Nalevo zoufalství

Kouzla s daněmi jsou jen projevem zoufalství levice, která v moderním světě naráží na neživotaschopnost svých letitých dogmat

Lidé chtějí být ohlupováni. Na to při volbách spoléhají partaje jako na nic jiného.

Obzvláště ty s levicovým pozadím útočící na víru, že kdesi kdosi moudrý a spravedlivý zařídí, že bude líp, a to tak nějak samo od sebe. Nás to nebude nic stát, vše zaplatí nějací lumpové, mezi něž já ani má rodina samozřejmě nepatříme. Víra v to, že ten koláč stačí lépe nakrájet a budeme mít plnější žaludky, je nesmrtelná.

V minulých volbách se na ní svezl Andrej Babiš s dnes už pozapomenutými hesly na téma zvýšení výběru daní o stovky miliard jen tím, že zatočí s daňovými úniky.

A ty stovky miliard, ale dokonce ani desítky se pochopitelně nekonají. Finanční správa se sice snaží zoufale dokázat, že kontrolní hlášení DPH přineslo za první rok své existence do rozpočtu deset miliard korun, ale těžko najdete větší lež. Výběr DPH loni sice stoupl meziročně o osmnáct miliard, ale rozpočet počítal s navýšením o jedenadvacet. Výnos z kontrolních hlášení byl rozpočtován na šest miliard. Kdo umí sčítat a odčítat, tomu je jasné, že kontrolní hlášení je prostě blamáž. Že to s EET nedopadne o nic lépe, je pak dosti pravděpodobné.

Iluze o stovkách miliard získaných na bojích s daňovými úniky se proměnila v páru nad hrncem.

Hra na zlé a zazobané

Ke stejné iluzi v podobě sektorových daní se nyní upínají sociální demokraté před očekávaným volebním debaklem. Hra na zlé a zazobané bankéře a telekomunikační operátory, které je třeba pořádně ostříhat a z vlny naplést teploučké sociální svetry pro chudý lid, není ničím jiným než dalším blábolením už jednou použité prostomyslné věty Bude líp.

Navrhovaná bankovní daň je nyní prezentována jako navrácení části zisků zahraničních bank nadřených na českých klientech všemu našemu pracujícímu lidu. Je nám tak malován obraz tlustého - zatím naštěstí ne židovského - bankéře v buřince cpoucího si kapsy penězi, o něž obral chudé české střadatele. Je sice namístě připomenout, že těm imperialistickým bankéřům rozvinovali červené koberce od hranic až do Prahy především Sobotkovi sociální demokraté, ale to není nejdůležitější.

Realista Sobotka alespoň nemele o stovkách miliard, ale spokojí se s drobnými jedenácti. Plete se však úplně stejně jako Babiš. Je to totiž tak trochu hra s nulovým součtem. To, co by se vybralo na nové dani, se prostě nevybere na jiných daních.

Takhle se nevydělává

Daňový poplatník se chová racionálně a bankéř superracionálně. A tak nejziskovější aktivity soustředí do dcer či poboček v zemích s nejzajímavějším zdaněním a bude ještě více optimalizovat, čímž si sníží standardní daň z příjmů. Zbytek přenese na klienty. Buď občany, kterým zdraží půjčky, protože depozita zlevnit nelze. Občan pak za půjčku koupí méně a méně zaplatí na DPH. Nebo zdraží služby Hrmám, pro které jsou poplatky a úroky položkou odečitatelnou od základu daně, takže stát zase dostane méně.

Vedlejším produktem pak při konstrukci daně vázané na objem aktiv bude orientace na držení výnosnějších aktiv, tudíž podstupování vyššího rizika, ale také nižší zájem o státní dluhopisy, což pomůže zdražování obsluhy státního dluhu.

Bohatství prostě roste jen prací a úspěšným podnikáním. Kouzla s daněmi, jejich zvyšováním či efektivnějším výběrem v zemích s elementárním administrativním pořádkem, jsou jen projevem zoufalství levice, která v moderním světě naráží na neživotaschopnost svých letitých dogmat a nemá co programově nabídnout. •

O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz