Hysterická reakce investorů má i politický rozměr
Vyhledávač Google představuje ve světě informačních technologií velmi silnou marku. Je poslední z takzvaných garážových firem, které se dokázaly dostat na absolutní vrchol ve svém oboru. Zakladatelé Googlu Sergey Brinn a Larry Page dovedli svou firmu až do pozice absolutní technologické i finanční jedničky v sektoru. Jenže v polovině letošního ledna nastal zlom. Poté, co byla zveřejněna zpráva o hospodaření za předešlý rok, se akcie Googlu během pár dní propadly o dvě desítky procent. Tržní kapitalizace firmy se znehodnotila zhruba o 23 miliard dolarů. Pro ilustraci: to je částka, která představuje téměř dvě třetiny českého státního rozpočtu. Z dostupných analýz není zřejmé, zda se propad zastavil, nebo bude-li pokračovat, ani do jaké míry ovlivní burzovní indexy v letošním roce.
Daňový průšvih.
Google předpokládal, že dosáhne vyšších zisků ve Velké Británii a podstatně nižších ve Spojených státech. Oba klíčové trhy se však vyvíjely zcela mimo tyto předpoklady a loňský rok firma uzavřela s výsledky přesně opačnými. Vzhledem k diametrálně rozdílným sazbám zdanění v obou zemích se celková míra daňového zatížení zvýšila z očekávaných třiceti téměř na dvaačtyřicet procent. Přesto však Google dokázal oproti předchozímu období svůj čistý zisk téměř zdvojnásobit. Proč se tedy investoři zachovali hystericky a začali akcie hromadně vyprodávat? Google je od svého vzniku fenoménem. V první fázi své existence, až po vstup na burzu prostřednictvím IPO, si dokázal získat se svým předsevzetím „Don’t make evil“ početnou komunitu mladých uživatelů internetu, kteří se potřebovali vymezit vůči gigantům typu Microsoft. Tím si v podstatě vychoval spolehlivé budoucí zákazníky. Během této doby se z něj stal nejpopulárnější a zároveň technologicky nejpokročilejší vyhledávač na světě. Od srpna roku 2004, kdy Larry Page a Sergey Brinn prodali část Google na burze, se vyhledávač stal i fenoménem finančníků. Akcie Googlu po šestnáct měsíců neustále rostly v podstatě jen s drobnými korekcemi, způsobenými vybíráním zisků. Mnozí analytici označovali takový růst za pohrobek internetové bubliny, splasknuvší na přelomu milénia. Faktem zůstává, že Google některé znaky bubliny nesl a nese, hlavně ve vztahu k hodnotě tržní kapitalizace. Již několik týdnů po IPO měl vyšší hodnotu než například automobilka Ford, přestože tržby Fordu činily v té době 160 miliard dolarů oproti pouhé jedné miliardě Googlu.
Západ cenzorem.
V poslední době Google poškodily kompromisy ve vztahu k cenzuře vyhledávání, jež si vynutila čínská vláda. Google totiž musí tvrdě soupeřit s vyhledávači Yahoo! a MSN, které již před časem zavedly cenzuru, kterou čínští představitelé vyžadují, do elektronické pošty i do výsledků vyhledávání. Jednoduchým testem se dá spolehlivost západních cenzorů ověřit, e-mail obsahující slovo ‘democracy’ totiž do schránky čínského MSN nebo Yahoo! nikdy nedorazí. Google dlouho odolával možnosti oficiálně vstoupit na čínský trh výměnou za aplikaci tvrdých cenzorských pravidel. Číňané proto blokovali jeho stránky a všemožně se snažili zabránit svým lidem v přístupu k ideologicky neupraveným informacím. Page a Brinn nakonec cenzuru během loňského roku na doméně google.cn zavedli. Avšak stále je i v Číně dostupný originál webu google.com, na němž se lze k neupraveným informacím dostat.
Spor s vládou.
Podobně do vznikajícího obrazu názorově nekonzistentní firmy zapadl i čerstvý spor Googlu s americkou vládou, která po něm v rámci připravovaného Child Online Protection Act, tedy zákona na ochranu dětí před on-line obsahem, požadovala utajovaná osobní data a personalizované statistiky vyhledávání. Zákon sice existuje již osm let, nicméně vzhledem k námitkám veřejnosti o porušování ústavních práv občanů o něj americká administrativa vedla několik soudních sporů, které vyvrcholily až u Nejvyššího soudu před dvěma lety. Odpůrci zákona, jehož vágní definice závadnosti umožňovala stíhat prakticky kohokoliv, argumentovali dostatečným množstvím různých softwarových nástrojů, umožňujících zabránit dětem v přístupu na stránky, které pro ně rozhodně nejsou určeny. Nejvyšší soud jim dal zapravdu a vrátil zákon zpět nižším instancím k dalšímu posouzení smyslu jeho existence. Vláda posléze oslovila největší vyhledávače ve snaze získat podpůrná data, a vyvrátit tak účinnost zmiňovaného softwaru. Zatímco tři z velké čtyřky, tedy Aol, Microsoft a Yahoo! požadované údaje vládě předaly, Google vzhledem k citlivé reakci veřejnosti a ve snaze napravit poškozenou reputaci z kauzy čínské cenzury data poskytnout odmítl. Americká vláda si nyní snaží přístup k údajům vymoci soudní cestou a Google byl za rozdílné postoje ke svobodnému přístupu k informacím ve Spojených státech a v Číně tvrdě kritizován.
AdSense v potížích.
K politickému rozměru potíží firmy se přidal i útok na samy základy obchodní strategie vyhledávače. Google na rozdíl od lokálních vyhledávačů typu Seznam.cz nebo Centrum.cz používá naprosto odlišný systém zpoplatnění svých inzerentů. České vyhledávače vydělávají na paušálních poplatcích za pořadí, v němž se inzerenti zobrazí po zadání hledaného výrazu. To znamená, že na výraz „svíčky“ v Seznamu nezískáte výpis nejnavštěvovanějších webových stránek s danou tématikou, ale výpis těch, kteří za umístění na prvních pozicích nejvíce zaplatili. Google ale postupuje jinak a placené odkazy zobrazuje až vedle nejnavštěvovanějších stránek. Zachovává tak pro uživatele možnost orientovat se i mimo striktně komerční výsledky vyhledávání, což je u lokálních portálů, které jsou zahlcené reklamou, prakticky nemožné. Navíc nevybírá od inzerentů paušální poplatky, ti platí pouze za kliknutí zákazníka na reklamní odkaz.
Rozdíly jsou i v poskytování jiných služeb, přímo nesouvisejících s vyhledáváním. Vzhledem k velikosti trhu, který má Google k dispozici, může vyhledávač poskytovat služby typu zpravodajství, eshop nebo takzvaný instant messaging pod vlastní značkou. Lokální vyhledávače tyto bonusy pro své zákazníky řeší outsourcingem, typickým příkladem může být například spojení portálu Centrum.cz a zpravodajského webu Aktuálně.cz. Výhoda z poskytování obsahu „vše v jednom“ je pro Google zřejmá. O osobních preferencích svých návštěvníků si ukládá informace a díky tomu dokáže reklamu cíleně uplatnit i mimo vyhledávání, například u služby Google News. Lokální vyhledávače jsou o tuto možnost výdělku ochuzeny, už jenom proto, že outsourcované služby provozují jiné právnické osoby, jež musí rovněž vydělávat a činí tak většinou právě reklamou.
Služba AdSense, tedy klíčová reklamní technologie Google, která umí registrovat každé kliknutí a přechod na stránku inzerenta, jenž posléze zaplatí pouze za počty těchto prokliků, byla obviněna z možné manipulovatelnosti pomocí cíleného klikání na odkazy konkurentů. Těm se náklady na reklamu údajně zvyšovaly bez souběžného efektu navýšení tržeb. Brinn i Page takový model chování některých zákazníků razantně odmítli a prohlásili, že vůbec nemůže nastat. Mají prý k dispozici techniky, jak takové postupy odhalit a průchody, naklikané konkurenty navíc, do vyúčtování služby nezapočítávají. Zda jde či nejde jen o pomluvu, je těžké říci. Ani jedna strana nevydala na podporu svých tvrzení žádné statistiky, nicméně informace určitě přispěla k horšícímu se obrazu firmy.
Dlouhý růst a emoce.
Existují tedy nejméně čtyři faktory, které hysterickou prodejní vlnu vyvolaly. Google rostl příliš mnoho a příliš dlouho – od primární emise se hodnota akcií zvedla o téměř pět set procent – a korekci už trh vysloveně očekával. Významné byly také negativní emoce spojené s kauzami zmíněného zákona na ochranu dětí, čínské cenzury a potížemi s klíčovou AdSense. Šlendrián firemních analytiků a nezvládnutý odhad jinak veskrze pozitivních ekonomických výsledků už jen inicioval hektický výprodej akcií. Nicméně, i přes obrovské nominální ztráty, nejde v dlouhodobém vývoji nejspíše o nic jiného než o silnou korekci, která by v dohledné době měla odeznít. Jiný názor ovšem uvádí analytik Patria Finance Roman Koděra, který Google považuje za silně nadhodnocený titul. „Ve světě akcií, trhu plného spekulací, se akcie společnosti Google prodávají za několikanásobek budoucích zisků a peněžních toků, které znamenají nemožný růst, a to je již samo o sobě „tikající bombou“, u které nikdo neví, kdy vybouchne a jak velké škody na trhu způsobí,“ uvedl ve své analýze. Jisté je jedno, Google potřebuje po několika letech menších akvizic a přešlapování na místě nový produkt. Před odborným veletrhem CES (Consumer Electronics Show) se spekulovalo o možné přímé konkurenci Microsoftu na jeho dosud výsostném poli pomocí on-line operačního systému Google OS. Ten nakonec světlo světa nespatřil, stejně jako se neuskutečnila médii přetřásaná akvizice Napsteru a vstup Googlu na pole on-line prodeje hudby. Ani jedna z obou variant není ale zcela uzavřená a je možné, že právě lednový propad akcií přinutí Page a Brinna k brzkému uvolnění jednoho z avizovaných produktů, což by pro hodnotu akcií firmy mohl být impuls k růstu..
BOX
Co znamená Google
Název Google je vlastně matematický vtip. Milton Sirotta, synovec známého amerického matematika Edwarda Kasnera, stvořil slovo „googol“ jako označení čísla s jedničou a stovkou nul. Takové číslo nemá v reálném světě žádnou vztažnou hodnotu, znamená více, než je známé množství hvězd ve vesmíru, dokonce více než počet všech existujících atomů. V řeči čísel se odvíjejí i jinotaje ve zprávách, které Page a Brinn čas od času zveřejňovali. Při IPO například svorně prohlásili, že z emise chtějí získat necelé tři miliardy, konkrétně 2 718 281 828 dolarů. Matematiky znalí lidé vědí, že pokud v tomto čísle za dvojku umístí desetinnou čárku, získají základ přirozeného logaritmu, tedy Eulerovo číslo.
Page a Brinn provokovali i svým postojem k zaměstnancům, kteří mají k dispozici například gurmánské obědy zdarma. Možná i kvalitní jídlo bylo jedním z motivačních faktorů, jež přiměly dva klíčové zaměstnance Microsoftu, úhlavního konkurenta Googlu, ke změně pracoviště. Kai Fu Lee a Marc Lucovsky prý svým odchodem rozzuřili šéfa Microsoftu Steva Ballmera tak, že ve vzteku mrštil svou židlí přes celou kancelář. Není se čemu divit. Kai Fu odcházel z pozice viceprezidenta a klíčového muže Redmondu v Číně, Lucovsky pracoval jako softwarový architekt na zásadních projektech jádra systému Windows NT a platformy .Net.
Personalisté Google ovšem používají i jiné méně obvyklé formy. Před dvěma roky například veřejně vyhlásili poměrně složitý matematický problém, spočívající v doplnění logické řady čísel, jehož první úspěšný řešitel měl bez průtahů získat nabídku zaměstnání u Google, což se také stalo.
