Za nízký počet IPO mohou především členové burzy, říká její šéf
Petr Koblic (35) se stal generálním ředitelem pražské burzy počátkem září 2004. Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze, od roku 1993 pracoval v Živnostenské bance jako dealer na finančních trzích. V roce 1997 postoupil na pozici vedoucího obchodování s akciemi a obligacemi. V letech 1997 až 1998 byl odpovědný za prodej produktů institucionálním klientům ve společnosti Patria Finance. V červnu 1998 nastoupil do společnosti CA IB Securities do pozice ředitele obchodování, v roce 2000 se stal členem jejího představenstva a od ledna 2002 byl zvolen předsedou představenstva. Po převodu aktivit CA IB do HVB v roce 2003 pracoval jako ředitel odboru privátního bankovnictví, cenných papírů a Asset Management v HVB Bank. Je držitelem české makléřské licence a získal makléřské oprávnění Seria 7 ve Spojených státech.
EURO: Máte za sebou polovinu svého mandátu v čele burzy. Když si projdeme vaše sliby za dva roky ve funkci, vychází, že úspěchů je více než neúspěchů. Považujete své působení v čele burzy za úspěšné? KOBLIC: Mohu je považovat za relativně úspěšné, protože se nám leccos podařilo. Vrátili jsme burzu do hledáčku drobných českých investorů, podařilo se nám celým obdobím projít bez závažnějšího finančního problému některého z členů burzy. Do velice pokročilé fáze jsme také rozpracovali některé projekty, které - pravda - mohly být rychlejší, ale zasekly se v zásadě na externích faktorech. Nepovedlo se naopak uvedení nových emisí na trh. Je otázka, zda to je chyba burzy,. Spíše se všichni, včetně akcionářů burzy, shodují na tom, že naše vina to není. Emise mají na burzu uvádět její členové, takže se to dá posoudit jako neúspěch členů, kteří nebyli schopni dokončit transakce, jež měli do značné míry rozpracovány.
EURO: K očekávání masivního přílivu nových emisí na trh jste však přispěl do značné míry i vy svými prohlášeními. Letos na jaře jste uvedl, že byste považoval za neúspěch, kdyby letos nebyly tři nové emise, loni byla vaše vyjádření ještě optimističtější. Proč zatím k žádné emisi nedošlo? KOBLIC: To je zklamání, předpoklady mnoha odborníků se opravdu nenaplnily. O potenciálních emitentech se intenzivně mluví poslední dva roky, problémy jsou však s dokončením transakcí. Podíváme-li se na některé známější plánované emise, například OKD či společností ze skupiny PPF, tyto firmy hovoří o možném vstupu na burzu zhruba rok. V zásadě je to od nich takový optimistický výhled s tím, že se podaří dokončit všechny interní procesy v samotných firmách. Obdobná situace je i u jiných firem a je vidět, že nastavení těchto procesů je zřejmě složitější a delší, než se všeobecně čekalo.
EURO: Takže vaše loňská a předloňská prohlášení vycházela z toho, že jste věřil, že PPF, Oskar, OKD a podobné firmy si své domácí úkoly splní rychleji? KOBLIC: Vyjadřoval jsem opatrně, že si myslím, že by byl neúspěch, kdyby do dvou let nebylo pět emisí. Ještě půl roku zbývá, i když je pravda, že bych byl extrémně optimistický, kdybych si myslel, že emisí bude mnoho. Všechny úpisy, se kterými jsem počítal, jsou, s výjimkou Oskara, stále ve stádiu rozpracovanosti.
EURO: Kdo tedy může za malý počet nových titulů na burze? KOBLIC: Obrovská část viny, a tím ji nesnímám z burzy a kapitálového trhu jako takového, je i na investičních bankéřích, kteří to podcenili. Je docela zábavné, že chodí za těmi samými klienty, u nichž byli v posledních pěti letech čtyřikrát, a poslední dva roky po úspěšném IPO Zentivy jim vyprávějí, že nejlepší cesta k získání kapitálu či prodeji firmy je udělat IPO.
EURO: V jaké fázi jsou jednání s potenciálními emitenty z oblasti realit? KOBIC: Osobně jsem se sešel se zástupci pěti realitních firem. Všechni přišli na schůzku společně se svými investičními bankéři, zapíchli prst do našeho kurzovního lístku a řekli: Orco, takhle to budeme dělat. Protože to, co Orco udělalo, bylo geniální. Žádný z nich mi při schůzkách neřekl, my jsme to vzdali. Říkají ano, pracujeme na tom, ale je to složitější, než jsme si mysleli.
EURO: Existují i další způsoby, jak posílit postavení burzy. Například to, že uvedete na trh nesponzorované emise, jste sliboval již předloni a stále se s nimi neobchoduje. Je obchodování s akciemi světových firem nadále v plánu? KOBLIC: Do poloviny loňského roku se tvořila legislativa, aby se nesponzorované emise na českém trhu mohly obchodovat. Uvědomte si, že my ty firmy na trh neuvádíme. Musí je uvést členové. Ti se rozhodli, že to pro ně nemá obchodní smysl. Že nemají důvod zde obchodovat s akciemi firem prostřednictvím nesponzorovaných emisí. Kde jsou jiné růstové možnosti, tak uznávám, že i kdyby IPO bylo pět, žádné nebude natolik velké, aby to výrazným způsobem o desítky procent zvýšilo tržní kapitalizaci burzy. To se může stát až za dlouhou dobu. Proto jsme připravili na podzim letošního roku začátek obchodování s deriváty. Tím splácíme strašlivý dluh českému kapitálovému trhu, jsme zatím jedinou rozumně fungující burzou v Evropě, která neobchoduje deriváty.
EURO: Jak myslíte, že obchodování s deriváty pomůže kapitálovému trhu a burze? Jak moc to bude reálný byznys? KOBLIC: Například v Polsku je zobchodovaný nominální objem derivátových kontraktů dvojnásobný proti objemu spotového trhu, v Maďarsku je to téměř 100 procent. Doufáme, že deriváty by mohly být relativně velmi úspěšné, poptávka po pákových investicích zde je.
EURO: Další možností, jak posílit burzu, je eventuální akvizice či fúze v zahraničí. V září 2004 jste říkal, že se fúze nikde nenaplnily, že jediné, co by dávalo smysl, je integrace s bratislavskou burzou. Platí stále tento názor? KOBLIC: Nadále si myslím, že je to nejlogičtější a nejjednodušší integrace. Avšak slovenská burza prochází poslední dva roky intenzivními změnami, ať už vlastníků, či struktury. Objem obchodů je při vší úctě ke slovenskému trhu prakticky na nule. Další otázkou je, jaký je ekonomický dopad nákupu takového trhu, kde se prakticky s ničím neobchoduje. Abychom nedělali spojení jen proto, že je to v současné době moderní. Fakt je, že pokud se na Slovensku objeví silnější podpora vlády pro kapitálový trh a některé privatizace, o kterých se mluví, tak ten trh v budoucnu zajímaný být může.
EURO: Expanzivní vídeňská burza již několikrát deklarovala, že by měla o pražský trh zájem. Oslovilo vás již její vedení? KOBLIC: Vídeň se dlouhodobě snaží o nákup jakékoli burzy ve střední a východní Evropě. Dva roky opakuji, že jsem ochoten se bavit s jakýmkoli partnerem o nějaké formě spolupráce, ale musí to být oboustranně ekonomicky výhodné. A po takovém mém prohlášení debata vždy končí. Vídeň se velice mile snaží o nalezení nějakých možností spolupráce, já bych si ji představoval více ve formě nějaké výměny informací a méně v majetkovém či systémovém propojení. Ještě jsem neviděl ekonomický model, který by pro to dával opodstatnění.
EURO: Začátkem roku 2005 jste se velice snažil přesvědčit státní úředníky, že nejvýhodnější privatizací Českého Telecomu je prodej přes trh. Nabídka společnosti Telefónica ale nakonec svou výší překvapila. Jak se s jedenapůlročním odstupem díváte na svá tehdejší vyjádření? KOBLIC: Má tehdejší snaha byla správná, možná bylo příliš příkré mé prohlášení, že si nemyslím, že se nalezne strategický partner. V zásadě se ale má slova potvrzují. Stále říkám, že velké státní podniky je v Evropě standardní privatizovat po částech přes kapitálové trhy v průběhu několika let a neprodávat je v celku. Nedělají to nikde, kromě Česka a možná Slovenska. Tenkrát mi říkali, tak vidíš, teď se za to dostala prémie patnáct procent. Ale podívejme se, kde byl trh půl roku potom. Byl vysoce na touto prémií. Dalším důkazem je, že odkup akcií Telecomu byl jako první v historii našeho trhu neúspěšný.
EURO: Budete ve vyvolávání diskuse a propagaci burzy nadále pokračovat podobným způsobem, jako to bylo v případě Telecomu? KOBLIC: A je tady co privatizovat? Českou správu letišť a 67 procent ČEZ. To je všechno. Já doufám, že už opravdu každému došlo, zvláště vzhledem k současným cenám energií a k energetické bezpečnosti, že prodat majoritu v ČEZ by bylo holé šílenství. Tudíž vidím jako jedinou rozumnou alternativu prodat minoritní část a prodat ji přes kapitálový trh, protože jinak to ani nejde. Zbývá už jen Česká správa letišť. Nepochybně až se bude jednat o otázce letiště, burza vyvine velký tlak, aby privatizace šla přes kapitálové trhy. Zcela jistě však vznikne naprosto hysterická reakce všech realitních a developerských firem, všech možných skupin.
EURO: Domníváte se tedy, že o letiště bude velký zájem? KOBLIC: Tlak na privatizaci pražského letiště přímým prodejem bude enormní. Bude nakonec mnohem vyšší, než byl tlak na Český Telecom. Ten byl svojí velikostí dosažitelný pro relativně málo mezinárodních skupin. Kdežto letiště, to je obchod jen za pár miliard či desítek miliard korun. Tady bude deset firem, které udělají všechno pro přímý prodej. A když říkám všechno, tak myslím opravdu všechno. Garantuji vám, že všichni členové burzy budou mít nakonec od někoho mandát, takže podpora z akcionářské či členské základny burzy bude na úrovni: Petře, opravdu toho litujeme, ale nakonec jsme to podepsali. Hlasy, které by prodej firmy přes burzu podporovaly, budou utichat tak, jak budou jednotlivé investiční banky podepisovat smlouvy se zájemci o letiště.
EURO: Kdy očekáváte privatizaci letiště? Myslíte si, že problémy s výstavbou nové dráhy mohou jeho prodej oddálit? KOBLIC: Vnášení právní nejistoty ohledně pozemků, a s tím spojené problémy s výstavbou nové dráhy, beru již jako součást transakce. Víme, že pozemky si nekoupil nějaký zemědělec, někdo, kdo s tím obchodem nemá nic společného. Transakce už probíhá, je jen otázka, kdy se nastoupí do finálního stádia licitace.
EURO: Kromě vyššího počtu nových emisí a zlepšení propagace burzy jste se zasazoval také o regulaci maržových obchodů. Zatím k ní nedošlo, ale problémy s jarním propadem burzy diskusi o této věci opět rozvířily. Hodláte tedy definitivně půjčky na nákup akcií regulovat? KOBLIC: Navrhli jsme nějakou míru regulace a zjistilo se, že někteří členové jsou drasticky proti jakékoli míře regulace, někteří přinášeli celkem rozumné argumenty. Že není možné, aby stejná regulace mohla postihnout i neburzovní obchodníky nebo brokery, kteří působí ze zahraničí. A to by brokerům, kteří jsou členy burzy, přineslo kompetitivní nevýhodu. To je argument, který je velmi silný. A který jsme do značné míry akceptovali s tím, že se k této otázce vrátíme v souvislosti s obchodováním s futures, jež s určitou mírou maržové regulace pracovat musí. V průběhu této doby nastal jakýsi průzkum bojem u některých menších obchodníků, kteří pochopili, že možná vysoké marže nejsou úplně to pravé.
EURO: Ale průzkum bojem, respektive drastický propad burzy v červnu letošního roku obchodníci ustáli. Není to dostatečný argument pro zachování liberálního trhu? KOBLIC: To je právě ta otázka. Oni to ustáli, ale nemyslím si, že to ustáli všichni jejich klienti ani že se nyní domnívají, že marže v míře, v jaké je nastavili, byly něco ideálního. Mají totiž o mnoho klientů méně. Je otázkou, když jsme se ocitli na hraně nějakého průšvihu, zda bereme jako pozitivní, že k tomu průšvihu nedošlo, nebo jestli to bereme jako varování, že příště by se to mohlo překulit přes hranu. Část pravdy je v obou teoriích. Ale regulace marží je pro nás stále otevřenou otázkou s ne úplně jasnou odpovědí. Máme to technicky připraveno, řekněme z 90 procent. Řešení regulace bude velmi pravděpodobně na stole v září.
EURO: V létě loňského roku jste plánoval, že na podzim půjdete do zkušebního provozu s centrálním depozitářem, na jaře letošního roku začnete naostro. Zatím se ale neděje nic. V čem je problém? KOBLIC: Co se týče softwaru a předpisové základny, máme hotovo od ledna. S komisí máme vyjasněno, že jediné, co od nás požaduje, je ceník a ekonomický model centrálního depozitáře. Testování se uskutečnilo loni na podzim a bylo úspěšné. Takže je pravda, že jsme od podzimu loňského roku ve stejném bodě. Není žádným tajemstvím, že ekonomika centrálního depozitáře i Střediska cenných papírů není úplně růžová a my de facto tento letitý problém českého kapitálového trhu přebíráme. Ekonomika se drasticky zhoršila po squeeze - outech. V této době se nám nedaří najít model, jak by stát a státní orgány do budoucna platily reálnou cenu za to, že budeme držet archiv po tak strašlivou dobu, po kterou ho držet chtějí. Pro mě nelogicky dlouhou. Je to nesmírně drahé. Vedení starého archivu z pohledu nynějšího účastníka trhu s totálními nesmysly starými deset let o převodech nějakých dávno neobchodovatelných firem, které nejsou nikomu absolutně k ničemu, kromě státu, by se mělo platit nyní z toho, že budou drahé převody ve Středisku cenných papírů a tím drahé obchodování. Případně drahé emise, a to odmítáme. Historicky je problémem státu, že si špatně nastavil smlouvu o vlastnictví dat, my to můžeme řešit do jisté míry, ale musí být zjevná součinnost státu. V tomto bodě to stojí celou dobu, od října loňského roku se to neposunulo ani o centimetr.
EURO: Lidé, kteří vás znají, říkají, že jste si vzal hodně osobně své nezvolení do výboru pro finanční trh. Proč vám o to místo tolik jde? Hodláte se do toho výboru nadále dostat? KOBLIC: Lidé, kteří mě znají, vědí, že mi o to extrémně nešlo kvůli tomu, abych někde seděl. Já nejsem schůzovní typ. Výbor byl nastaven tak, že by mohl být místem, v němž se bude řešit míra implementace některých zásadních evropských legislativních iniciativ do českého práva. Ty se zásadním způsobem projeví na zprostředkovatelském a burzovním byznysu. Proto po zvážení všech těchto faktorů jsme si řekli, že by bylo neuvěřitelnou chybou, kdyby se burza o to místo neucházela. Jde mi o to, aby se nestalo, že někdo absolutně neznalý praxe si napíše nějaký zákon (v uplynulých letech jsme to viděli mnohokrát) a my ty nesmysly budeme řešit pěti následnými novelami, každé tři měsíce jednou. Tomu jsme se snažili předejít. Osobně se mě dotklo, co jsem si přečetl ve stenografickém záznamu volby, jež se uskutečnila v Poslanecké sněmovně. Nevěděl jsem, zda mám brečet, nebo se smát. Naprosto absurdní prohlášení lidí, které jsem v životě neviděl, ale i některých, které jsem vídal často. Žertovné bylo vystoupení nějakého poslance (Miroslav Máče z ČSSD před volbou mimo jiné uvedl, že je třeba zastavit posilování vlivu burziánů - pozn. red.), který nebyl schopen ani vykoktat věty, které mu někdo ochotně na papír připravil, ty absurdní bláboly.
