Kapitola 153
Přijde další pád * Soros na grilu * Bafuňáři a Liška * Kde jsi byl, když hřmělo? * Komunisté jsou všude!
Přijde další pád
„Na burzách ještě bude, myslím, jedna strašná devastující vlna dolů. Scénář – nálet na Hamburk. Jo, jo, sveze se to s hedgeovými fondy.“ Takovou věštbu zaznamenal minulý týden týdeník EURO od jednoho zkušeného obchodníka s cennými papíry. Možná má pravdu. Hedgeových fondů je jen v USA okolo deseti tisíc a o tom, jak se ke konci roku zachovají, se nyní v západních médiích objevilo mnoho spekulací. Dokonce i američtí zákonodárci zkoumají roli těchto fondů v době krize, a proto vyslýchají takové finančníky, jako je George Soros. Hedgeové fondy jsou v zásadě investiční společnosti, které prakticky nepodléhají regulačním úřadům. Fondy jsou obviňovány, že kvůli svým investičním strategiím, které nesou speciální rizika, ohrožují peníze investorů i stabilitu finančního systému. Proto se očekává konsolidace a zavedení regulací tohoto stínového finančního systému (termín ekonoma Nouriela Roubiniho), do nějž hedgeové fondy také patří. Jejich majetek do konce roku klesne zhruba o třetinu, protože lidé z nich stahují peníze, a počet fondů možná brzy bude až poloviční.
Soros na grilu
Proč však američtí zákonodárci grilují zrovna Sorose? Finančníka, který v minulosti mnohokrát upozornil na nedostatky finančního systému, na nedostatečnou kontrolu bank a volal po mezinárodní koordinaci regulace. Dělat z Sorose viníka je k smíchu. Nejvtipnější situace při slyšení v Kongresu vznikla poté, co Sorosovi přečetli příslušnou část jeho knihy a pak se ho zeptali, zda s tímto tvrzením souhlasí…
Politici hledají obětního beránka. Jak jednoduché je říct, že je-li ropa za 140 dolarů, mohou za to spekulanti, a v případě za 40, že je to opět jejich práce. Snad se jednou dozvíme, že kvůli ropě v Iráku vede válku také Soros. Jak to, že George Bushe nikdo nevyslýchá?
Sorosovi se vždy dávalo především za vinu, že v roce 1992 svými spekulacemi pokořil britskou libru a náramně na tom vydělal. Ale Soros nezaútočil na libru jen proto, že ho po snídani zrovna nic jiného nenapadlo. To není možné udělat vůči žádné měně. Libra však byla v té době silně nadhodnocená, což Soros věděl, a pak udělal svůj geniální obchod.
Britové by mu měli za tento počin spíše poděkovat. Stačí se podívat na britský HDP. Před rokem 1992 byla země v recesi, ale pak hospodářství Velké Británie patřilo mezi nejvíce rostoucí ekonomiky v Evropě. Soros totiž libru osvobodil, nikoli pokořil. Poté, co libra byla asi o čtvrtinu devalvována, přišlo dlouhé období růstu a Britové by měli Sorosovi poděkovat za nová pracovní místa. A když libra po dlouhých letech opět posílila, stala se z ní měna mnohem silnější ekonomiky. A nikoho by nemělo zajímat, že se Sorosův počin některým dvorním superekonomům a centrálním bankéřům nelíbil. Oddálil se vznik eura a Britové dodnes nehodlají tuto měnu přijmout.
Britská královna neměla v roce 2002 pasovat za rytíře tehdejšího šéfa Fedu Alana Greenspana, jenž vychvaloval deriváty jako instrumenty, které pomohou rozložit riziko a přinesou americkému finančnímu trhu dlouhodobou stabilitu, ale Sorose.
Bafuňáři a Liška
Prezident Evropské fotbalové asociace UEFA Michel Platini navštívil Českou republiku. O čem zde jednal? Platini usiluje o uznání specifičnosti sportu. Jako nejvyšší představitel UEFA chce dohodnout pravidla, která na jedné straně uchrání ligy středních fotbalových států před odchodem nejmladších hráčů zejména do anglické Premier League. Platini se nachází někde mezi Mezinárodní fotbalovou asociací FIFA, která chce regulaci počtu cizinců v klubech, a Evropskou komisí, která hájí volný pohyb lidí.
Šéf UEFA přijel do Prahy, protože asi vidí v České republice spojence. Jenže zde nemá s kým jednat. S bafuňáři z Českomoravského fotbalového svazu se nedomluví, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy to nezajímá.
Kde jsi byl, když hřmělo?
Česká televize nám některými pořady k výročí listopadových událostí poskytla pěkné příklady parazitního jevu, který bychom mohli nazvat „budování kariérních mýtů v Čechách“. Ač trochu s nadsázkou, stejně se účast na selektivně vybraných aktivitách v Praze (Albertov, Národní třída) ukazuje jako kádrové plus, přičemž se potlačují dvě okolnosti.
První je třeba letitá usilovná a koncepční činnost osobností, které se z nejrůznějších důvodů nezúčastnily pochodu z Albertova na Národní na Opletalovo výročí. Někteří proto, že neměli důvěrné kontakty na žádné organizace Socialistického svazu mládeže (SSM), Komunistické strany Československa (KSČ) ani Státní bezpečnosti (StB). A povolené demonstrace jim přišly podezřelé.
Druhou, v dokumentech naznačenou, obecně však zamlčovanou okolností je, že někteří z účastníků tohoto pochodu se zvláštním způsobem z místa „masakru“ na Národní třídě po anglicku vypařili. To jim však nebránilo svou přítomnost na inkriminovaném místě později kariérně bohatě zúročit.
Proto je snad již načase zabývat se otevřeně některými výroky, uvedenými v televizních dokumentech. Například poradce premiéra Ladislava Adamce Oskar Krejčí řekl: „Přirozeně vím, že dějiny píší vítězové, a nedivím se tomu, že dnes převládá heroická interpretace 17. listopadu 1989 – že zde byla skupina odhodlaných géniů, kteří byli schopní postavit se a hlavou prorazit zeď a že za nimi šla nadšená veřejnost. Takhle to však nebylo. Byla tady relativně dobře organizovaná opozice, Charta 77 a několik dalších uskupení. Dle kvalifikovaných odhadů, jak jsem byl informován, z těch sto až sto dvaceti lidí asi 70 procent tak či onak spolupracovalo s StB. To znamená, že představa, že by byli schopní s tehdejším režimem zacloumat, je, upřímně řečeno, naivní.“
Bývalý ministr vnitra Richard Sacher zase zavzpomínal, že se hluboce zarazil, když se kdosi kohosi zeptal, zda si myslí, že by byla revoluce sametová, kdyby se sametově nechovala StB.
Pěknou pointu učinil Milan Knížák, který na konto názvu pořadu o 17. listopadu 1989 Kde jsi byl, když hřmělo? zameditoval: „Hřmění je docela příjemná věc, protože hrom už nikdy nic neudělá. Blesk ublíží, nebo něco změní. Hrom je jenom prázdný vzduch, který vyplní po něčem místo. Čili hřmění to určitě bylo, ale hrom je neškodný. Kdyby nebyl blesk, který po celém světě, nebo po celé Evropě jaksi vlastně začal revoluci, pak by hřmění nenásledovalo.“
Doufejme, že všeobecně převládne směrem i k nedávné minulosti ryze historické bádání, a to zásadně na úkor ideologie - a že zářným příkladem bude zatím propagandisticky čilý Ústav pro studium totalitních režimů vulgo Institut imeni Orvela.
Komunisté jsou všude!
Ivan Langer před svým odletem do USA pro televizi Nova řekl, že „odstraněním amerických víz padla poslední bariéra, kterou kolem nás vybudovali komunisté“. Připomínáme, že Langer je (zatím) ministr vnitra, a proto by to měl vědět. A měl by vědět, co říká. Svět se mění, nikoli však moc rychle. Co takhle zkusit při přijímacím interview na americkém letišti říct imigračnímu důstojníkovi „soudruhu“?
