. Rozhodci naproti tomu řeší spory zpravidla v horizontu týdnů nebo několika málo měsíců. V rozhodčím řízení je také možno stanovit, v jaké lhůtě arbitři spor rozhodnou. Strany mohou arbitra zavázat například k tomu, aby vydal nález do jednoho měsíce. Tato možnost je však samozřejmě spojena se zaplacením zvýšeného poplatku. Účastníci sporu mohou rozhodcům rovněž určit procesní pravidla, podle kterých se bude ve sporu postupovat, a mohou si určit i časový rozvrh jednotlivých fází řízení. Strany se například mohou dohodnout na zjednodušeném řízení, při kterém se rozhoduje pouze na základě písemností, které byly rozhodci doručeny, tedy bez ústního jednání. Řízení před arbitrem je proto výrazně pružnější a méně formální než řízení před obecnými soudy. Další velkou výhodou rozhodčího řízení je jeho neveřejnost. Povinnost mlčenlivosti rozhodců je přitom samozřejmostí. Rozhodčí nález, tedy jakýsi rozsudek vydaný arbitrem či arbitry, je stejným exekučním titulem jako pravomocný soudní rozsudek, to znamená, že má stejnou váhu. Rozhodčí nález vydaný v České republice je dle mezinárodních úmluv vykonatelný nejen na jeho území, ale prakticky po celém světě. Náklady rozhodčího řízení jsou obvykle nižší než poplatky za řízení soudní. Například poplatek za vnitrostátní rozhodčí řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR činí tři procenta z hodnoty sporu, soudní poplatek je vyšší, jsou to čtyři procenta. Nebezpečí podjatosti**
Volba konkrétních rozhodců i jejich počtu náleží vždy stranám sporu. (K rozhodnutí stačí podle zákona jediný arbitr, pokud jich ale má být více, musí být jejich počet lichý.) Strany jmenují své rozhodce, tedy osoby, které podle nich dokážou posoudit daný spor nejlépe. To ovšem neznamená, že by rozhodce mohl, či dokonce měl vystupovat jako zástupce strany, která jej jmenovala, nebo že by s ní mohl či měl konzultovat věcnou stránku sporu.
Není z
cela neobvyklé, že se silnější smluvní strana snaží prosadit, aby byl spor rozhodován jediným rozhodcem, uvedeným v rozhodčí doložce. Ačkoliv by i takovýto rozhodce měl být nepodjatý vůči oběma stranám, poměrně často o tom lze pochybovat. V nedávné době kupříkladu proběhla médii znepokojivá zpráva o člověku, který byl stanoven rozhodcem ve smlouvách uzavíraných společností poskytující úvěry. Sám zvládal rozhodovat o několika stovkách případů měsíčně.
Nebezpečí podjatosti arbitrů je o to větší, že se proti jejich rozhodnutí nelze odvolat. Nabízí se tudíž otázka, zda se strana musí podvolit rozhodčímu nálezu vždy. Co když má například pochybnosti o podjatosti rozhodce? Zákon o rozhodčím řízení v tomto ohledu práva stran chrání. Zakotvuje možnost přezkumu rozhodčího nálezu soudem. Návrh na zrušení rozhodčího nálezu však lze podat jen ze zákonem vyjmenovaných důvodů. Vzhledem k jejich specifičnosti je zrušení rozhodčího nálezu poměrně těžko dosažitelné. To je vnímáno jako jistá odvrácená tvář rychlosti rozhodčího řízení.
Rozhodčí nález může soud zrušit pouze z důvodů těžkých procesních pochybení či „faulů“. Výskyt takových chyb ale není v praxi příliš častý. Mezi důvody, pro které soud zruší rozhodčí nález, patří například skutečnost, že věc řešil nezpůsobilý rozhodce. Námitka nesprávného právního posouzení věci však sama o sobě není důvodem pro zrušení nálezu.
