Poměrná část odstupného, kterou je zaměstnanec povinen vrátit svému zaměstnavateli, se stanoví podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného.
Foto: Martin Siebert
Aktuálně, kdy se zaměstnanci mnohdy vracejí po předchozím propuštění ze zaměstnání z důvodů organizačních změn ke svému původnímu zaměstnavateli, jemuž se podařilo oživit utlumenou činnost, nabývá na významu ustanovení zákoníku práce, které nařizuje zaměstnanci vrátit část vyplaceného odstupného. Po odeznění následků hospodářské recese takové případy, zvláště pokud zaměstnanci přijali odstupné zvýšené nad rámec zákonného minima, tedy trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, mohou být častější.
Bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti (dohoda o provedení práce se nepočítá) před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen tomuto zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část. Tato poměrná část se stanoví podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného. (Přečtěte si více v článku Kdy musí propuštěný zaměstnanec vrátit odstupné)
V celé řadě příruček pro zaměstnavatele jsou však uváděny nesprávné návody výpočtu. Takový postup, kdy se počítá podle počtu měsíců od nového nástupu do zaměstnání, je jednak chybný a jednak, v celé řadě případů, zejména pokud nový pracovněprávní vztah u téhož zaměstnavatele nezačíná prvním dnem kalendářního měsíce a předchozí neskončil poslední den kalendářního měsíce, v praxi rovněž neaplikovatelný. Pracovní poměr může skončit v průběhu měsíce třeba v případě prodloužení výpovědní doby z důvodu ochranné doby – např. pracovní neschopnosti zaměstnance - nebo skončení pracovního poměru dohodou k jinému datu, než poslednímu dni kalendářního měsíce.
Jak správně spočítat vrácenou část odstupného**
Řekněme, že zaměstnanci skončil pracovní poměr např. 31. srpna 2009 a dostal jako odstupné čtyřnásobek průměrného výdělku. Nastoupil-li do zaměstnání (jež vykonává v pracovním poměru nebo na dohodu o pracovní činnosti) ke stejnému zaměstnavateli např. 1. listopadu 2009, musí vrátit 61/122 čili polovinu odstupného (dvojnásobek průměrného výdělku), neboť se vrátil do zaměstnání o dva měsíce (o 61 dnů) „dříve“ (číslo 122 vyjadřuje počet kalendářních dnů za 4 měsíce od 1. 9. do 31. 12. 2009). Pokud by dostal např. pětinásobek průměrného výdělku a nečekal by na uplynutí pěti měsíců a vrátil by se o tři měsíce „dříve“, musel by vracet 92/153 vyplaceného odstupného. (Číslo 153 vyjadřuje počet kalendářních dnů od 1. 9. 2009 do 31. 1. 2010 (5 měsíců), číslo 92 vyjadřuje počet kalendářních dnů, o které zaměstnanec nastoupí do zaměstnání dříve - listopad, prosinec, leden.) Sjednal-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o provedení práce, odstupné nevrací.
Podle původní právní úpravy zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007, byl zaměstnanec povinen vrátit odstupné, pokud ve stanovené době po skončení pracovního poměru konal práci u dosavadního zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu, tedy včetně dohody o provedení práce. Aktuální úprava vážící povinnost vracení odstupného resp. jeho poměrné části toliko na výkon práce v pracovním poměru nebo na dohodu o pracovní činnosti za stanovených podmínek byla s účinností od 1. ledna 2008 zavedena tzv. technickou novelou zákoníku práce, tedy zákonem č. 362/2007 Sb.
