FIRMA ARBOEKO, VELKOOBCHOD ROSTLINAMI - Je to skoro továrna na stromy a okrasné rostliny. Společnost Arboeko jich chrlí ze svých dvou ohromných školek statisíce. Těží přitom z tuzemského stavebního boomu. Mnohý Čech už postavil dům, zplodil dítě a teď chce ještě zasadit strom. Arboeko tak mohla díky nevídanému růstu vyhrát zemědělskou kategorii soutěže Štiky českého byznysu 2007.
Za zahradu Čech platí Litoměřice. V poslední době by se ale dal s trochou nadsázky podobný přídomek dát i malé obci Obříství u Mělníka. Na jejím okraji se totiž táhne do všech stran už přes 100 hektarů stromových alejí a skleníků s okrasnými rostlinami. Označení školka působí pro tak obrovský areál poněkud nevýstižně.
Z tohoto impozantního království zeleně zásobuje česká města, zahrady i mnohé zahraniční zájemce společnost Arboeko. A to má v záloze ještě druhý, více než třicetihektarový areál ve Smržicích u Prostějova. Firma, která začínala prakticky od nuly před patnácti lety v malé pronajaté kanceláři, je dnes klíčovým hráčem na trhu. Pokrývá skoro dvacet procent české poptávky po okrasných rostlinách a jen za loňský rok utržila 290 milionů korun. To je 17procentní růst. „Zatím se nám stále daří držet tempo, kdy každý rok roste náš obrat o dvouciferné číslo,“ říká hrdě jednatel firmy a jeden z jejích zakladatelů Pavel Kafka. Výborné hospodářské výsledky loni Arboeku přinesly i triumf v soutěži Štiky českého byznysu 2007, kde společnost vyhrála kategorii zemědělských firem.
Banky nám chtěly půjčit, až když to nebylo třeba
Nic z toho by ale možná neplatilo, pokud by kdysi – jak už to v podnikání bývá – nezafungovala náhoda. Ta v roce 1993 spojila lidi z úplně jiných stran světa i společenského žebříčku.
Na jedné straně byli čerství absolventi Vysoké školy zemědělské v Lednici na Moravě a Prahy-Suchdola. Ti zvažovali podnikání v zahradnickém oboru. „Jenomže na to nám žádná banka nechtěla půjčit. Na co že ty peníze chcete, ptali se nás nevěřícně. Na rostliny? Na stromy?! Vždyť mají škůdce, trpí na nemoci. A jsou háklivé na počasí. Bankéři se nám prostě málem vysmáli,“ vzpomíná Pavel Kafka. „To byl paradox českého bankovnictví. Když jako podnikatel začínáte, nikdo vám peníze nepůjčí. A nyní, když se roční obrat pohybuje ve stamilionech a úvěry už potřebujete méně, tak se banky předhánějí v nabídkách,“ kroutí hlavou podnikatel. Kdysi tedy měli vystudovaní zahradníci dobrý záměr a plno ideálů, ale chyběly jim peníze. Jenomže ty měl zase holandský podnikatel, se kterým se víceméně náhodně potkali.
Tento investor tehdy právě prodal svou předchozí firmu – byla to personální agentura – a hledal někde ve východní Evropě projekt, do kterého by mohl získané peníze vložit. „Společně jsme se navzájem přesvědčili, že právě pěstování a prodej okrasných rostlin by mohlo být v Česku trefou do černého,“ vypráví Kafka. Rozhodnutí se vyplatilo.
Už víc než jen túje
Úvaha zakladatelů Arboeka byla totiž logická. „Pěstební školky tu byly samozřejmě i za socialismu, ale měly velmi omezený sortiment. My ale ve světě viděli, jak úžasně pestrá může být škála okrasných dřevin. A chtěli jsme to nabídnout i českému zákazníkovi. Éra nevýrazných zahrad obehnaných živým plotem z tújí už byla překonána,“ vysvětluje Pavel Kafka. „Když jsme přivezli v rámci velkoobchodu ze zahraničí první kamion s okrasnými rostlinami, stála na něj fronta dvaceti firem. V tu chvíli nám došlo, že tudy cesta vede.“
A vedla. Od roku 1994 mohlo Arboeko díky penězům od holandského investora začít budovat školku v Obříství. „První rok se tu proinvestovalo 15 milionů korun. Další rok zase. Pak už 20 milionů. A tak areál pořád rostl. Již po dvou letech jsme se ale i přes velké náklady dostali do zisku,“ vypráví podnikatel.
A tak už šel ten koloběh pořád. Zisk firma neustále reinvestuje a pořád roste a košatí, stejně jako sazenice v jejích školkách. Hned v roce 1995 otevřela moravskou pobočku ve Smržicích. Rozrostl se i tým, který Arboeko vede. Dnes ho tvoří již sedm dobře sehraných lidí, kteří loni společně firmu odkoupili od onoho někdejšího holandského investora. Jde tak tedy z pohledu vlastnictví už o ryze český podnik.
KONKURENCE ZE ŠKOLKY
V Česku působí asi 90 pěstebních školek na okrasné rostliny. Vedle firmy Arboeko patří mezi hlavní hráče na trhu například společnosti Agro Brno-Tuřany, Školky Litomyšl nebo školky Montano. Dřeviny sem dováží i mnoho zahraničních firem. V Česku vypěstované rostliny ale mají výhodu – jsou uzpůsobeny zdejšímu klimatu, takže je lépe snáší.
Mrkev nahradily růže
Firma těží z toho, že prodej okrasných rostlin ženou v současnosti vpřed hned dva stimuly. Jednak změna mentality spotřebitele. „Dříve lidé na své zahradě pěstovali hlavně zeleninu. Ale mrkev nebo celer dnes koupí v každém obchodě za mizivou cenu, na svém pozemku chtějí raději relaxovat. Proto jsou teď v kurzu kvetoucí dřeviny, hlavně rostliny hezké na pohled – například kvetoucí růže, japonské sakury, azalky, rododendrony. Zákazníci chtějí větší druhovou pestrost, jen my tu máme více než 1000 druhů dřevin,“ říká Pavel Kafka.
Obor také kopíruje heslo Postav dům, zploď dítě, zasaď strom. V Česku nastal baby-boom, došlo i na stavební boom, v závěsu teď roste i prodej okrasných rostlin. To ale přináší zároveň riziko. „Jednoduše řečeno, pokud lidé a obce bohatnou, investují do zkrášlení zahrad a parků. Pokud však jejich rozpočty začnou být napjaté – ekonomice se přestane dařit – budou investice do okrasných dřevin a květin mezi prvními adepty na úspory,“ varuje Radek Laštovička, analytik a jednatel společnosti Coface Czech, která prestižní žebříček Štiky českého byznysu sestavuje.
Podle něj ale v nejbližší době prodeji rostlin útlum nehrozí. „Slušná výkonnost ekonomiky by měla ještě pár let pokračovat, takže přinejmenším do roku 2010 tento obor u nás dále úspěšně poroste,“ míní analytik. Konkrétně v případě firmy Arboeko oceňuje to, že majitelé současný zisk nevybírají, ale vkládají zpátky do podniku.
Bonsai i za dvě stě tisíc
A že je to na firmě vidět. Jen v Obříství má Arboeko v jediný moment na milion vysázených okrasných dřevin a v přilehlých alejích dalších tři sta tisíc stromů. Týdně vyexpeduje běžně i 25 tisíc rostlin.
Jak vlastně vypadá obchodní model v tomto oboru? Arboeko funguje jako velkoobchod, proto se její odběratelé štěpí na dva hlavní proudy. Jednak je to retailový segment obchodních řetězců typu Baumax nebo OBI a také rodinných zahradnických center.
Druhou skupinou odběratelů je takzvaná velkozeleň, což jsou města a obce, které kupují zejména stromy a keře do parků a ulic. A také zahradnické firmy, které dělají zahrady na klíč. Asi 15 procent produkce Arboeka jde na vývoz na Slovensko, do Rakouska, Holandska a dalších zemí. Zhruba polovinu rostlin přitom firma vypěstuje ve vlastních školkách, dalších 50 procent vykupuje od drobnějších dodavatelů.
Velkoobchodní ceny mají značné rozpětí. „Třeba taková běžná, čtyři metry vysoká lípa s obvodem kmínku 16 centimetrů stojí 1800 korun. Ale také tu máme i třímetrovou jehličnatou bonsai z Japonska za 200 tisíc,“ ilustruje podnikatel.
Chybí už jen mor
Kvetoucí byznys ale není bez peripetií. Nevyzpytatelných rizik je víc. Jednak samozřejmě počasí. „Měli jsme tu už záplavy, požár a dokonce i tornádo. Teď už opravdu zbývá jen ten mor,“ vtipkuje Pavel Kafka. Prodej je také velmi nárazový. „Rozhodujících je pro nás 18 až 20 týdnů na jaře a na podzim, kdy uděláme 80 procent tržeb. V té době proto musíme přibírat lidi. Zatímco stálých zaměstnanců máme 60, v sezoně přibíráme dalších 80 brigádníků.“
Kovářova kobyla má malou zahradu
Přestože moderní velkoobchod okrasnými rostlinami už dávno není romantickým starosvětským zahradničením, nepostrádá své kouzlo. Práce mezi plantážemi sazenic a nekonečnými alejemi stromů je určitě příjemnější než kancelářská nádeničina. Pavel Kafka tak může bezbolestně plnit rčení o kovářově kobyle, která chodí bosa.
„U svého domku mám totiž zahradu kupodivu poměrně malou. Ale to nevadí, kdykoliv mám chuť, můžu přece zajet sem,“ směje se a gestem ruky obsáhne nezměrné aleje v Obříství. I obvyklý hektický život podnikatelův s dvanáctihodinovou pracovní směnou plyne v takovém prostředí příjemněji. „Když někdy výjimečně přijdu domů už v pět, manželka se lekne, že se stalo určitě něco zlého, že jdu tak brzy.“
A ještě jeden libý rys shledává Pavel Kafka na tomto podnikání. „Dnes už máme svůj strom snad v každém větším městě v Česku. Někam přijedu a najednou si uvědomím: tamhleta krásná rozkvetlá lípa na rohu ulice, ta je přece od nás. Může být vůbec hezčí pocit?“
