Lokalizace osob pomocí mobilu je možná s přesností desítek metrů
Kde zas ten Honza je? láteří matka nad stydnoucí večeří a otec se chápe mobilního telefonu. Vyťuká speciální SMS a během pár vteřin přichází odpověď. „Už vystoupil z metra, za pět minut by měl být doma,“ praví hlava rodiny.
To není sci-fi z amerického filmu, ale dost možná blízká realita. V Česku sice v nejbližší době žádný z operátorů spuštění podobné služby neplánuje, ale ve Finsku už vláda přijala návrh zákona, který rodičům umožní zjišťovat aktuální polohu potomků prostřednictvím mobilu. Pokud zákon schválí finský parlament, mobilní operátoři nabídnou zcela novou službu.
Život v buňce.
Systém lokalizace mobilních telefonů funguje na bázi buněk signálu, kterými je pokryta celá republika. Každou buňku obhospodařuje jeden vysílač, takzvaná základnová stanice BTS. Kterýkoli zapnutý mobilní telefon odesílá do sítě v pravidelných intervalech informaci o své poloze, aby mohl být příchozí hovor nebo SMS zpráva směřována na správnou základnovou stanici a odtamtud na telefon. Protože se základnové stanice často překrývají a mobil komunikuje s více BTS najednou, je možné podle doby odezvy telefonu poměrně přesně rozeznat polohu. Čím hustší síť základnových stanic, tím přesnější výsledky; například ve městech s hustou sítí BTS lze vypočítat pozici mobilu s přesností až na desítky metrů.
Předběhli dobu.
Samotný proces zjištění polohy telefonu je snadný. V nejjednodušší formě, přístupu k informacím přes SMS zprávy, stačí odeslat textovou zprávu s číslem, které chce uživatel lokalizovat a speciálním bezpečnostním kódem. Během několika vteřin dorazí zpráva, která obsahuje podrobné informace o městě a městské části, kde se telefon nachází, vzdálenosti do středu obce a také přesné souřadnice zeměpisné délky i šířky včetně metrové tolerance přesnosti určení polohy. Zároveň je možné mobil propojit s počítačem a pozici hledaného telefonu zobrazit na elektronické mapě. Sofistikovanější řešení umožňuje SIM kartu společně se speciálními čidly zabudovat do auta a monitorovat trasu, zastávky, počet otevření dveří nebo si vygenerovat knihu jízd. Cena za jedno zjištění polohy se pohybuje od dvou do čtyř korun.
V České republice nabízí takovéto služby operátoři Eurotel a T-Mobile již téměř tři roky (EURO 44/2000). Většina zákazníků lokalizačních služeb jsou spediční a dopravní firmy, nebo například masokombináty. Eurotel počet klientů tají, T-Mobile uvádí několik tisíc uživatelů této služby. Mluvčí firmy Jiří Hájek připouští, že je to aktivita, která příliš nenaplňuje očekávání firmy. „Potenciál na trhu určitě je, ale zřejmě jsme v tomto směru trochu předběhli dobu. Na nevýrazném zájmu se také projevila bariéra v podobě nutné výměny SIM karty. Tento problém však u nových univerzálních karet odpadá,“ řekl Hájek týdeníku EURO.
Velký bratr nehrozí.
Jakoukoli možnost zneužití lokalizační služby, například šmírování a narušování soukromí osob, odmítá Miroslav Uřičař z právního oddělení T-Mobile. „Bezpečnostní kód ke zjišťování polohy si zákazník vygeneruje sám ve svém telefonu a je pouze na něm, zda ho někomu poskytne, bez tohoto hesla nikdo nemá možnost polohu telefonu zjišťovat. Přirovnal bych to k PIN kódu k platební kartě nebo heslu do počítače. Záleží na samotných uživatelích, jak si ho ohlídají, ale žádného velkého bratra bych z toho nedělal,“ tvrdí Uřičař.
Bez povolení to nejde.
Jak ukazuje příklad z Finska, evropské telekomunikační firmy jsou v tomto ohledu trochu dál. To přináší i kuriózní situace; novinka ve finském zákoně totiž vyžaduje, aby rodiče potřebovali ke sledování mobilů dětí starších patnácti let jejich souhlas. Výjimkou budou jen případy nouze, kdy se povolení vyžadovat nebude.
Finové věří, že jejich normu převezmou i další země Evropské unie, kde by se podobný zákon mohl stát součástí směrnice, která se zabývá ochranou soukromí v elektronických komunikacích. Nový telekomunikační zákon, který v Česku právě v těchto měsících připravuje ministerstvo informatiky, se však touto problematikou nezabývá. „I v rámci Evropské unie je finský případ ojedinělý. Pokud se to osvědčí i jinde a bude u nás po takové službě poptávka, jistě bychom to vyřešili novelizací zákona,“ říká mluvčí ministerstva Klára Volná.
V podobném duchu se vyjadřují i mobilní operátoři. „Pokud by taková norma byla v České republice přijata, pak bychom o spuštění lokalizačních služeb pro rodiče určitě uvažovali. Domnívám se, že zájem by byl,“ míní mluvčí Eurotelu Diana Dobálová. Třetí mobilní operátor na trhu, Oskar, služby na lokalizaci zatím nenabízí, ale podle Romana Frkouse o tom uvažuje: „Registrujeme poptávku především ze strany firemních klientů, zájem by určitě byl i mezi rodiči.“
