Policii se komplikuje vyšetřování jízdenek pražského dopravního podniku. Nedaří se jim ani dokázat přímou linku na lobbistu Iva Rittiga
To, co na počátku vypadalo jako jednoznačný korupční případ, se řádně zašmodrchává.
Nejprve přišel dopravní podnik s posudkem, podle něhož se mu vlastně nestala žádná ztráta, i když výrobce jízdenek firma Neograph posílala provize někam do daňového ráje. Nyní přichází další úder – dopravní podnik vyšetřovatelům oznámil, že se nebude hlásit o náhradu škody ani v souvisejícím případu firmy Crosspoint, která získala kontrakt na prodej ve stanicích MHD. Zřejmě proto, že ji nedokáže vyčíslit.
Postup dopravního podniku rozlítil dozorujícího státního zástupce Adama Borgulu.
„Vzhledem k tomu, že jsem některé skutečnosti v podání shledal rozporuplnými. Zejména s ohledem na dosavadní postoj poškozeného DPP ohledně jeho připojení se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, činím tedy dotaz, zda se jedná o skutečný projev vůle poškozeného, nebo jde o exces ze strany zmocněnce poškozeného DPP?“ táže se Borgula v dopise z listopadu 2013 ředitele přepravní firmy Jaroslava Ďuriše. Advokát dopravního podniku totiž loni v září stáhl návrh na připojení se k vymáhání škody.
Ďuriš v polovině prosince Borgulovi odpověděl, že postup při uplatnění škody musí odpovídat nárokům, které na pohledávky tohoto typu kladou účetní a daňové předpisy.
K vymáhání pohledávky by podle něj mohl DPP přistoupit pouze v případě, že uplatnění takové pohledávky splňuje požadavky na věrné a průkazné vedení účetních zápisů. „Jiný postup není možný, a to i s ohledem na skutečnost, že hospodaření DPP podléhá povinnému auditu. V opačném případě by se DPP vystavil riziku, že výrok auditora by byl s výhradami. Stranou nemůžeme ponechat ani riziko naplnění skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění,“ vysvětloval Borgulovi zpátečku šéf dopravního podniku Ďuriš. Konverzaci obou pánů má týdeník Euro k dispozici.
Potíže na všech frontách Policie má ovšem velký problém i s tím, jak prokázat přímou účast lobbisty Iva Rittiga, kterého označuje za hlavu tunelování přepravní společnosti. Nedaří se ani dohledat, jaká konkrétní suma z provizí měla vlastně k Rittigovi doputovat. Problém je hlavně v posudku dopravního podniku. Aby totiž mohl Rittig legalizovat výnos z trestné činnosti, musela by se taková činnost dít a musela by vzniknout škoda. Policie ale nepochybně zadala znalecký posudek, který vznikne na základě jiných kritérií, než posudek dopravního podniku.
Klíčový svědek, někdejší obchodní ředitel tiskárny Neograph Vladimír Sitta, dlouhou dobu nevypovídal. Rozmluvil se až v den, kdy policie zatkla Rittiga, advokáty ze společnosti MSB Legal Davida Michala a Marka Stubleyho, Rittigova firemního administrátora Petera Kmetě a spolumajitele tiskárny Neograph Jana Janků. S Rittigem však policii příliš nepomohl. Například na otázku, jak by charakterizoval svůj vztah k Ivu Rittigovi, Sitta odpověděl: „Zcela neutrálně. Já jsem s panem Rittigem nikdy osobně nejednal.“ Podobně Sitta zareagoval i na otázku týkající se Petera Kmetě, zástupce firmy z Britských Panenských ostrovů Cokeville Assets, na jejíchž účtech mělo skončit zhruba 40 milionů korun z provizí za dodávky jízdenek.
Jestli něco ze Sittova výslechu naopak vyplývá, pak to, že on i jeho otec Vladimír Sitta starší věděli o tom, jakým způsobem kontrakt na DPP vznikl, i o provizích a v obchodu pokračovali. Policie ani jednoho z nich neobvinila. Soudruzi rozvědčíci Kontrakty na DPP nesou rysy excelentní zpravodajské operace. Není divu, když velká část aktérů sloužila před rokem 1989 v komunistické rozvědce. Už začátek celé akce je hodně zpravodajský. V roce 2007 navštívili vedení dopravního podniku dva detektivové z odboru padělání Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiří Brož a Michal Hradecký. Brož až do roku 1989 sloužil u StB. Podle zdroje týdeníku Euro přímo z dopravního podniku tehdy detektivové přinesli padělky jízdenek a upozornili vedení přepravní firmy, že padělky mohou do budoucna pro firmu znamenat velký problém. A že jediná firma, která umí dělat nezfalšovatelný papír, je Neograph. Majiteli firmy byli další bývalí rozvědčíci Vladimír Sitta starší a Jan Janků. Rittigův administrátor a zástupce Cokeville Assets Peter Kmeť před revolucí sloužil jako rezident rozvědky ve Washingtonu. A tehdejší šéf oddělení nákupů dopravního podniku Petr Oumrt a účastník jednání o jízdenkách shodou okolností taktéž působil v tajné službě. Tvrzení detektivů o firmě Neographa jejích „jedinečných“ technologiích následně podpořil soudní znalec Miloslav Musil. Argumenty zabraly a umožnily dopravci uzavřít s Neographem smlouvu bez výběrového řízení.
Problém zřejmě nastal ve chvíli, kdy se majitelé Neographu Jan Janků a Vladimír Sitta v roce 2011 dostali do konfliktu kvůli nedostatečným ziskům, z nichž část ukrojila provize odplouvající na Britské Panenské ostrovy. Sitta mladší oslovil Bezpečnostní informační službu a Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality a začal je zásobovat interními firemními dokumenty.
Následně se rozjelo vyšetřování, v jehož rámci už byla obviněna zhruba desítka osob, včetně bývalého generálního ředitele Martina Dvořáka a jeho náměstka Iva Štiky.
Vyšetřovatelské inferno Konflikt uvnitř Neographu mezitím dál kulminoval a dospěl k sérii trestních oznámení. Když Sittům na konci roku 2011 vypršel mandát ve statutárních orgánech Neographu, Janků je nechal převolit a dosadil do nich právníky z MSB Legal. Ti podali trestní oznámení na oba Sitty kvůli údajnému tunelování firmy.
Případu se ujala pražská kriminálka a v průběhu loňského roku začala otce i syna Sittovy stíhat za zneužití informací v obchodním styku.
Aby byl případ ještě složitější, advokát David Michal podal počátkem ledna trestní oznámení na dozorujícího státního zástupce Adama Borgulu – kvůli zneužití pravomoci úřední osoby. Michalovi se nelíbilo, že Borgula přehlížel jeho trestní oznámení na Sitty z konce roku 2012. Podle Michala měli oba Sittové vědět, že za jízdenky dostal někdo z dopravního podniku úplatek, přesto o zakázku usilovali, participovali na ní a umožnili proplácení provizí Cokeville Assets. „Borgula oznámení postoupil protikorupční policii, aniž by dal pokyn k řádnému prověření,“ tvrdí v dokumentu David Michal. Oznámení skončilo na litoměřické policii, která jej uložila.
„Borgula záměrně ignoruje veškerá jiná zjištění či skutečnosti, které svědčí o spáchání trestného činu osobami vystupujícími v postavení svědků,“ tvrdí David. Adam Borgula se k otázkám týdeníku Euro odmítl vyjádřit.
Na rozdíl od kauzy Nagygate předali olomoučtí žalobci Michalovo trestní oznámení na Nejvyšší státní zastupitelství. „Po vyhodnocení vašeho podání konstatuji, že Vrchní státní zastupitelství není místně příslušné k jeho vyřízení,“ stojí ve vyjádření šéfa odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Petra Šeredy. Na Nejvyšším státním zastupitelství zatím Michalovo podání leží.
Jak vyčíslit škodu?
Z dosavadních poznatků je zřejmé, že podezřelé kontrakty na dopravním podniku byly velmi dobře vymyšlené. Provizní smlouvy se uzavíraly předem a produkty byly nabízeny za nižší ceny než ty předchozí. Škoda se tedy nebude stanovovat úplně snadno. Posudek, který si u společnosti Equita Consulting na dodávku jízdenek nechal vypracovat samotný dopravní podnik, například k žádné škodě nedošel.
Zde je na místě si položit celkem zásadní otázku: Proč se tiskly jízdenky na papír od jediného možného dodavatele? Aby se zamezilo padělání? Kdyby to tak skutečně bylo, měly by v důsledku nepadělání tak dobře chráněného lístku stoupnout tržby z prodeje. Jestliže ne, byly to vyhozené peníze.
Druhý důležitý argument? Každá zakázka se vytváří podle kalkulačního vzorce na kalkulačním listu. Kdo má kalkulační list, ví, jaké marže dosáhl na dané zakázce dodavatel a o kolik byla proti obvyklé marži vyšší. Právě z těchto čísel je možné odvodit škodu. Policie by se tedy v první řadě měla ptát po kalkulaci marže na zmiňované zakázce.
Znalecký posudek Equita Consulting nese podle oslovených odborníků z ekonomických kruhů znaky alibismu, znalci používají termíny jako „nelze spočíst“, „nelze srovnat“. Klíčovým člověkem, který mohl ovlivnit vyznění posudku, je ten, kdo jej a jeho parametry zadával – tedy dopravní podnik. Policie si zatím žádný oponentní posudek sama vypracovat nenechala. Pokud chce případ dotáhnout do konce, měla by tak učinit. Důkazy ovšem musí být nezpochybnitelné, jinak vyvolávají dojem účelově vedeného stíhání.
Každá zakázka se vytváří podle kalkulačního vzorce na kalkulačním listu. Kdo má kalkulační list, ví, jaké marže dosáhl na dané zakázce dodavatel a o kolik byla proti obvyklé marži vyšší. Kontrakty na DPP nesou rysy excelentní zpravodajské operace. Není divu, když velká část aktérů sloužila před rokem 1989 v komunistické rozvědce.
O autorovi| Jan Hrbáček • hrbacek@mf.cz